Druhá hvězda

❄️17. prosince❄️

Tak jak se včera domluvili, tak se i sešli. Přes dopoledne cvičili jako šílení. Dobře věděli, že do představení jim zbývají ještě jeden nebo dva tréningy a potřebují se zlepšit na co nejlepší možnou úroveň. Obyčejný člověk v publiku by si myslel, že lépe by to nikdo zabruslit nedokázal, ale jen profesionál by poznal i tu nejmenší chybu.
Pohyby a zvedačky, které Luka s Marinette a ledě prováděly, byly k neuvěření. Pohybovaly se s elegancí labutě a lehkostí pírka.
Jakmile skončila píseň a pár se na ledu zastavil v závěrečné póze, mistr Philippe zatleskal a přibruslil k nim. Mari se samým vyčerpáním skácela k zemi a snažila se popadnout dech. Luka se opřel o kolena a taky neměl daleko k tomu, aby nepadl.
,,To bylo magnifique! Zasloužíte si obrovskou pochavalu!" Podal oběma láhev s vodou, které byly během chvíle téměř prázdné.
,,Pro dnešek to stačí. Udělali jste kus práce, můžete jít domů. Já dnes taky celkem spěchám, takže se mějte děti!" Rozloučil se a odbruslil pryč. Marinette dopila a za Lukovy pomoci se vyhoupla zpátky na nohy. Dříve, než se ale stihla vydat k mantinelu, zarazila ji ruka na její paži.
,,Nechtěla by jsi tady ještě chvíli zůstat? Nemusíme trénovat, jen... Strávit spolu trochu času?" Pousmál se Luka a nervózně se poškrábal na zátylku. Mari nabrala trochu červeně, ale s láskyplným úsměvem přikývla. Oba dva se tedy odebrali na lavičky, ke svým taškám a posadili se. Mari napsala domů, že se trochu opozdí a pak se nadále věnovala Lukovi.
Bavili se o hodně věcech, tedy Marinette je musela psát, ale na to už si zvykli. Luka řekl Mari něco o své rodině a ona zase jemu o té své. Bylo fajn si s někým jenom tak pokecat o životě, i když sama Mari si nemyslela, že by její život byl něčím speciální. Když ale cokoliv řekla o sobě nebo o něčem, co s ní bylo spojené, poslouchal Luka jako malé dítě pohádku na dobrou noc, což ji zahřálo u srdce.

Asi po hodině se nakonec převlékli a odebrali se ven. Bylo kolem jedné odpoledne, takže si zašli na oběd do restaurace, kde strávili další dvě hodiny a než se nadáli, bylo něco málo po třetí hodině a obloha začala pomalu tmavnout. Ani jeden si neuvědomovali, kolik času za tu dobu uteklo, ale nikomu to nevadilo. Když seděli v altánku v jednom z parků Paříže, měli štěstí, že tam zrovna nikdo moc nebyl. Měli téměř celý park pro sebe, ale jim stačil pouhý bíle natřený dřevěný altánek.
,,Mám akorát menší problém Mari... Já jsem nikdy moc nechodil na nějaké plesy nebo podobné akce, a tak nemám žádný oblek a peněz taky nemám moc. Zároveň tam nechci přijít jako nějaký vandrák..." Mari ho zastavila položením ukazováčku na jeho rty. Usmála se a zahrabala do své tašky. Jakmile našla to, co chtěla, podala Lukovi precizně zabalený balíček. Tázavě se na ni podíval a přijal balík. Pohledem mu jen naznačila, aby se na nic neptal a balík otevřel. Luka si ho chvíli těžkal v rukou a prohlížel si ho. Nakonec ho zvědavost přemohla a roztrhl nažloutlý papír zavázaný bílým provázkem. To, co se nacházelo uvnitř mu vyrazilo dech. Nevěřícně se podíval na šíleně usmívající se Marinette, čekajíc na jeho reakci.
,,Děláš si legraci, že?" Záporně zakroutila hlavou a napsala zprávu.

,,Ber to jako část svého vánočního dárku. Chtěla jsem ti něčím udělat radost, tak snad se mi to trochu povedlo a zbytek tě rozveselí víc."

