Druhá hvězda

❄️10. prosince❄️

Ah ah ah ah...

Ah ah ah ah...

Prudce otevřela oči a posadila se. Už ho zase slyšela. Ten hlas. Ten hlas, který slyšela včera při bruslení.
,,Co jsi zač? Co ode mě chceš?"

Ah ah ah ah...

Ah ah ah ah...

Postavila se z postele a přešla k oknu. Hvězda tyčící se na obloze zářila více, než kdy dřív.
,,To ty mě voláš?" Odpověď byla stejná.

Ah ah ah ah...

Tentokrát ten hlas ale zeslábl.
,,Co se děje?" Lehce zpanikařila. ,,Neodcházej prosím!"

Ah ah ah ah...

,,Počkej! Proč mě voláš?! Co jsi zač?! Neodcházej!" Tma.

Mari zhluboka dýchala. Zády se opřela o stěnu u své postele. Jen stěží uklidňovala své splašené srdce. Podívala se na hodiny na mobilu. 5:21. To byl za tuhle noc už čtvrtý sen, ze kterého se vzbudila. Všechny byly totožné a taky totožně končily. Zaklonila hlavu. S takovou se nikdy nevyspím... Povzdechla si a promnula si svá unavená modrá kukadla. Chvíli takhle ležela, když ten hlas uslyšela znova.

Ah ah ah ah...

Protočila panenkami a opět si lehla. Hlavu si zakryla polštářem v naději, že už nic neuslyší.

Ah ah ah ah....

Zamračila se. Polštář shodila z hlavy, postavila se a přešla k oknu. Už si myslela, že blázní, když si chtěla na hvězdu začít stěžovat, ale když uviděla oblohu zataženou sněhovými mraky, jen si povzdechla a zívla. Tak to zkusím ještě jednou... Otočila se a přešla zpátky ke své posteli. Zachumlala se do ní a modlila se, aby se na těch posledních pár hodin mohla vyspat. Únavou padla do říše snů téměř okamžitě.

,,Špatně jsi spala zlato?" Položila Emilie Mari ruku na rameno při snídani. Tím Mari probudila z polospánku a cukla sebou.
,,Omlouvám se... Špatně jsem spala... Co jsi říkala?" Protřela si oči. Emilie se zamračila.
,,Nechceš si jít lehnout a dospat to? Zdobit můžeme zítra." Mari záporně zakývala hlavou.
,,To je dobrý." Usmála se. Než na to Emilie stačila reagovat, vešli do jídelny Gabriel s Adrienem.
,,Dobré jitro." Pozdravil s úsměvem Gabriel a polibkem pozdravil i svoji ženu, když došel ke stolu a zasedl.
,,Kdo se těší na dnešní zdobení?" Optal se natěšeně Adrien. Bylo více, než jasné, že otázka byla převážně mířena na Mari. Ta se jen nepřítomně přihlásila s falešným úsměvem na tváři. Pak si kousla croissantu, do kterého se pustil hned po ní i Adrien, jakmile dosedl na židli.
,,Jsi v pohodě ségra?" Mari jen kývla. Adrien se zamračil. ,,Přestaň lhát. Nejde ti to." Pyšně si kousl do croissantu a Mari ho zpražila pohledem.
,,Není ti dobře Marinette?" Teď se zajímal už i Gabriel.
,,Nic mi není. Jsem v pohodě tati." Nervózně se usmála. Emilie se podívala na svého muže.
,,Špatně spala." Vysvětlila. Gabriel se na Mari starostlivě podíval.
,,Nechceš si jít-" Mari ho zastavila.
,,Jsem v pořádku! Opravdu. Nemusíte si dělat starosti. Na dnešek jsem se těšila. Nehodlám si ho ničím pokazit!" Odhodlaně se usmála. Emilie si stále nebyla stoprocentně jistá jejím rozhodnutím. Mari ale byla tvrdohlavá a to, co si usmyslí, to taky udělá.
,,Dobře tedy. Ale pokud by sis opravdu potřebovala odpočinout, tak nám řekni a půjdeš si lehnout. Ano?" Podíval se na ni Gabriel. Mari chvíli váhala, ale nakonec poraženě kývla. Lepší, než nic. Alespoň mě nenutí do té postele hned.

