Chladná Duše ✔️

15. Energie

Cítila jsem jak mě položil na pohovku z velmi měkké kůže. Počkat co? Chtěla jsem si sundat šátek ale Lomcan mi chytl ruce. 

,,Ještě chvilku," chtěla jsem něco namítnout ale zase mi přiložil prst k puse. ,,Minutku," potichu jsem si povzdechla a ležela tam tak jak mě Lomcan položil. Snažila se nasávat pachy ale nic kromě lesa a Lomcana jsem necítila.

,,Můžeš si sundat šátek," zašeptal Lomcan.

Sundala jsem si ho a sedla si. Nacházeli jsme se v nějakém pokoji sladěném do červené a černé barvy. Všude byli lístky růží a jediné světlo co tu bylo, byli svíčky. Překvapením jsem otevřela pusu.

Koukla jsem na Lomcana. Ten se taky stihl převlíknout. Měl na sobě takové to normální upíří sako taky sladěné do červené a černé s tím že červená značně převládala.

,,Původně jsem chtěl tě vzít ke mě domů ale když jsem slyšel v tvých myšlenkách že máš vlčí slib že neopustíš území smečky, tak to značně zkomplikovalo plány." povzdechl si. Jen jsem si teď představila ,,Tak proto jsi nebyla ve škole,"

Vstala jsem a přišla k němu. Obejmula jsem ho. ,,Je to tady nádherné," vydechnu. Chci změnit téma. Najednou mě chytne a začne mě líbat. Ztuhla jsem.

On se odtrhl. ,,Omlouvám se asi je to na tebe hodně," podrbe se na zátylku.

,,V pořádku, jen jsi mě zaskočil," nervózně se usměju. ,,Kde to tedy jsme?"

,,Nedaleko města mám pronajmutou chatku a my jsme právě v ní," uchechtnu se. 

,,Je to tu nádherné, takové útulné," usměju se na něj.

,,Je tu ještě jedna věc kterou ti musím říct," znervózněl. 

,,Teď bych chtěla umět já číst myšlenky," taky se nervózně zasměju.

,,Pokud se upír zamiluje, nic ho nedrží na zemi a udělá pro svojí spřízněnou duši skoro cokoliv. Většina upírů to nezvládne a buď se zblázní a začnou být šíleně majetnický nebo extrémně nebezpeční," vydechne.

,,Ty ale nejsi mezi nimi že ne?" znejistím.

,,Sice jsem malinko majetnický ale to není tím. Já mám spíš problém přijímat potravu. Nedokážu se z žádné krve napít," povzdechne si. To až takový mám na něj účinek?

,,Jak dlouho jsi nic nepil?" zanechávám kamennou tvář.

,,Od té doby co jsme se viděly. Sice jsem si říkal že jsem se zrovna do tebe zamilovat nemohl ale pak když jsi nebyla ve škole - pouze jeden den - mohl jsem se pomátnout. Nic jsem ten den nepil a proto asi mám ten problém," Emmm dobře. 

,,A jak ti můžu pomoct?" Zeptám se.

,,Chci aby jsi byla při mě když se pokusím napít ze sáčku krve," Sice je mi to proti srsti ale nechci aby nám po městě lítal upír který má šílený hlad a přitom nemohl nic vypít. Kývla jsem.

Lomcan vstal a vyšel z pokoje. Je pravda že kdyby jsem byla v jeho kůži asi bych mu o tom řekla až v tom nejhorším. Je naoproti mě tak strašně sdílnej...

Pochvilce přišel s pitlíkem krve. Co se taky dalo čekat že? 

Sedl si vedle mě a koukl na mě. Já kývla jako na znamení že může a on se do něj zakousl. 

Pochvilce nasávání se rozkašlal a padl na kolena. Hned jsem byla u něho a objímala ho. ,,Jsem u tebe," uklidňovala jsem ho. To co bylo v tom sáčku a v Lomcanovi je momentálně na zemi. 

,,Tak to asi nepůjde," zašeptal.

,,Zkus se napít ze mě," právě mě moje vlčice šla zabít. Nevím proč to ze mě vypadlo.

,,Vím že to nechceš," usmál se na mě sklesle. 

,,Taky nechci aby mi po městě běhal upír který má hlad ale nemůže jíst," usměju se a dám si vlasy na druhou stranu takže mu nádherně odhalím krk.

,,Ty asi toho o upírství moc nevíš," Zasměje se. Nakloním hlavu na znamení 'co?'.  ,,To je jedno, pokud dovolíš tak se velice rád napiju," kývnu. ,,Prosím slovně," dobře to je trochu divné. 

,,Lomcane chceš se napít?" zeptám se. 

,,Velice rád," usměje se. ,,Řekni pokud ti to bude nepříjemný," Nakloní se nademně a kousne. Bylo to takové nepříjemné píchnutí. 

Pak začal nasávat. Bylo to takové... jak to popsat? Dalo by se říct že do jistý míry i příjemné ale to už jsem přestala vnímat jelikož jsem začala omdlívat.