Luka si zprávu přečetl.
,,Mari, jsi úžasná a moc si toho cením, ale nemohu to přijmout." Řekl a podal jí balíček nazpátek. Odpovědí se mu dostal Marinettin nechápavý pohled.
,,Ty mi dáváš takové dary a já sám stále nevím, co ti dát k tvým zítřejším narozeninám!" Zvýšil se mu hlas, toho si ale nevšiml. Co si měla teď Mari myslet? Doufala, že mu její dárek dělá radost. To se ale nestalo. Byl to naprostý opak. Opět se dělo to, co tehdá u těch ledových soch.
,,Pochop Marinette, že já bych měl být ten, kdo tě zasypává dárky a podobnými věcmi. To se mi ale nedaří... Nezasloužím si to... Nezasloužím si tvoji štědrost... Nezasloužím si tebe... Omlouvám se ti... Budu už muset jít..." S těmito slovy nechal chlapec tmavovlasou dívku s rozbaleným dárkem v rukou, v altánku. Začalo sněžit. Stejně tak začaly tmavovlásce stékat malé slzy po tváři a dopadat na nažloutlý papír, ve kterém byl její dárek zabalený. V jejím nitru výřilo tolik emocí... Nevěděla, co dělat nebo co si myslet... Ale jedno věděla jistě. Za poslední dobu se tyhle věci děly až příliš často.
,,Marinette...?" Uslyšela hlas, který jí za těch pár dní tak moc chyběl, ale zároveň nechtěla, aby ji takhle viděl. Nakonec se s uplnakanou tváří otočila na svého staršího bratra, stojícího na schůdkách altánku.
,,Co se stalo?" Přešel k ní. Dříve, ale než k ní došel, už ho Marinette sevřela v náruči a rozbrečela se na plné kolo. Dárek ležící na zemi naprosto ignorovala. Adrien byl tak často pryč, že už si ani nepamatovala, kdy ho viděla naposledy. Cítila jeho teplo a vůni. Začal ji hladit po vlasech a konejšivě se jí snažil uklidnit.
Když si všiml dárku na zemi odtáhl se od ní a přikrčil se do její výšky.
,,Pojď, půjdeme domů a cestou mi všechno řekneš, ano?" Pohladil ji po tváři a tím jí zároveň setřel několik slz." Jen přikývla. Adrien vzal její tašku, do které schoval dárek, a pak vzal svoji sestru kol ramen. Cestou domů mu řekla to, na co se zmohla. Řekla mu všechno, co s Lukou prožila. Jak ty krásné chvíle, tak i ty méně šťastné. Už si nevěděla rady. Řekla mu, jak kvůli tomu rozplakala maminku. Tak moc si přála být s Lukou za dobře. Nechtěla se s ním hádat, ale jeho chování nechápala. Vzato Adrien ano. Když Marinette dodala, že Luku miluje, v Adrienovi se něco pohlo. Byl to bratrský ochranářský put. Chtěl ji vidět šťastnou a byl rozhodnut pro to udělat cokoliv.

Když dorazili domů, odvedl Mari do jejího pokoje a nachystal jí vanu.
,,Ještě si odskočím. Ty se mezitím pořádně vyhřej u písniček ve vaně.
Jak přijdu, dáme si něco dobrého a podíváme se na film, co ty na to?" Usmál se a zastrčil jí pramen vlasů za ucho. Jemně se usmála.
,,Děkuji Adriene... Jsi ten nejlepší straší bratr, kterého jsem si kdy mohla přát. Mám tě ráda." Dala mu pusu na tvář a objala ho.
,,Já tebe taky Mari." Objal ji nazpátek a pak se odebral pryč. To, co tmavovláska vyhřívající se ve vaně nevěděla, bylo to, že v její tašce chyběla zabalená věc v nažloutlém papíru.

Ajaj, trochu se nám to tu hroutí 😅 Sotva se ti dva usmířili, už jsou zase rozhádaní.
Jak to dopadne? Dorazí Luka na Marinettinu oslavu narozenin? Bude to mezi nimi už konečně v pořádku? A co ten hlas? Dočká se Marinette už konečně pravdy?

Napište mi do komentářů, co si o situaci myslíte a jestli máte nějaké teorie, tak sem s nimi!😈

Mějte se krásně a přežije pondělní školní den 💙

Vaše Calimë Mermaid 💙