Chladná Duše ✔️

20. Zlomené Srdce

Probudil mě až rámus na chodbě. Že by záchrana? Pochybuji ale projistotu jsem zavyla. Ne, že bych si to pamatovala z lekcí záchrany, to vůbec ale nějak mi něco říkalo že na sebe musím upozornit. I kdyby to byla pouze policie, co by si mohla myslet když uvidí malinko většího vlka v takovéhle místnosti? K tomu vlci jsou v naší zemi chráněny zákonem. Potkala jsem je jen jednou ale to bylo když jen cestovali do lepších krajin.

,,Pitomci!" uslyšela jsem za dveřmi. Zachrání klíče v zámku a nakonec jak podivín rychle vchází dovnitř s tím že za sebou zamyká.

Hned jsem se přeměnila.

,,Co se tam děje?" zeptala jsem se.

,,Ty krávo jedna pitomá!" otočil se na mě. Pouze jsem se tomu zasmála. Měl pouze kalhoty a na kousanci co jsem mu dala měl obvaz.

,,Kolik je?"

,,Nevím jestli jsi zrovna pozici kdy se na tohle můžeš ptát!" doslova zuřil ale to mi bylo ukradené. Má takovou povahu že stačí ukázat kdo je tu pánem a máte ho v hrsti.

,,Tak kolik!" zavrčela jsem dost nahlas. Pouze se zašklebil.

,,Bude pět," zavrčel potichu. Normální člověk by ho neslyšel ale já byla vlkodlačice.

Ještě mám hodinu čas. Z domu jsem utekla po osmé hodině a doma potřebuji být každý den dvě hodiny.

Můj koloběh myšlenek zastavil až náraz do dveří. Vážně nevěřím že by mě smečka zachránila. Věřím že Kuba by je dokázal přesvědčit ale i tak by mě nenašli v čas. Mají u mě obdiv.

Dveře se vykopali a stál tam... Počkat co? Lomcan? ,,Lomcane?" vyjekla jsem potichu. Na něj jsem zapomněla. Nevěděla jsem že mě bude hledat.

Mžiku poslal podivína k zemi ale nezabil ho. Usmála jsem se. Doslova urval dveře klece a vzal mě do objetí.

,,To mi už nedělej," on brečel?

,,Lomcane?" pošeptala jsem. Otáhl se a koukl mi do očí.

,,Musíš okamžitě domů," vzal mě do náruče a než jsem stihla něco namítnout, byli jsme před domem smečky.

,,Běž pryč, je to nebezpečné," zašeptala jsem.

,,Nehnu se od tebe ani na krok," vzal mě za ruku. Umm, takhle jsem jim to moc říct nechtěla ale značně to zjednoduší situaci.

Než jsem se stačila probrat z tranzu, Lomcan mě už za ruku táhl domů. To dopadne hodně špatně.

Otevřela jsem dveře a hned před nimi stáli dva vlkodlaci. Očima jsem jim naznačila ať se klidí jelikož tihle dva se mě báli a měli ze mě bobky.

Když jsme se dostali do obývaku, který má schody do druhého poschodí kde mám pokoj, všimla jsem si že Mark a Alfa sedí na gauči a povídají si.

Když si nás všimli, Alfa rázně vstal a koukl na mě, pak na Lomcana a na to ho zavrčel.

,,Dere, to je ten upír," zašeptal.

,,Já vím," taky zašeptám. Alfa zavrčím.

Smečko. Slyším říct Alfu, hlasem který slyší jen smečka. Upír je tady.

Tentokrát zavrčím já. 

,,Co tím chceš říct?" zavrčím. 

,,To že žádný upír nebude na našem území," Alfa udělá krok k nám. ,,Žádný," zdůrazní. ,,Dere, běž do svého pokoje." zavrčí.

,,Nikdy jsem tě neposlouchala. Proč bych měla teď?" škodolibě se usměju ale moc mi do smíchu není. Zavrčí. 

,,Pane," Lomcanovo chování mě překvapí. ,,Jsem dost starý na to abych celou vaši smečku vyvraždil. Nechci to dělat. Zamiloval jsem se do Dere a je mi jedno že je vlkolačice. I přes váš odpor s ní budu a klidně budu pro ni i zabíjet," tak to mě překvapilo. Koukla jsem se na Lomcana. Ten upřeně koukal na Alfu. On to myslel vážně. 

Koukla jsem se okolo nás. Viděla jsem Betu, Kubu, Marka.. snad skoro všechny členy smečky kteří byli schopni boje. Čekají na Alfy povel. Pár z nich už byli proměněný. Bylo vidět že Kuba nechce bojovat - tedy k boji dojde. 

,,Žádný upír nebude na mém území!" stál si za svým. Trvdohlalý Alfa. To kdo vymyslel?

,,A když vás ujistím že nikoho nezabiju nebo nebudu pít ničí krev?" zeptal se. Chytré.

,,Upír musí pít krev," zasmál se Alfa. 

,,Dokážu dost dlouho bez ní vydržet a čas od času bych se napil z darované krve," To Alfu zarazilo. 

,,Na mém území prostě nechci žádné upíry!" bylo vidět že Alfovy dochází slova.

,,Tak si dáme zápas. Pokud vyhraješ, můžeš mě v klidu zabít. Pokud vyhraju já, budu tu moc být," bylo vidět ale že Lomcan měl dost argumentů. On za mě bojoval!

,,Nesmíš ale používat super rychlost," zavrčel Alfa. Lomcan pouze kývl. ,,Dobře tak přijímám. To bude lehké," zasmál se Alfa. ,,Boj bude venku," ukázal směrem ke dveřím a vydal se tam. Loncam se mnou po boku jsme šli za ním s tím že mě před dveřmi zastavil.

,,Ty zůstaň tady. Nesmíš umřít na nějaký slib." pouze jsem zavrčela. Chci se koukat! Než jsem to ale stihla říct, promluvil on. ,,Můžeš se dívat z okna." ukázal na okno. Sklopila jsem hlavu a kývla.