Pouta života

Boj o život (2/2)

Přesně jak Severus tušil, oslava byla velká. Zmijozel vyhrál a Fenwick se nerozplácl! Jemu ale pořád hlavou vrtalo něco, co zaslechl Blacka říkat na chodbě Pettigrewovi. Prý je přesvědčený, že Rega přiotrávil Harry, aby mu mohl sebrat místo odrážeče. A to mu prý nedaruje a už dneska v noci zařídí, aby Harryho vyloučili a zjistili, co je zač.

Jistě, mohlo to být jen plané vyhrožování, ale Severusovi se to nelíbilo. Když pak cestou z večeře s Harrym zaslechli, jak Black říká jednomu čtvrťákovi, jak může zklidnit Vrbu mlátičku a prolézt do Chroptící chýše, rozezněly se mu v hlavě poplašné zvonečky. Harry jen svraštil obočí a dál si toho nevšímal. Jenže Harry neslyšel Blacka předtím. Nevěděl, že na něj Black něco chystá. A Severus ho tím nechtěl zatěžovat. Konečně měl dobrou náladu. Zrovna se bavil s Kathy a s Meredith a smál se něčemu, co Meredith vykládala.

Nechá ho, ať se baví. A o Blacka se postará sám.

Vzal si kabát a nenápadně se vytratil. Ještě mu zbývala půlhodina do večerky, ale stejně na nikoho nenarazil. Nejspíš se všichni vzpamatovávali z tak nečekané události, jako je výhra Zmijozelu!

Venku byla zima jako uprostřed skotské noci v lednu. Naštěstí měl svůj kabát. I tak se ale otřásl, když viděl Vrbu mlátičku, jak poklidně stojí na plácku, kde bylo mnohem míň sněhu a všechen byl... umlácený. Nechtělo se mu k ní přiblížit ani na sto kroků, ale jestli chce zjistit, co má Black v plánu, a zastavit ho... Harryho pošlou domů co nevidět, co když to Black překazí? Co když Harry skončí zavřený někde na ministerstvu? To nemůže dovolit.

Opatrně přišel blíž. Jakmile byl dost blízko na to, aby našel suk na kořeni, ale ne dost na to, aby vzbudil Vrbu, dal se do díla. Kdyby ten zatracený měsíc svítil a neschovával se bůhvíkde kde, bylo by to jednodušší. Musí se dotknout suku, aby se Vrba uklidnila nebo vůbec nevzbudila. A rozhodně k němu nepůjde osobně. Není cvok. Takže se ho musí dotknout jinak. Rozhlédl se. Mohl by tady být nějaký dlouhý klacek, ne?

Nebyl.

Jestli někde něco bylo, tak to bylo pod sněhem. Krucinál. A to si ta Vrba čas od času něco neulomí? Prohrabal kapsy. Látkový kapesník, kapesní lékárnička, hodinky, malý deník a obyčejná tužka na zapisování nápadů a klientů, měšec s penězi, cigarety, zapalovač... Proč se prohrabuje kapsami, když může udělat sněhovou kouli a hodit ji na ten suk?

Jasně. Protože zrovna tuhle noc musí být sníh jako krupice, ze kterého nejde nic uplácat!

Nakonec na to přišel. Vzal tužku, zvětšil ji a opatrně ji odlevitoval ke kořeni a pak ještě opatrněji do suku šťouchl. Vrba se lehce zatřásla a uvolnila. Že by stromová akupresura?

Obezřetně proběhl pod větvemi a mezi kořeny našel díru, která byla vidět jen ze shora. Vlezl do ní a shrbeně s rozsvícenou hůlkou šel chodbou dál. Šel dlouho. Hodně dlouho. On jde vážně až do Prasinek. Nakonec hlínu vystřídaly kameny a před sebou narazil na dvířka. Zaposlouchal se. Nic. Opatrně je pootevřel a nakoukl za ně. Byl ve sklepě. V prázdném vlhkém sklepě. Vyšel schody a před dveřmi se zastavil. Pořád nic neslyšel. Pootevřel je. Na chodbě bylo šero, ale jedny dveře byly otevřené a blikotavé světlo ji osvětlovalo. Tiše prošel chodbou a kus před dveřmi se zastavil. Nikdo tam nemluvil. Ale svítilo se tam. Takže tam někdo asi bude, ne?

„Jsi tu nějak brzo!" ozvalo se vesele z pokoje.

Severus se zarazil. Jak, brzo? Kdo má přijít brzo? A Lupin je toho součástí? Nemá být Harryho kamarád?

Prošel do místnosti. Když míjel dveře, všiml si, že vypadají hodně těžce a tlustě. Lupin ležel na kožešině před hořícím krbem. Na sobě měl jen župan a četl si. Jinak byla celá místnost úplně prázdná. A byla celá obložená kamenem, na kterém byly na několika místech dlouhé škrábance. Nikde nebylo žádné okno. Přesto ho zamrazilo.