Pouta života

Překvapení na chodbě

Už hrad obešel skoro z půlky, když si znovu vzpomněl na cigaretu za uchem. Zamyslel se a pak ji strčil do kapsy. Však to vydrží. To bude v pohodě. Zrychlil krok, pak si poskočil a nakonec se dal do běhu.

Když se vrátil do hradu, mrzly ho uši, ale jinak mu bylo dobře. A měl ještě patnáct minut na to, aby se vrátil do Jeskyně! Tomu se říká úspěch.

Byl na cestě ke schodišti vedoucímu do sklepení. Najednou uslyšel výkřiky a padající brnění. Rozběhl se. Za dvěma zatáčkami uviděl na podlaze v jednom chumlu několik kluků a brnění. Dva obrazy visely nakřivo a jejich obyvatelé nadávali sténajícímu hloučku.

Harry vrátil hůlku do pouzdra – ani si neuvědomil, že ji vytáhl. „Jste v pohodě?" přešel k nim.

Pobertové okamžitě zmlkli.

Sirius, s hlavou pod Petrovým břichem, zaúpěl: „Tohle mi zničí pověst. Kdo to je?"

„Radši se neptej," odtušil Remus a odtlačil brnění a s ním i Jamese. „Menší pomoc by nebyla?" zeptal se Harryho.

„Byla," zazubil se na něj a rychle přiskočil k Jamesovi. Naklonil hlavu a prohlédl si propletené končetiny. „I když to asi nebude tak lehký. Jak se vám to stalo?"

„Neptej se a táhni!" zamručel James a podal mu svoji ruku.

Harry ho za ni chytil a vší silou zatáhl.

„Pospěšte si, nemůžu dýchat!" slyšel tlumeně Siriuse.

Harry začal z chumlu tahat Jamese, který se ale o něco víc opřel o Petrovu ruku.

„Aaaa, to bolíí," zasténal Petr.

„Vydrž," uklidňoval ho Remus. „Dvanácteráku, jak jsi na tom?"

„Už," zafuněl James, „to skoro bude."

Harry se zhoupnul v kolenou a při dalším zatáhnutí se ještě víc zaklonil. James se konečně vyšvihl na nohy.

„Jsem volný!" zahalekal a zvedl vítězně ruce nad hlavu.

„To je výborný," řekl Remus a odtlačil ze sebe brnění. „Tak co kdybys nám taky pomohl ke svobodě, co?"

Než se James stačil vzpamatovat, už stál Remus vedle něj.

Sirius úplně vespod se začal vrtěl, ale Petrovo zaskučení ho zastavilo. „Červíčku, zvedneš se?"

„Nee... Ta ruka fakt bolí." Zněl, jako by měl stažené hrdlo.

„Ukaž, pomůžu ti," rychle k němu přiskočil Harry. „Hele, chytnu tě v podpaždí, nelekni se. Můžu?"

„Jo," zaskučel Pettigrew.

Harry se rozkročil, aby měl lepší stabilitu, a předklonil se.

„Možná bych to měl udělat já," zastavil ho Remus. „Jsem silnější."

Harry se narovnal a podíval se na něj. „Jasně," souhlasil. Uhnul mu z cesty a díval se, jak Remus opatrně zvedá Pettigrewa.

I když už Pettigrew stál, musel ho Remus pořád přidržovat. Ruku měl přitisknutou k tělu a po tvářích mu tekly slzy. Měl zatnutou čelist a snažil se tvářit, že je v pohodě.

Rozcuchaný Sirius vyskočil na nohy. V obličeji byl celý červený. „Tak to mohlo dopadnout hůř. Ještě jednou?"

James protočil oči. „Možná příště. Navíc jsme to už změřili. Petr asi potřebuje na ošetřovnu."

„Jo," Harry přitakal. „Nejsem expert, ale vypadá to zlomeně."

Remus si odfrkl. „Neznám nikoho zkušenějšího. James má, Siriusi, pravdu. Petr potřebuje na ošetřovnu."