Severus si povzdechl a zaklapl knihu, která mu k ničemu nebyla. Vrátil ji do police a sáhl po další hned vedle. S hromadou štěstí v ní něco najde. Promnul si oči a zamžoural na rejstřík knihy. Nic. Po třech hodinách už toho začínal mít dost. Ne že by doufal, že něco najde hned po příjezdu sem, ale... doufal. Uklidil knihu na místo, a než si vybral další, zkontroloval čas. Za pět minut půl sedmé. V břiše mu zakručelo a on si vynadal do tupohlavce. Jestli se chce najíst před schůzkou s novými zákazníky, musí pohnout.
Popadl brašnu s poznámkami a propletl se uličkami knihovny. Na chodbách cestou do Velké síně až na pár nadšeně se bavících hloučků moc lidí nebylo. Nevěřil by, že mu tlumený zvuk kroků na kamenných dlaždicích bude tolik chybět. Zahnul za roh kolem sochy pitoreskního mužíka a usmál se při pohledu na prázdnou chodbu před sebou. Vysoké gotické oblouky, vysoké gobelíny, na které dopadalo poslední světlo dne zbarvené mozaikami vysokých oken. Bradavice byly prostě... kouzelné. A vysoké.
„Ale ale, koho pak tu máme?"
Bleskově se otočil a sáhl pro hůlku, ale pozdě. První kouzlo ho přitisklo na zeď a druhé ho k ní přilepilo. Black s Potterem se na sebe šklebili, evidentně potěšení sami sebou. Toho prcka nikde neviděl, zato Lupin stál trochu stranou s nejistým výrazem. Jeho vzorně vyleštěný odznak se leskl v zapadajícím slunci.
„Jestli pak to nebude náš příšerný známý, Tichošlápku?" odpověděl Blackovi Potter s o nic méně lesklým odznakem kapitána týmu.
Severus si odfrkl. Prostě si nemohl pomoci. Ty přezdívky byly směšné.
„Čemu se směješ, Srabusi?" zavrčel Black a udělal krok k němu. „Uvidíme, jestli se budeš smát za chvíli." Zvedl hůlku a zamířil s ní Severusovi mezi oči.
Propalovali se pohledy. Severus musel koukat mírně nahoru a vůbec se mu to nelíbilo. Už si zvykl, že je Harry menší než on a že na něj může pohodlně shlížet. Rád shlížel na ostatní.
Ani jeden z nich nemrkal. Prohrál už v momentě, kdy se dostali za něj. Ale tohle vyhraje. Musí. Cítil, jak v něm roste vztek. Na zádech ho studil pot a oči štípaly. Začaly se mu zalévat slzami, ale Black na tom byl stejně. Najednou sebou Black trhl a uhnul pohledem stranou. Severus dvakrát pomalu mrkl.
„Siriusi, ne první den," řekl Lupin tiše s rukou na Blackově rameni. „Víš, že první problémy se vždycky trestají nejhůř."
„Jo, to je fakt," souhlasil Potter. „Vloni a předloni to byli slizáci. A ještě musíme dořešit, co provedou letos."
Black se usmál s vyceněnými zuby. „No to je pravda. A myslím, že vím, kdo bude potížistou roku."
„Srabus má slušně našlápnuto z loňska," ušklíbl se Potter.
Severus sebou zacloumal, ale připevněný byl pevně. Kdyby se mu podařilo pohnout rukou aspoň o kousek...
„To by bylo příliš snadné," namítl Black. „To by byla nuda. Myslím, že bychom měli poctít naší pozorností jejich nový přírůstek."
„Líbí se mi, kam míříš," usmál se Potter a s Blackem si plácl. Severus sebou ještě jednou škubl, ale zůstal mlčet. „Už máš něco v plánu?"
„Zatím ne, ale na něco přijdeme. Ten namachrovanej blbec si určitě myslí, že mu to tu bude patřit, ale to se plete. A Klobouk ho zařadil do Zmijozelu a my víme, co to znamená." Black si odplivl Severusovi k nohám.
Severus sevřel čelist. Jak rád by toho bastarda proklel. Každý den, co existuje, je pro Severuse utrpením.
„Merlin ví, že máš pravdu," poplácal ho Potter po rameni „Ale to i Náměsíčník. Jen ať strhnou první body jim."
ČTEŠ
Pouta života
FanfictionFF - HP, CESTOVÁNÍ ČASEM, AU, 15+, DOKONČENO: Harry je unesen smrtijedy a slavnostně popraven. Ke svému zděšení se ale místo na onom světě objeví v koupelně šestnáctiletého Severuse, kterému překazí důležitý rituál. Potřebuje se dostat zpátky a ta...