Druhá hvězda

❄️12. prosince❄️

O půlnoci se Mari probudila, jak leží na zemi u okna a spala. Nevěděla, co se stalo a ani jak se jí během chvíle povedlo usnout na zemi. Stále napůl vzbuzená se přesunula do postele, kde v klidu pokračovala v nerušeném spánku.

,,Marinette." Oslovil svou dceru Gabriel, když dopil ranní kávu. Mari se na něj zvědavě podívala.
,,Jelikož za pár dní budeš vystupovat, měli bychom se spolu podívat na ty dresy. Co ty na to? Máme na to celý den." Usmál se a Mari zazářilo v očích. Přikývla.
,,Tak tedy, až se nasnídáš, dones návrhy a pustíme se do práce." Postavil se a opustil jídelnu. Marinette byla nadšená! Nemohla se dočkat, až spolu ušijí ty dresy.
Po snídani zašla pro své návrhy do pokoje a pak se následně odebrala do pracovny svého otce. Ze zdvořilosti zaklepala a počkala na vyzvání.
,,Dále." Ozvalo se přes dveře a tak vstoupila. Otcova pracovna byla velmi prostorná. U stěn stály figuríny, menší pódium uprostřed fungovalo, jako pracovní prostor, kde se nacházelo již několik rozložených metrů, šití, látek a doplňků. Na několika figurínách již byly rozpracované návrhy. Gabriel stál u většího monitoru, který fungoval jako navrhovací pult. Když si všiml dívky, usmál se a zanechal práce.
,,Tak ukaž, co jsi vymyslela Marinette." Přešel k ní a Mari mu podala návrhy. Chvíli si je prohlížel se zvednutým obočím a něco si pro sebe mumlal tak, že mu Mari nerozuměla. Nakonec se přesunul ke svému pracovnímu stolu na pódiu a dívka ho poslušně následovala. Rozložil její návrhy na desku stolu a podíval se na ni.
,,Jsi velmi nadaná. Dokázal bych si tě představit jako módní návrhářku." Usmál se. ,,Teď mi ukaž, pro který návrh ses rozhodla." Mari ihned ukázala na tmavě modré dresy a bílým a stříbrným zdobením.
,,Schválila jsi za mě. Tak to abychom se dali do práce." Sundal si kabát, pod kterým se nacházela bílá košile s dlouhým rukávem, který si hned potom vyhrnul po lokty. Mari si sepnula vlasy do vysokého copu a do pozadí pustila hudbu přes svůj mobil napojený na bluetooth bedny.
Trvalo jim hodinu, než vybrali ideální látky a až pak se vrhli na rozkreslování a míry. Gabriel znal již míry Marinette nazpaměť, takže u ní nebyl žádný problém. Zádrhel v tuhle chvíli, byly míry od Luky.
,,Já myslel, že chceš vystupovat, jako sólistka. Co ta změna?" Podíval se na ni Gabriel.
,,Luka je synovec mistra Philippe. Mistr navrhl, že bychom mohli spolu zkusit párové bruslení. Proto teď bývám často pryč. Buď trénuju nebo se poznávám s Lukou. Jako taneční partneři bychom se měli nějak poznat." U poslední věty se usmála a na tváři se jí objevil rumnělec. Gabriel nadzvedl obočí.
,,To je ten mladík, který ti zachránil život?" Přikývla. Zamyslel se. Nakonec se ale vrátil zpátky k tématu.
,,Věděla by jsi jeho míry?"
,,Luka má míry hodně podobné Adrienovi. Dovoluji si tvrdit, že i téměř stejné. Můžeme použít jeho míry." Řekla znakovou řečí. Gabriel přikývl a dokončil rozkreslení.
Teď bylo na řadě stříhání látek a sešívání. Otce poprosila, jestli by Lukův dres mohla co nejvíce sama. Chtěla mu to dát zároveň jako takový menší Vánoční dárek. Rozhodla se pro to před pár dny. Gabriel s tím mile souhlasil a s jeho pomocí se s Marinette věnovali šití po celý zbytek dne. Mari konečně pochopila, proč byl tolikrát celý den zavřený. Na takovouto precizní práci je potřeba klidu a stoprocentní koncentrace. Párkrát se stalo, že Marinette špatně sešila něco špatně a tak musela látku rozpárat a pokračovat znovu.

,,Myslím, že se ta celodenní práce vyplatila. Co ty na to?" Utřel si Gabriel pot z čela. Mari nemohla uvěřit vlastním očím. Ten výtvor, který před nimi stál na dvou figurínách, udělali spolu. Podílela se na tom. Byla na sebe pyšná, stejně, jako Gabriel byl pyšný na ni. Beze slova svého otce objala. Bral to jako nádherné poděkování, které jí s velkou radostí oplatil.
,,Měli bychom takhle pracovat častěji. Tak zručný pomocník by se mi hodil." Pohladil ji po vlasech. ,,Teď dodělám úplně poslední úpravy, co by designér a pak to dám vyprat. Stoprocentní dresy budeš mít zítra u sebe v pokoji." Řekl, když se od sebe odtáhli.
,,Děkuji tati..."
,,Teď by sis měla jít odpočinout. Je skoro devět a pracovali jsme na tom celý den. Mám pocit, že zítra nás opět opustíš." Smutně se usmál, ale toho si Mari nevšimla. Přikývla a odběhla k sobě do pokoje, zatímco Gabriel zůstal u sebe. Velice rád pomáhal své dceři, ale vadilo mu, že není s nimi doma, jako každý rok. Vadilo mu, že je pořád pryč. Věděl, že trénuje, ale ne tak často, jak ona tvrdí. Chodí po venku s Lukou, místo toho, aby tyhle vánoční dny trávila se svými blízkými. Dokončil dresy, jak slíbil a pak se i on sám odebral do ložnice.
Marinette se plná energie převlékla do pyžama a pak poprosila Nathalie o kakao. Chtěla být ještě chvíli vzhůru a třeba se podívat na nějaký vánoční film. Když zrovna vybírala, uslyšela klepání na dveře a následné otevření.
,,Hele hele hele! Nezmínila ses o tom, že si jdeš udělat filmový večer!" Poznamenal uraženě Adrien, který přinesl kakao Marinette i sobě a k tomu nějaké dobroty. Mari protočila očima a pustila animák "Polární express". Adrien postavil tác s občerstvením na stůl před gaučem, přisedl si a přes oba přehodil deku.
,,Tebe ty animáky nikdy nepřejdou, že?" Drcnul do Mari loktem a vzal si kakao.
,,Nedělej, jako by jsi je nemiloval." Také si vzala hrnek s kakaem a upila.
,,To jsem neřekl." Usmál se přitáhl si svoji mladší sestru do náruče. Mari si přes jeho klín natáhla nohy a opřela se o jeho rameno. On ji paží objal kolem jejích ramen a spolu sledovali jednu ze svých oblíbených vánočních pohádek.

Už jsme v polovině příběhu! Strašně rychle to utíká😅 Uvidíme se tedy zítra u další kapitoly!💙 Užívejte života!💙🌹

Vaše Calimë Mermaid 💙