Chladná Duše ✔️

3. Toto Je Moje Práce

Byla jsem zase poškole. Ne že by mě to nějak překvapilo nebo tak ale ten hajzl šel v pohodě domů. Nesnáším to tu! Slibuji že, později od suď uteču a nikdy mě nenajdou! Jo, přesně na takovýhle věci myslím když se nudím.

Po poškole jsem šla do práce. Potřebuji si vydělat dostatek peněz na můj plánovaný útěk. Byla to menší kavárna na rohu rušné ulice takže plat byl dobrý.

Vzala jsem si uniformu kterou jsem neměla ráda a začala obsluhovat zákazníky. Co mě ale udivilo bylo že přišel ten kluk který mě odtrhl od toho hajzla.

,,Ahoj," pozdravil mě. Nevím co tu chce. Jestli mě pronásleduje nebo si chce dát jen předražený kafe.

,,Nazdar, jelikož mám v povinnosti být milá a pracovitá tak se rovnou ptám - copak si dáte?" nerada nad takovými lidmi ztrácím můj drahocenný čas. Jenom se snaží ulovit nějaké holky a po dvou měsících jim zlomit srdce. Ne, nezažila jsem to ale jsem dost velký knihomol víte?

,,Copak máte?" odpověděl prostě. Skvělé, mám mu tu popsat celý pitní lístek protože neumí číst?

,,Vše co je na pitním lístku," nuceně jsem se usmála a ukázala jsem prstem na ozdobený kus papíru před ním. V této kavárně jsou kamery. Nechci riskovat vyhazov za "nevhodné" chování.

,,Ou," začetl se. Chtěla jsem odejít ale přerušil mě. ,,Byla jsi poškole, že?" ušklíbl se a pořád nezvedal pohled. Odfrkla jsem si. Co ho to zajímá?

,,Kdybych řekla že ano, začal by jsi mě litovat. Pokud bych řekla že ne, tak by ses ušklíbl a řekl že bych si to zasloužila," usmála jsem se na něj falešným úsměvem. Popravdě, tohle mě baví.

,,Ne, ty sis poškolu zasloužila i když jsi za to nemohla," zasmál se.
,,Objednáš si něco nebo tu jen ztrácím čas?" už jsem to nevydržela. Vyhodila bych ho z kavárny kdyby řekl něco úchylného, tak se připravte.

,,Ano, jedno Espresso a ten čokoládový dortík vypadá chutně," ušklíbl se.

,,Dobře," co nejrychleji jsem odešla. Ještě jsem slyšela jak se zasmál.

,,Mohla by jsi prosím obsloužit dvojku?" zeptala jsem se mé spolupracovnice jménem Zury.

,,Copak? Pokukuje po tobě?" zasmála se.

,,Ano," dělala jsem že mě to vůbec nezajímá.

,,Ne, obsluš si ho sama," zasmála se.
,,Zury!" zavrčela jsem.
,,Co bych já dala aby po mě někdo pokukoval? Nechci ti ho brát," usmála se.
,,Není můj takže mi ho nebereš,"

,,Máš smůlu," bylo poslední co řekla než zmizela v kuchyňce. Ahhhh. Vzala jsem Espresso a dortík a šla za ním.

,,Copak? Kolegyně nevyhověla?" zasmál se. Jak to ví? Člověk by to až tam neslyšel.
,,Nestarej se," odbyla jsem ho.

,,Proč ne?" ušklíbl se. Dobře. Možná bych neměla být tak zlá. Vážně teď nechci žádný vztah. A jiný důvod aby se mnou komunikoval nebyl takže hned neříkejte že si moc věřím.

,,Nechci žádný vztah takže pokud tu jsi kvůli tomu tak rovnou můžeš odejít. Pokud jsi tu kvůli něčemu jinému no tak jsi blázen," nevím co to do mě vjelo. Rodiče mě vždy vychovávali abych byla slušná. Asi jsem je už přestala poslouchat po jejich smrti.

,,Takže jsem blázen když si chci dát kafe?" ušklíbl se. ,,Chtěl jsem si pouze objednat ale ty to bereš že tě balím," zasmál se. Dobře. Došli mi slova. Asi jsem se vážně přecenila. Došla jsem do kuchyňky.

,,Udělalo se mi blbě, jdu domů. Vezmeš to za mě prosím?" poprosila jsem Zury.

,,To jsi vážně tak na něj naštvaná? Odkuď ho znáš?" začala se vyptávat. Já si začala slíkat uniformu. Nemám v plánu ji nějak odpovídat.

,,Tak ahoj," a zabouchla jsem zadní dveře. Stejně za hodinku končíme. Nebude snad vadit že jdu domů dřív. Budu jem doufat že ten Loncam ještě pije kafe. Vážně nemám v plánu si s ním znova povídat.

Kavárna je na druhém konci města než náš dům. Takže jdu většinou ještě dál do lesa kde se přeměním a oběhnu celé město.

Už, už jsem se chtěla proměnit. Když jsem za sebou uslyšela hlas. ,,Nevím jestli je bezpečné bydlet v lese," on mi nedá pokoj!