RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

1. Smrtí Políbená

Autor: miraee24

Žánr: Romance s prvky fantasy

Stav: Nedokončené. V době recenze bylo publikováno 23 částí.

Autorovo okénko: Autorka, která má slabost pro metal, tetování, suchý humor, sarkasmus, velký chlapy a v neposlední řadě také nepřekonatelnou slabost pro lásku.

Prvním dojmem na mě zapůsobila jako schizofrenní osoba. Tvrdá hudba a velcí chlapi jsou celkem nekompatibilní s romantikou.

Na druhou stranu. Mám taky ráda romantický velký chlapy.

Ale teď vážně. Působí na mě velmi sympaticky. Mám ráda lidi, kteří si jdou za svým, umí pochválit, ale zároveň nejsou od rány. Jediná odchylka mezi námi, bude zřejmě ta hudba. Když jsem se zastavila u názvů interpretů, hned jsem věděla, že je zle, protože jsem polovinu z toho ani nedokázala přečíst. Napovídá tomu už jen to, že jsem název skupiny BMTH zaměnila za BDSM, což jsme trošku v jiném...odvětví.

Takže jako člověk máš u mě místo v srdíčku.

A jen tak poznámka mimo k těm velkým chlapům. Lidi doporučuji. Zkušenosti nulové, ale doporučuji.

Obálka knihy: Působí na mě tak, jak by správně měla. Čtenář si dokáže něco představit, o co zhruba půjde, ale zároveň to zůstává zahaleno tajemstvím.

Anotace: Je skutečně dobře, že se nenecháš omezovat fantazií. Anotace je výstižná a čtenáře uvede do situace. Musím se přiznat, že jsem po prvním přečtení vůči tomu byla mírně skeptická, ale viním z toho mé předsudky k fantasy.

Možná bych ji o kapánek zkrátila. Někdy je méně více.

Postavy: Začnu pravděpodobně Dravenem. Hned první přívlastek, který mi přišel na mysl je: dravý.

Prostě dravý Draven je fakt dravec.

Muž, který si jde za svým. A není to tím, že klátí lidi kosou. Občas mi leze na nervy svým chováním, ale jakmile si ho představím, můžu měnit povlaky na polštáře, protože mám doma slinné údolí. (Prostě mi tečou sliny jako psovi, který vidí maso)

Další na řadě je Christine. Taková roztomilá dračice. Občas mi připadá, že se necháváš inspirovat svojí osobou, což je dobře.

Holka s nočními můrami v psychiatrické léčebně, dokáže přinutit k úsměvu snad i šmoulu Bručouna. Takže za mě velké plus, protože to velmi odlehčuje celou situaci v knize.

Ostatní postavy jsem neměla zatím moc velkou šanci poznat. Ale kentaur Lou tam bude doufám častěji. Jeho ledově klidný přístup na hromadu mrtvých těl mi přirostl k srdci.

Děj: Trochu mi to připomíná srdeční frekvenci. Klidný tep, a pak vejde Draven, takže slabý infarkt, potom je zase voda po kameni, hned na to se začnou líbat, což už ti srdce skáče v hrudním koši jako kaučukový míček.

Hádky na denním pořádku. Líbí se mi, jak umíš udělat klidnou linii děje před velkou bouří, která nastane hned potom a zasáhne tě jako meteorit.

Z těch dvou máš občas pocit, že se rozpláčeš jak jsou roztomilí, a pak najednou musíš jít vyhledat lékařskou pomoc z důvodu občasných nepochopitelných hádek, po kterých máš chuť praštit hlavou do zdi.

Vzhledem k tomu, že nevím, jak dále bude příběh pokračovat, tak nemohu posuzovat uspěchanost a další podobné prvky.

Ještě bych chtěla zmínit, že se mi líbí to vracení v čase do jeho minulosti pomocí snů. Je to velmi chytře zakomponované do děje. Díky tomu odhaluješ ty tajné střípky příběhu.

Samotná celistvost díla: Tady není, co vytýkat. Děj má svůj průběh, který postupně krásně odhaluje všechna tajemství.

Menší ukázka:

„Nepřibližuj se ke mně, nebo přísahám bohu, že ti ublížím!"

Povytáhl obočí. „Chystáš se o mě rozbít víc mých vlastních talířů?"

„Pokud to bude nutný."

Založil si ruce na hrudníku a usmál se.

„Ty jsi ale šílená ženská. Víš o tom?"

„Říká chlap, kterej trpí bipolární poruchou!"

Můj názor: Když jsem knihu otvírala, šla jsem do toho s tím, že mě to nebude bavit. Největší omyl mého života. A že jich bylo požehnaně. Ale k mým platonickým láskám jako jsou Zac Efron nebo Ryan Gosling se vyjádřím u jiného díla.

Takže se omlouvám a věnuji ti poklonu, že jsi mě dokázala odpoutat od mých předsudků.

Můj dojem: První dojem byl velmi překvapující v pozitivním slova smyslu. Bylo těžké prvně neodsoudit dílo, protože jak už jsem vzpomínala, fantasy není zrovna můj panák vodky (čaj nepiju)

Momentální pocity při čtení jsou více než uspokojující, a ne, není to tím, že je Draven ztělesněn do toho sexy modela, na kterého se mám chuť hned teď vrhnout a už nikdy nepustit.

Názorové okénko čtenářů: Jsem ráda, že nejsem jediná, která myslí na jejich společný sex. Jak jsem si mohla všimnout, čtenáři mají podobné názory jako já, což si myslím, že pouze utvrzuje moji domněnku.

Komentáře: Misel24: ooojha. Normalne som rada, že nevyhrala. A už ten sex, sakra.
                       Knihomol92 :Páni, to je bomba. Skvělý příběh.

Gramatika: Občasná chybka se tam najde, ale komu to neujede. Mně to například ujíždí v každé druhé větě.

Dělám si srandu. Kdybych si to po sobě nepřečetla, tak nebudete nikdo z vás vědět, co to jsou za slova.

Gramatika je na jedničku.

Originalita: Nápad by se mohl zdát na první pohled jako něco, co už tady bylo, ale zdání klame. Příběh okořeněný o sarkastický humor tomu dodává tu pálivou tečku na jazyku čtenáře a nenechává nikoho klidným.

Klišé nebo ne?: Rozhodně ne. Klišé je vzít Smrt a mrtvou holku. Originalita je vzít Smrt a živou holku.

Nápad: Velmi nápaditý a efektivní.

Dotaz recenzovaného autora:

Kde bereš tolik času na publikování a všechny ty věci okolo? Spíš ty vůbec?

Velmi dobrá otázka. Mohu tě ujistit, že nejsem žádný robot, Robocop, Terminátor a další podobné vymoženosti.

Jsem prostě normální holka, (teď se bavíme o fyzické kondici, psychika je na jiné úrovni) která je prostě rychlá. Svým způsobem. V běhu by mě předběhl i šnek, ale co se týče psaní, tak to jsem takový Usain Bolt.

Tvrdím o sobě, že jsem jako křeček. V noci moc nespím ani přes den, a přesto mám tolik energie, že jsem tím už pro okolí otravná.

Ale samotnou by mě zajímalo, jak dokážu občas udržovat mysl na více projektech zároveň.

Když člověk chce, tak jde všechno.

Konečné hodnocení: 9 z 10 bodů.
Chci si nechat menší rezervu, protože nevím jak se dílo bude dále vyvíjet.