RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

44. Orel a had

Autor: Juditha_Gladys

Žánr: Fanfikce na HP/Romance

Stav: Nedokončeno. K tomuto dni bylo publikováno 56 částí.

Autorovo okénko: Pesimistická holka s láskou ke kávě, zapáleným svíčkám, knihám v rukou a sarkastickým vtípkům. Miluje Nirvanu, je seriálový fanoušek a otáčí se za dlouhovlasými chlapci.
Když má čas, tak ráda něco upeče, věnuje se psaní, vezme antistresové omalovánky, nebo si zahraje nějakou fajn hru.

Obálka knihy: S obálkou jsem spokojená. Líbí se mi ten klasický Harry Potter font a rozhodně na obálce i vyniká. Plus samotný název díla je poutavý a tvoří velmi pěkný celek. Trochu mě mrzí, že erby na obálce zanikají, ale chápu, že kdyby byly světlejší, narušilo by to určitou balanci a vyváženost. Jen při prvním pohledu si jich nevšimnu, což mi přijde škoda, pokud se jedná o kvalitní grafickou práci.

Ovšem, je to názor laika, takže to říkám jen díky tomu, co vidím.

Anotace: Upřímně...Jsou to čtyři věty. Neočekávám, že anotace musí být úvaha o pěti stech slovech, jen bych možná čekala trochu víc. Nebo ještě jinak. Pokud bych věděla, že ty čtyři věty mi dají víc než jakákoli jiná dlouhá anotace, poklekla bych před tebou a zbožňovala tě. Takto krátké anotace chápu u děl pro ně stvořená. Myslím tím třeba drabble nebo díla, jež jsou složena z pár vět a spíše jen takových myšlenek.

Abych se tedy dostala k samotné anotaci jako takové. První dvě věty jsou otázky, což nepokládám za příliš důležité pro dílo ani děj díla. Takové otázky by si měl vesměs pokládat čtenář sám během čtení, aby se nenudil a taky trochu zapojil mozek. Proč vlastně tak moc nemám ráda otázky v anotaci? Je to jednoduché. Jedná se o to, že čtenáři prozradíš věci, na které se má v příběhu soustředit, a tak to potom nevnímá jako hotový celek, ale jen jako odpovědi na to podstatné. Jakožto autor bych nechtěla, aby čtenář četl dílo za účelem toho, aby zjistil, jestli budou spolu a pak jej to celé omrzelo, protože dostal to, co chtěl. Chci, aby ho anotace navnadila, aby pokračoval ve čtení, aby si domýšlel vlastní teorie. Jsou i případy, kdy otázky byly v anotaci vhodné.

Druhá část anotace je taková ta typická: láska X nenávist. Já sama to mám takto u jednoho ze svých příběhů, tudíž netvrdím, že je to špatně. Ale je třeba se zamyslet nad tím, zda to potom nepůsobí jako přílišné klišé a klasický vzorec příběhu. U tebe mám právě pocit, že to má spíše ten negativní dopad.

Z anotace by šlo rozhodně vyždímat víc a popravdě si i myslím, že to dílo si zaslouží víc.

Postavy: Mám velké obavy, že se tady zdržíme dlouho, protože nevím, kde mám začít. Jako první bod bych ráda uvedla, jak by bylo fajn, kdyby v příběhu nebylo tolik lidí.

Začneme asi našimi hlavními hrdiny. Lori (Eleanor) je pro mě oříškem. Za všechny kapitoly jsem si o ní nedokázala udělat přesný obrázek. Není to tím, že by byla tak dokonale komplikovaná, ale spíše tím, že díky množství postav, ses Lori nějak pozapomněla věnovat. Vím jen, že má modré vlasy, což se stalo omylem, je poblázněná do Snapea, miluje svoje kamarádky a přátelství bere jako posvátné pouto, je z Nebelvíru, občas stydlivá a pak najednou dračice. Chtěla bych o ní vědět víc. Je hlavní postavou, chci ji poznat od hlavy až k patě, chci se do ní umět vžít. Navíc je to tvá postava. Celým příběhem nás má provázet a měli bychom o ní prostě vědět vše. Ale zatím na mě působí jako naivní kačenka.

Snape je Snape. Netřeba to dlouze okecávat. Harryho Pottera snad viděl každý alespoň jednou za život, tedy až na mou spolužačku. Já mám Snapea osobně velmi ráda, ať ve filmu či v knihách. Pro mě je to taková chladná, a přitom neskutečně citlivá postava, kterou musíš pochopit, abys ji mohla poznat. A to se mi líbí. Jednoduchost spojená do naprosté komplikovanosti.