Sídlem Agrestů se nesl nádherný zpěv Emilie a jejího syna Adriena. Prozpěvovali si spolu vánoční písničky. Gabriel nikdy na zpěv nebyl, ale i on se někdy neudržel a zazpíval si s nimi. Jediná Mari pouze poslouchala a pohupovala se do rytmu, zatímco zdobila vysoký bílý Vánoční stromeček modrými ozdobami. Bylo jí líto, že si s ostatními nemůže zazpívat. Chvílemi si připadala, že je tady navíc, ale nikdy nic nedávala najevo. Byla šťastná, když viděla svoji rodinu šťastnou. A i když se snažila přesvědčit sebe samotnou, někde uvnitř jí bylo něco, co ji uzavíralo.

Ah ah ah ah...

Upustila baňku, která se na ledové mramorové podlaze roztříštila na několik kousků. V tu chvíli byla veškerá pozornost přesunuta na ni. Toho si ona ale nevšímala. Ten hlas ji sice pronásledoval jen dva dny, ale ona z toho mohla zešílet. Její dech se zrychlil a stejně tak i tep jejího srdce. Emilie ji objala kolem ramen.
,,To by stačilo. Půjdeš si lehnout Mari. Zvládneš vyjít schody?" Promluvila na ni jemně a palcem ji hladila po rameni.

Ah ah ah ah....

Ah ah ah ah...

Proč ten hlas slyším jenom já? Proč si připadám, jako největší blázen?! Až teď si všimla, že ji dvě silné paže vynáší po schodech nahoru a pak následně do jejího pokoje.
Adrien ji opatrně položil do postele a pohladil po hlavě.
,,Já ti říkal, že lhaní ti nejde." Usmál se a nechal ji tam spolu s Emilií.
,,Děkuji Adriene." Poděkovala dřív, než stihl opustit místnost. Pak se podívala na tmavovlasou dívku sedící na posteli.
,,Teď mi řekni, co se děje." Přisedla si k ní. Strčila jí pramen vlasů za ucho.
,,Něco tě trápí. To na tobě poznám. Co se děje Marinette?" Mari si povzdechla. Co by jí měla říct? Že slyší jakýsi hlas, o kterém si myslí, že jí volá? A že ho slyší jen ona a nikdo jiný? Že se kvůli němu nevyspala?
,,To je ze včerejška. Celý den jsem trénovala s Lukou a mistrem. Jsem nervózní z toho, že se to nestihneme pořádně a včas naučit na Vánoční vystoupení." Tahle lež se jí jako jedna z mála povedla. Měla pocit, že jí Emilie dostatečně uvěřila, i když s pochybami. Nakonec se usmála a políbila ji do vlasů.
,,Věřím, že všechno stihnete a budete úžasní." Objala ji. Snad ano... Usmála se i ona. Ucítila, jak jí maminka začala hladit po zádech.

Tam kde fouká severák
Vládne krajům řeka ledová
Lásko moje půjdem spát
O řece té si nechej zdát

Mari se usmála. Co bych si bez tebe počala mami... Ulehla a nechala se Emilií přikrýt.

V jejích vodách hlubokých
Pravdu najdeš, i směr kroků svých
Vyprávění řeky věř
Však v hloubce svůdné utoneš

Nám skrývá na co vzpomíná
Čas písni dá moc kouzelnou
Tvůj strach jak svíčka zhasíná
Ptáš se slov, teď uhranou

Tam kde fouká severák
Matce vrací dny ve vzpomínkách
Vrať se domů dítě mé
Vše nalezne v tom ztraceném

Sice rozlámaná, ale žiju. Ten krk j o něco lepší, ale stále bolí, takže tento týden bez tělocviku, tak snad se to zlepší ☺️

Nevím, co dalšího bych napsala, tak snad hodně štěstí do dalšího školního týdne a u zítřejší kapitoly😅😂

Vaše Calimë Mermaid 💙❄️