RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

15. Nahý před svým osudem

Autor: Hexagom

Žánr: Postapokalyptické sci-fi

Stav: Nedokončené. V době recenze publikovány 3 části.

Autorovo okénko: Slečna, která má sen se stát spisovatelkou, skladatelkou písní nebo grafičkou, která dokáže velké věci.

Opravdu ti to přeji a věřím v to, že tvé sny se jednou stanou skutečností.

Škoda, že já se v životě nestanu Victoria's modelkou Secret.

Obálka knihy: Obálku sis vytvářela ty sama, pokud si to tedy dobře pamatuji.

Upřímně si velmi cením toho, že ses pustila do vlastního výtvoru a myslím si, že se ti to i povedlo.

Ukazuje nám hlavního hrdinu, který je tématicky vyobrazen, aby se hodil k názvu, modré pozadí tomu dodává na sci-fi dojmu, takže za mě není nic, co bych ti vytkla.

Anotace: S anotací nemám žádné problémy.

Je možná trošku delší, ale u takového příběhu by to ani kratší nešlo udělat. Nebyla by to šťastná volba.

Je v ní všechno, co by čtenář před otevřením příběhu měl vědět.

Dle mého názoru je i velmi dobře zpracována, protože rozhodně zaujme a upoutá pozornost.

Postavy: Eliot je postava, kterou můžeš buď nenávidět nebo milovat. Není nic mezi tím.

Jeho chování by většině přišlo nepochopitelné, hrubé a někdy až naprosto zbytečně hrané. Ale já to právě vidím jako pozitivum. Není to klasická postava, která je v každé knize.

I hrdina může být záporákem.

Bohužel, další postavy se tam již moc nevyskytovaly. A tak nemůžu dále hodnotit.

Děj: Co bych k tomu řekla.
Začalo to napínavě a postupem času to začalo uvadat.

Mám z toho pocit, že to prostě píšeš z nějaké určité povinnosti a ne z radosti. A právě díky tomuto se to strašně moc projevuje na ději.

Ten příběh má potenciál.

Nezahazuj to jen kvůli tomu, že nemáš například takové odezvy, jaké by sis představovala.

Všechno má svůj čas a věřím tomu, že si to své obecenstvo rozhodně najde, troufám si říct, že už i našlo.

Samostatná celistvost díla: Budu mírně kritická a ve tvém vlastním zájmu ti doporučím, aby sis to vážně celé pročetla.

V mnoha místech to nedává absolutní smysl, někdy mi až dokonce připadalo, že ty sama ses v tom ztratila.

Působí to strašně roztěkaně a jako čtenáře mě rozhodně nebavilo číst jeden odstavec třeba třikrát, abych si dala dvě a dvě dohromady.

Menší ukázka:
Poloprázdná sklenka vína se dotkla nadýchaných rtů jedné z žen a obsah se s rychlým záklonem hlavy dostal do jejího oběhu. Svůdné si olízla rty s zakončila to kousancem na krk dravce, jehož se chtěla stát obětí. Rudá rtěnka spolu s dlouhým polibkem udělala na mužově krku značku. Ta mu tam chvíli vydrží, jako památka na další z jeho večerů lásky.

Můj názor: Není to styl psaní, který bych úplně oblibovala.

Tyhle postapokalyptické příběhy, kde Zemi napadly mimozemšťané nebo ji zachvátil nějaký smrtelný virus, moc nemusím, a tak se mi to díky tomu nečetlo úplně nejlépe.

Neříkám, že jsem to četla z donucení a modlila se, aby byl konec, ale chybí mi tam prostě nějaká ta šťáva, která by to trochu přivedla k životu.

Můj dojem: Rozhodně je to něco, co neuvidíme na každém rohu.

Celkově ten příběh na mě působí strašně zvláštně a svojsky.

Je to jako, když jdeš v Maďarsku do restaurace, objednáš si řízek a místo brambor k němu dostaneš dva kopečky rýže.

Chci tím říct, že pro nás je to něco nového, okázalého a hlavně je to něco, na co nejsme zvyklý. Ale přitom pro tu zemi je to typické a nic zvláštního na tom neshledávají.

Prostě ty lidi na to musíš pořádně nalákat, aby to dokázali ocenit a pořádně si to vychutnat.

Doufám, že chápeš, jak jsem to myslela, protože s horečkou psát recenze, je opravdu nadmíru těžké.

Názorové okénko čtenářů: Názorů se zde moc nenachází. Jeden, který sem nenapíšu byl opravdu dlouhý a vyjadřoval se spíše k obálce knihy. Rozhodně stojí za přečtení.

Komentáře: quietsweet: Whow, líbí se mi to, jednou mluvíš takovým starým, romantickým stylem a potom přijdeš na debila a další. Ale je to upřímně i trochu zmatený.

Gramatika: Nejdřív to vypadalo opravdu dobře, ale pak jako by ses na to vykašlala a ani si to po sobě nezkontrolovala.

Nejčastější chybou byla shoda podmětu s přísudkem. Například z očí tekli slzy... přeci jsou to ty slzy.
Stačí si po sobě jen přečíst a bude to hned lepší.

Originalita: Originální pojetí i zpracování.

Není co řešit.

Klišé nebo ne?: Kdyby Eliot nebyl nahý asi bych řekla, že se jedná o příběh s klišé prvky.

Nicméně, právě ona nahota ve mně evokuje něco nového a zajímavého, co rozhodně stojí za prozkoumání.

Nápad: Rozhodně to není k zahození.

Je sice pravda, že téma, kdy Zemi hrozí zničení a naprosté vymření lidstva, je často zpracovávané, ale vždy jinak.

I když je hlavní problém stejný, vedlejší linie je jiná. Takže nemůžeme tento nápad hodnotit negativně, když to ještě nikdo, svým způsobem, nevymyslel.

Dotaz recenzovaného autora:

Jaká je tvá oblíbená barva?

Černá.

Jsem sice pozitivní člověk, ale růžovou barvu z hloubi duše nesnáším a jiné barvy moc nemusím.

Černá je pro mě barvou elegance, neutrálnosti a navíc se hodí ke všemu.

Celkové hodnocení: 6.5 z 10 bodů.

Není to úplně můj styl psaní, který bych preferovala. Nicméně to nemá žádný vliv na tvé hodnocení.

Body byly strženy za chyby, kterých je tam opravdu hodně a je vidět, že jsou způsobeny tím, že si to po sobě nepřečteš.

Dále by mohly být kratší kapitoly. Někdy mě to už nebavilo, protože se tam nic nedělo a pořád dokola se opakovalo, co už jsem znala.

A poslední věcí je celková stylistika díla. Některé odstavce vůbec nedávaly smysl a to si myslím, že je problém.