Chladná Duše ✔️

12. Uklidnění? Jak?

Je úterý pět hodin ráno a já ležím v posteli. Sobotu, neděli i pondělí jsem proležela stejně jako dnešek. Nevím co Kuba řekl ale nikdo ze smečky mě neotravoval. Ani on ne.

Po dlouhé době jsem zapla mobil a koukla na novinky. Lomcan mi psal.

L: Dere, nesmíš se mě bát.

L:Tohle není první láska upíra k vlkodlakovy.

L:Prosím odepiš

L:Dere? Jsi v pořádku? Dere promiň ale já to neovlivním.

L:Přijď prosím do školy.

L:Dere, aspoň odepiš.

L:Kdybych chtěl mohl jsem tě ovládnout ale já nechci. Pojď se prosím setkat...

L:Kvůli tobě jsem už několik dní nejedl. Pokud to takhle půjde dál tak buď umřu nebo se neudržím.

Dobře, dál jsem to už nechtěla číst. Sejdu se s ním. Nemůžu tu být pořád zavřená jelikož by přišel bratr a tentokrát bych ho jen tak neodehnala.

D:Dobře, sejdeme se.

Chci aby navrhnul místo on. Hned mi přišla odpověď.

L:Dobře, kde?

D: Umh, v lese?

L:Už čekám

To nějak rychle. Si ještě počká. Musím prolézt dům plný vlkodlaků a nebo vyskočím oknem. No, nic.

Vyskočila jsem oknem společně s mojí vlčicí. Doběhla jsem na místo. Přede mnou stál Lomcan. Chvilku jsem váhala jestli se mám přeměnit ale pak jsem se rozhodla že se přeměním.

,,Děkuji že u tebe mám aspoň tuhle malou důvěru," usmál se. No coment.

,,Co jsi chtěl?"

,,Chci aby ses mě nebála," udělal ke mně krok ale já o krok ustoupila. Naštěstí to udělal jen aby zjistil jestli se ho ještě bojím. No, bojím no.

,,Ty na mě vybalíš že jsi upír, dost silný na to aby zabil moji smečku a pak chceš abych se tě nebála!" pouze si povzdechl. No, možná bych se měla krotit. ,,Jak starý jsi?" Tuhle otázku tedy asi nečekal ale odpověděl normálně.

,,Když jsem se proměnil na upíra bylo mi dvacet jedna. Moje podoba mi zůstala ale je mi třista čtyřicet osm."

,,Jíš krev z lidský žíly?"

,,Samozřejmě, bez ní bych umřel. Mohu tě ale uklidnit že jsem ji ze začátku nechtěl pít ale pak když jsem se zbláznil a zabil šest lidí tak jsem si řekl že už nikdy nikoho nevinnýho nezabiju,"

,,Já jsem nevinná?" zeptala jsem se. Podíval se na mě podivně. Zapřemýšlel.

,,Jsi," proč se tak zapřemýšlel? ,,Půjdeš zítra do školy? Nebo aspoň do práce?"

,,Nevím, možná,"

,,Co ke mně cítíš?" jak to mám sakra vědět? Nikdy jsem se s nikým moc nepovídala. Sice jsem měla jednoho kamaráda ale ten se odstěhoval a už si nepíšeme. A to bylo pouze kamarádství. ,,miluješ mě?" já snad vím co je láska?

,,Vždyť jsem ti ještě neodpověděla," zavrčela jsem.

,,Poslouchám tvoje myšlenky," usmál se. Si dělá srandu!

,,Tak to nedělej," vyjela jsem na něj.

,,Promiň ale ty by jsi mi neřekla všechno. Kde bydlíš?" neřeknu. ,,Děkuji,"

,,Hej!"

,,Promiň tak zítra ve škole!" rozloučil se.

,,Zbohem," ať je zítra nemocný.

<ve škole>

Sedla jsem si do lavice a koukala se na plnící se třídu. Zrovna vešel Lomcan.

,,Víš že upíři nemůžou být nemocní? Většinou to říkáme když se nám něco nechce nebo prostě jen příkazem aby to někdo udělal za nás," úplně jsem za začervenala. On mě včera slyšel!

,,Víš že je to hnusné?"

,,Vím," vyplázl na mě jazyk. Já taky.

,,Mě myšlenky nečti nebo ti utrhnu ruku," zašeptala jsem když vešla učitelka do třídy.

,,Jak to chceš udělat? Nemusíš klidně mluvit. Budu ti číst co si myslíš," To pravě nechci!

,,Nečti mi ty myšlenky! Nepřeju si to!"

,,Kdybych ti nečetl myšlenky tak by jsi ještě tu chemii neuměla. Můžu ti při hodinách pomáhat," usmál se. ,,Dovol mi to," udělal na mě kukuč.

,,Tomsnová!" okřikla mě učitelka. Hej! Já tu nemluvím to Lomcan! ,,Řekněte mi prosím co jsem teď říkala,"

,,Že se USA rozdělilo na Jižní a Severní část," pošeptal Lomcan.

,,Něco o rozdělení na sever a jih," řekla jsem.

,,Dobře ale ticho," zabručela. Nebyla asi ráda že mě nemůže seřvat.

,,Můžu tedy?" naléhal Lomcan.

,,Dobře ale jen když ti to dovolím," zavrčela jsem. Chtěl mě obejmout ale já mu to očima nebo asi myšlenkama zakázala.