TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola XXIII. - Energonová dohoda

Megatron prolétával nad vyprahlými pláněmi a opuštěnými budovami zničených měst. Pod jeho trupem ubíhala krajina bez života, halící mrtvá těla statečných válečníků pokrývkou mlžného oparu a začínajícími náznaky koroze.
Krom něj a osamoceného autobotího letounu, jehož viděl nad Iaconem, byl letový prostor prázdný.
Červeno-zeleno-bílý letoun však během nanokliku zmizel za obzorem, aniž by zaregistroval Decepticona.

Vůdce Decepticonů pozoroval následky Unicronových činů z bezpečné výšky, mimo dosah mrtvých serv znovuoživených.
Od stříbrné barvy plechů se odrážely zářivé paprsky poledního Hadeanu.
Místa, na která dopadal stín jeho siluety, již nepatřila živým. Ovládala je mrtvá těla pod nadvládou ničitele Unicrona.

Cíl Megatrovy cesty se již blížil, poznal to podle vyšší koncentrace nemrtvých.
Přelétl nad hordou rezatých zrůd, jenž ho pozorovaly chladnýma fialovými optikami, bez citu, emocí a jakéhokoliv náznaku inteligence.

Bezduché stroje, vytržené z věčného odpočinku a od svých blízkých v Prajiskře. Donuceni znova žít a trpět. Bojovat za krutého pána proti své vůli. Bez možnosti spasení. Nuceni vraždit. Omezeni na primitivní pudy.

Horda padlých stála kolem vyvýšené plošiny, kde stál rohatý Cybertronian.

Megatron přeletěl nad plošinou, udělal ve vzduchu otočku a transformoval se.
"Chtěl jsi mě vidět, Unicrone?" zeptal se, když přistál na nohou.

"Konečně jsi se uráčil ukázat, Megatrone." Galvatronus se otočil a pohlédl na návštěvníka zářivě rudými optikami.

"To jsi ty, Fallene? Proč jsi mne sem volal? Co ode mě chceš?"

"Měl bys mít víc úcty!" zavrčel Galvatronus, podrážděný potupným jménem, co Megatron použil "Mě ani mému pánovi se nelíbí tvá drzost, děláš si co chceš! A to není dobré."

"O čem to mluvíš?"

"Vědomě porušuješ naši dohodu! Tví vojáci zabíjejí ty naše." Fallenovo servo máchlo kolem a ukázalo na nemrtvé okolo. "A to je v rozporu s tím, na čem jsme se dohodli a mohlo by to někomu ublížit. Někomu, na kom ti záleží, nezapomeň." na tváři Unicronova poskoka se rozzářil škodolibý úsměv.

"Na naši dohodu jsem nezapomněl, Galvatronusi. Ale nemohu se zaručit za všechny své vojáky! Ta tvá uslintaná hovada je již několikrát napadla!" Megatron ukázal digitem na nejbližšího Zombiecona. "Moji vojáci se jen bránili. Neoslabím vědomě řady svých Decepticonů, jen proto, abych ušetřil pár tvých monster."

"Opravdu si myslíš, že ti to budu věřit? Že ti tak záleží na tvých pěšácích, Megatrone? Ne!" zachechtal se "Takový ty nejsi." začal kolem něj kroužit.
"Megatron, kterého jsem znal, byl krutý. Nemilosrdný. Celým vesmírem se nesla ta zpráva, že obávaný Lord Megatron a jeho Decepticoni vyhladili Konzorcium Black Block, jako pomstu za vyhlazení kolonie Prion. Žádné slitování. Krev za krev." Galvatronus se zastavil za jeho zády.
"Neříkej mi, že jsi za ta léta vyměkl. Nebo za to může Ona? Je to tak, že? Postihl tě ten patetický pocit primitivních organizmů - Láska.
Je to tak? Proto už ani neútočíš na Autoboty?" rohatý se na chvíli odmlčel.
"Ať už je to, jak chce, přestáváš nám být užitečný! A já se rozhodl přehodnotit naši dohodu. Bylo by pro nás mnohem lepší se tě zbavit.
A kdoví, Starscream možná bude rozumnější vůdce."

Po poslední větě Megatron sevřel pěst. Galvatron se konečně dostal k tomu, co chtěl. Chtěl se ho zbavit.
Prudce se otočil na rohatého.
"Opravdu si myslíš, že se mě tak snadno zbavíš? Že máš na to zabít mě, Fallene?"

"Měl jsi plnit své povinnosti, Megatrone!" zavrčel Galvatronus a sáhl po kopí, jenž měl na zádech. Složená zbraň se okamžitě rozložila a na konci vzniklo špičaté zubaté ostří. "S Unicronovou krví v jiskře mi nemůžeš čelit, gladiátore. To já tě stvořil," Galvatronusův hlas se měnil v řev, "to já z tebe udělal to, čím si. A teď to ukončím. Padneš do prachu, ze kterého jsi vzešel!"