Dívka, které lišky dávaly dobrou noc (dočasně pozastaveno)

Kapitola osmá

Když se Akari trochu zahřála a vrátila Azalorovi plášť, pomalu začalo utichat i druidčino neúnavné brebentění o všem a o ničem. Byl čas jít spát. Azalor si lehl tak, jak spal i předchozí noc – na svůj rozprostřený plášť. Předpokládal, že dívka vytáhne zpoza pásku svou liščí kožešinu a lehne si na ni, proto ho překvapilo, když se mu prakticky vecpala do náruče, jako by bylo naprostou samozřejmostí, že dva lidé, kteří se znají ani ne den, se budou před zimou chránit objetím u malého ohniště.

"Uhm, Akari? Co... Co to děláš?"

"Jdu spát. Říkal jsi, že je čas jít spát, ne?" zamrmlala dívka rozespale. Nezmohl se na další protesty. Nedokázal ji vyrušit z toho momentu těsně před usnutím jen proto, že se něco nesluší. A tak usl, objímaje to zvláštní stvoření stejným způsobem, jakým velká lžíce objímá lžíci malou.

Když se tentokrát probudil, nebyla mu zima. Vlastně se vyspal dobře, když nad tím tak přemýšlel, zatímco se mu nový den pomalu vkrádal pod víčka. A pak ho dokonce vysloveně polilo horko. Styděl se za ospalé uvažování předešlého večera. Měl ji vzbudit a požádat, aby si lehla jinam. Nebo, ještě lépe, se měl zvednout sám a vyspat se přímo na zemi na opačné straně ohniště.

"Červenáš se," pronesl pobaveně ten melodický hlas, který už neodmyslitelně patřil tomu zrzavému neštěstí. Azalor to přešel bez komentáře.

"Snídaně je hotová," zkusila to Akari znovu. Tentokrát to fungovalo. Azalor otevřel oči a pomalu se zvedl. A opravdu, z kotlíku nad ohněm voněl čaj a v misce na něj čekala hromádka šípků.

Počkat.

Kotlík? Miska?

"Snad ti nevadí, že jsem si ráno zaběhla pro pár věcí," pohodila hlavou k batohu, který ležel vedle ní, jako by mu četla myšlenky. Moc to sice nevysvětlovalo, ale Azalor věděl, že se bude muset spokojit s tím, co už ví. Místo pochybností se tedy snažil být vděčný za ten luxus, který poskytovalo nádobí. Napil se kopřivového čaje a pustil se do šípků. Pak se zarazil.

"Já mám taky, jez prosímtě," rozesmála se Akari. Jak to ta holka dělá!? Pak ukázala na keř pár metrů od nich.

"Je to jednodušší, když nemusím nechat vyrůst celý keř."

Azalor si slíbil, že si to bude pamatovat.