Nástupiště a čokoláda (1/2)

605 56 35
                                    


Harry prošel pod tepanou bránou a rozhlédl se po poloprázdném nástupišti. Přišli s padesátiminutovým předstihem, což byla pro Harryho vítaná změna. Asi byl opravdu rozdíl v tom, jestli se vypravují dva kluci nebo osmičlenná skupina. Při pohledu na zářivě červenou lokomotivu, u které si povídali dva strojvedoucí, potlačil touhu hledat v neexistujícím davu čahouna se zrzavou kšticí.

„Teď už to určitě zvládnete, že?" zeptala se ho Noreen, která prošla hned za ním.

Harry se na ni otočil a usmál se. „Všechno zvládneme. Pospíchej, ať to stihneš," popohnal ji.

Vděčně se usmála, sklonila se, chytila ho za rameno a rychle ho líbla na tvář. „Jsi skvělý." Zkontrolovala nádražní hodiny a skousla si ret. „Harry, moc ráda jsem tě poznala. Uvidíme se na Vánoce?"

Harry přikývl a usmál se. „A ty budou co nevidět. Ještě jednou děkuju za kolínskou, nikdy jsem žádnou neměl." Přejel si rukou po hladce oholené tváři. Stále ještě cítil svěží citrusovou vůni, která mu připomínala letní moře. Nebyl to grep, ale když se na to ptal, Noreen na něj jen mrkala a prohlásila cosi o výrobním tajemství.

Její úsměv se ještě rozšířil. „Jsem ráda, že se ti líbí. Kolínská je důležitou položkou v životě každého muže." A ještě zdůraznila: „Nezapomeň ji používat každý den."

„Nezapomenu," slíbil. „Voní vážně dobře."

„Výborně." Otočila se k Severusovi studujícímu ceduli s jízdními řády. „Severusi?" Podala mu ruku. „Tebe jsem taky ráda poznala."

Severus ji přijal a usmál se. „Já tebe taky. Užij si veletrh a nezapomeň napsat, jaké to tam bylo."

„A pro tebe to platí taky." Dlouze se na něj zadívala a Harry se podivil, proč se tak dlouho drží. Po chvíli se pustili a Harry zadoufal, že Severus neplánuje nějakou hloupost. Jako se do ní třeba zbláznit nebo tak něco.

„Tak dobře," řekla s výdechem, a ještě jednou zkontrolovala čas. „Mějte se dobře a ať posílají z Bradavic minimálně jeden report o záškoláctví za týden!" Naposled Harrymu stiskla rameno, otočila se a vyběhla branou k přemisťovacím platformám.

Kousek vedle nich prošla mudlovským vstupem velká skupinka lidí. Všichni doprovázeli dva chlapce, kteří nad něčím nadšeně debatovali. Jejich rodiče byli na druhou stranu naprosto bledí a Harry by se nedivil, kdyby co nevidět omdleli nebo pozvraceli nástupiště.

„Co kdybychom udělali dobrý skutek?" otočil se k Severusovi se zdviženým obočím.

Ten se otočil směrem, kam se Harry díval, a s pochybami si je změřil. „Jestli si seš jistý..."

Harry se na něj zašklebil. „Jeden dobrý skutek každý den je povinností mladého gentlemana."

Severus přikývl pochopením. „Pomfreyová, ten doktor nebo Ollivander?"

„Strýček," vyplázl jazyk. „Prý je to podstatné pro pochopení praktik výrobců hůlek."

„A je?"

„Pochybuju, ale kdo ví? Nebudu to podceňovat, pojď," vyzval ho a rozešel se k hloučku, který se mezitím přesunul k novinovému stánku. Za sebou slyšel, jak si Severus povzdechl, ale přesto ho následoval. Když přišli blíž, zrovna zaslechli, jak se korpulentní blondýna svěřuje vysoké ženě s drdolem a brýlemi. Podle všeho měla obavy ze skotského počasí.

Než stačila žena s drdolem zareagovat, vložil se do toho Harry: „Promiňte, ale chladu se opravdu nemusíte bát. Profesoři na to dávají pozor, školní ošetřovatelka je vysoce kvalifikovaná, a navíc se vždy dá pomocí kouzel cokoliv ohřát," vysvětlil jí svým nejsvatouškovštějším úsměvem.

Pouta životaKde žijí příběhy. Začni objevovat