RECENZE aneb Žádná procházka růžovou zahradou [ŽÁDOSTI UZAVŘENY]

33. Teritorium

Autor: Laylath_Frey

Žánr: Fanfikce na HP

Stav: Nedokončené. V době recenze bylo publikováno 5 částí.

Autorovo okénko: Na svém profilu nám o sobě prozradí, že se řadí mezi vášnivé slashaře. Je fanouškem černého čaje, postapokalyptických věcí, marshmallow a steampunku.

Zajímavou informací je, že dělá recenze na požádání, ale nezveřejňuje je na svém profilu. Vody Wattpadu čeří už dlouhých šest let a já jen čekám, kdy se odebere do důchodku. Hodnocení příběhů bere vážně a vše říká na rovinu. Má ostrý jazýček, tak si dávejte bacha.

Obálka knihy: Dle mého názoru je to skvěle sladěný a promyšlený kousek, který nám dává takovou „oční" ochutnávku příběhu. Líbí se mi sladění barev i popředí a pozadí celé obálky. Samozřejmě by to grafické oko vidělo a cítilo jinak, ale já jako obyčejný čtenář jsem spokojená.

Anotace: Je poutavá, ale celkem mě zaráží, že je tam více chyb než v samotných kapitolách. Hlavně tedy co se čárek týče. Občas bych změnila i slovosled vět.
A doporučila bych méně upozornění a varování, protože je to ve finále delší než samotná anotace.

Postavy: Vzhledem k tomu, že se jedná o fanfikci, kde jsem prozatím neobjevila žádné nové postavy, co by změnily dění v příběhu, budu moci rozebírat pouze dvě – Draca a Zabiniho.

Většina z nás Draca a jeho vzorce chování zná. Upřímně mám velmi ráda, jak je na povrchu tvrdý a uvnitř citlivý. Je to jedna z mála odchylek v chování, co mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Ta představa toho, že bych se před všemi dokázala přetvařovat, hrát toho zlého, lhát všem do očí, a uvnitř sebe se vzpouzet, toužit po pocitu něčeho víc, je nepředstavitelná. Draco je vskutku komplikovaný a to mu rozhodně přidává na tajuplnosti a jakési oblíbenosti.

Musíme si také přiznat, že většinou máme rádi záporné postavy, protože by bez nich příběh nebyl tím pravým příběhem. Ale tady je to trochu jinak, než jak si myslíme. Dracovu osobnost bychom si totiž mohli hravě představit i v reálném světě. Jeho osobnost byla vytvořena na základě rodinné výchovy a chování vůči němu jako dítěti i dospělému. Pokud je člověk již od malého věku veden určitým směrem, jen v málo procentech se z něj stane někdo jiný. Dle mého názoru tedy byla Dracova postava s celým charakterem vytvořena záměrně, aby lidská mysl pochopila, že to není jen pouhý výplod fantazie.

Zabini vystupující zde jako Dracův blízký přítel a snad jediná osoba, kterou po svém boku snese, je právě oním opakem. Je přátelský, upřímný, trpělivý. Pořád dokola snáší výkyvy nálad svého přítele. Nenechá se jen tak odstrčit.

Mým názorem zůstává, že tyto dvě postavy byly vytvořeny tak, aby se vzájemně slepovaly a tvořily jeden celek. Což je zajímavé a rozhodně by se o tom dalo po psychologické stránce hloubat déle. Ale tohle je recenze, tady nikoho odborné řeči zajímat nebudou, a tak zůstaneme u toho, u čeho máme.

Děj: Řeknu ti to jednoduše – děj jako takový je příjemný, plynulý, místy trochu nudný, ale jinak k němu nemám výhrady. Pokusím se najít nějaké momenty, co bych mohla rozebrat, ale asi jich moc nebude, protože je to přeci jen pět kapitol a k žádnému zásadnímu posunutí děje nedošlo.

První věcí, kterou zmíním, je opis prostředí. Je to nedílná součást tvého příběhu, co tomu dodává ten správný vizuální směr. Co si budeme – mám ráda příběhy, co si můžu v hlavě představovat jako probíhající film. Ale jeden malý detail bych na tom přeci jen našla. Znáš pravidlo: „Čeho je moc, toho je příliš"? Protože to je to, co ti tím chci říct. Můj názor je takový, že nepotřebuji vědět to, jestli byla sklenička na alkohol z broušeného skla. Pro příběh i pro děj je to nepodstatná informace, kterou stejně každý vypustí hned po přečtení z hlavy.