Chladná Duše ✔️

7. Slibuji

Je to už třetí den co tu jsem zavřená. Mluvila jsem několikrát s Jakubem, Sun a s novou členkou Emou i když ji to Alfa zakázal.

Vážně už přemýšlím že dám ten slib ale to bych tu byla uvězněná. No, lepší než být uvězněná ve sklepě.

Vstala jsem a zabušila na dveře. Pochvilce někdo odemknul. Mark. "Skvělý".

,,Jsem ochotná dát ten slib," zavrčím. Úšklíbne se. Proč si mě tu všichni vychutnávají?

,,Počkej tu, dojdu pro Alfu," a zavře mi před nosem. To jsem ztratila až takhle jeho důvěru? No, dalo se to čekat.

Pochvilce přišel Alfa.

,,Slib že neutečeš, že se tu každý den ukážeš aspoň na dvě hodiny a že bude vše jako dřív," zopakoval.

,,Dobře, slibuji že neuteču, budu se tu každý den na dvě hodiny aspoň ukážu." kývla jsem.

,,Dere," povzdechl si. ,,Nejsem hloupý. Dej vlčí slib!"

Povzdechnu si. Arrrr. ,,Hrrr, dávám vám vlčí slib že neuteču, že se tu občas ukážu a že se budu chovat jako dříve," a poklekla jsem. Aby se vlčí slib dal, musím říct že dávám vlčí slib a musím pokleknout před osobou který to dávám.

,,Hodná, teď se běž malinko zkulturnit a zítra máš školu je úterý," usmál se. On se na mě usmál?!

Vyšla jsem z toho sklepa a ignorovala jsem pohledy dospělých členů smečky. Mladší byli ve škole.

Vešla jsem do svého pokoje a třískla dveřmi. Rychle jsem se upravila aby se nikdo neptal co se stalo, přeměnila se na vlka a vyskočila ven oknem.

Proběhla jsem na druhý konec města. Zastavila jsem až u našeho starého domu. Zapomněla jsem si klíčky takže jsem se jen koukla do oken a běžela dál.

Měla jsem zlost. Upsala jsem si smrt, povolila aby se mnou Alfa zacházet jako s hadrem. Musím ten slib zrušit. Jakkoliv. Je mi to jedno.

Právě jsem si upsala smrt.

<Ráno>

Probudila jsem se v sedm deset. Normálně mě budil Kuba v sedm. Dnes mi chtěl dát asi klid. Ale abych se vrátila do starých kolejí, musela jsem do školy.

Vstala jsem a rychle se osprchovala, udělala higienu, dala si jablko a vyběhla s taškou ven.

Doběhla jsem do školy přesně když zazvonil první zvonek (7:55). Skvělé. První dvě hodiny máme tělocvik. Aspoň se rozcvičím.

<Po tělocviku>

Usedla jsem do lavice a tašku dala na druhou židli. Tělocvik byl docela v pohodě. Hráli jsme pouze volejbal. Teď by jsme měli mít češtinu.

,,Emm," odkašlal si někdo vedle mě. Otočila jsem se. Ne! To ne! ,,Tady sedím já," Lomcan.

,,Nesedíš," protočkla jsem očima.

,,Ale jo, nastoupil jsem minulý týden a tady byla volná lavice." už jsem chtěla něco namítnout tak zazvonilo a vešla učitelka do třídy.

Všichni jsme si stoupli. Tím jsme pozdravili a hned si sedli. Tedy, jediný Lomcan si nesedl.

,,Terenegrová dejte prosím tašku dolů aby si pan Hilankton mohl sednout." rozkázala učitelka. Ne! Já s ním sedět v jedné lavici nebudu! Rozhlédla jsem se po třídě a žádné jinačí místo na sezení nebylo. Ach jo! Proč?

Dala jsem tašku dolů a ignorovala jeho zkoumající pohled. Zbytek hodiny mě díky bohu nechal. Ne že bych měla problémy se zvládání vzteku ale u něho to prostě nešlo. Nádech, výdech.

Zazvonilo a já rychle vyšla ze třídy. Už nechci slyšet od té krávy co jsme teď měli že by bylo dobré dodržovat povinnou školní docházku. No bože! Já tu nebyla jen jeden den!

Teď jsme měli fyziku a já doufala že ji nemá se mnou. Pouze jsem si oddychla a snažila se přežít zbytek dne ve škole.

<po vyučování>

Byl konec školy a já si brala ze skříňky věci. Chtěla jsem vyjít ze školy to by mě ale nesměl zastavit Lomcan. ,,Po škole jdeš zase do lesa nebo do práce?" Hrr.

,,Lomcane," nadechla jsem se. ,,Já ti jasně řekla že s tebou ani s nikým jiným nechci mít nic společného. Prostě na to nemám čas," Je pravda že teď by to už šlo když už nemůžu utéct kvůli mému slibu.

,,Prosím, jedno kafe a já bych ti kohl pomoct s doháním učiva. Přece jenom tvoje známky a vztahy s učitelama není nejlepší. K tomu dva dny chybět zrovna když máme chemii a matiku není nejlepší." Hrrrr nějaký chytrý. Ani se nemusím ptát jak ví o mých známkách. Učitelé si museli v včera stěžovat že ta trojkařska (či pětkařka u některých) zase chybí.

,,Dobře, ale mám šichtu," takže ti dám kafe a nebudu si tě všímat.