Pouta života

Pozvání na čaj

Severus odložil brk a protáhl si ztuhlá záda. Foukl na pergamen a ještě jednou si ho přečetl, než spokojeně přikývl.

„Hotovo?" zeptal se ho překvapeně Montgomery.

„Skoro," přikývl Severus. „Ještě mi zbývá shrnutí a bude to. Ale to chci udělat až po večeři. Přečtu si to s čistou hlavou a zjistím, co na to přesně pasuje."

„To je chytré. Mně to ale asi ještě chvíli potrvá. Jsem tak v půlce, tipuju."

„Chceš pomoc?"

Montgomery zaváhal. „Ty jsi svou část udělal. To je můj problém, že v téhle knize to je tak šíleně napsané."

„Vážně? Ukaž." Vzal starou knihu a otočil ji, aby na ni viděl. Zamračeně listoval založenými stránkami. Montgomery měl barevné záložky snad na devíti místech.

„No počkej... vždyť ten hlizobíl je tu rozházenej po celé knize."

„Jo," povzdechl si Montgomery. „Věř, že jsem si všiml. Je to nějaké staré vydání a fakt nerozumím tomu, proč nemůžou být všechny informace o jedný kytce na jednom místě."

„To je peklo. Proč nezkusíš najít nějakou jinou?"

Montgomery si odfrkl. „Havraspáři. Vsadím se, že do knihovny naběhli hned po hodině a ty nejlepší knihy si vzali. Nic lepšího než tohle jsem nenašel."

„Do háje." Prohrábl si vlasy. „Počkej, zkusím se tam ještě podívat, třeba už to vrátili."

„Hodně štěstí," zamumlal Montgomery a vzal si knihu zpět. Prošel tři záložky, než našel informaci, kterou potřeboval.

Severus našel správný regál, mezery mezi starými knihami se mu vysmívaly. Zhluboka se nadechl a se zakloněnou hlavou četl názvy knih. Všechny byly stejné jako ta, co už Montgomery měl. Až na jednu. Měla francouzský název a písmena byla ozdobená malými lístky. Plantes magiques et leur utilisation. No to by třeba šlo, ne? Popadl knihu a cestou zpět se zastavil v cizojazyčné sekci pro překladová kouzla i slovníky.

Cestou zahlédl u jednoho stolku ve výklenku sedět Lily. Zastavil se u ní a šeptem pozdravil: „Ahoj."

Vzhlédla a usmála se. „Seve! Ahoj. Jak se vede?"

„Docela dobře, můžu?" zeptal se a ukázal na židli vedle.

„Jasně. Co to máš?" potichu se zeptala a kývla směrem ke dvěma tlustým knihám.

„Úkol na bylinkářství. A slovník."

„Slovník?"

„Jo, už nezbyly žádné slušné knihy, tak chci zkusit cizojazyčnou verzi, třeba to pomůže."

Zavrtěla se a uhnula pohledem. „Myslíš tuhle slušnou knihu?" zeptala se nevinně a zvedla knihu, kterou právě četla, tak, aby si mohl přečíst obálku. Vypadala celkem nově a nápis třetí vydání Severusovi taky nepřidal.

„Jo, to bude ono," pokrčil rameny. „No nic."

„Můžu se s tebou rozdělit," nabídla mu.

Trávit s ní čas znělo lákavě. Povzdechl si a usmál se na ni. „To jsi hodná, ale pracuju na tom s Montgomerym a nechci ho nechat čekat moc dlouho."

„Aha," odmlčela se. „No, asi mi to ještě chvíli potrvá, ale mohla bych vám ji pak dát. Když mi teda pomůžeš najít něco s těmi lektvary," dodala rychle. „Nechci to moc rozepisovat, ale v tomhle moc informací není. Vlastně o lektvarech vůbec žádné."