TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola XIV. - Tíživé svědomí

Transportér se pomalým a líným pohybem sunul dopředu nad zničenými městy.

Uvnitř letounu bylo hrobové ticho, přerušované občasným, zoufalým zasténáním unavených, rezavých nosníků, držících celý dopravní prostředek pohromadě.

Titus seděl mlčky na sedadle za kokpitem a pozoroval tmavý nákladní prostor, ozářen jen několika slabými rudě svítícími světly.

Všichni krom něj a pilota byly v úsporném režimu.

Valkyyra opočívala na trojsedadle úplně vzadu. Poloha, ve které ležela, byla groteskní až komická, končetiny rozhozeny do všech stran a hlava zvrácená dozadu, visící přes okraj provizorního lůžka s otevřenými ústy.
Občas sebou zaškubala a pak se jí z hlasového modulu ozvalo slabé zavrčení.

Druhá členka sestavy, Neroya, ležela poklidně, hlavou opřenou o nosník, držící pohromadě snad jen díky několika centimetrové vrstvě rzi.
Serva si držela skřížená na hrudi a nohy natažené a přehozené přes sebe.
Na laku jí stále ulpíval zbytkový temný energon.

Bulkhead spal v kokpitu na sedadle kopilota.

Občas se odtamtud ozvalo zlověstné zaklení a mumlání jak WheelJack, pilot tohoto předpotopního kolosu, nadává a bojuje s obstarožním řízením, porovnávající jeho letové a aerodynamické vlastnosti s hozenou cihlou.

Jackieho loď dostala při posledním boji pořádně zabrat.
Pokusit se sestřelit to okřídlené monstrum nebyl dobrý nápad, a málem ho to stálo život.
Za trest teď musel řídit tuto 'rezatou mrchu' ja tomuto plavidlu z oblibou říkal.

Tito nemohl dosáhnout úsporného režimu. Tížilo ho svědomí. Již třetí den se snažil spojit s Ferrou, ale marně. Komunikační důstojník v táboře tvrdil, že odjela.
Ale kam? ptal se sám sebe Tito.

Kdyby nešel na úkol a zůstal s ní, možná by se nic nestalo. Vyřešili by to, co se událo.

Na druhou stranu - kdyby nešel do akce, vedl by to tu jeho bývalý velitel z Fortresu, tým by se zřejmě nezdržel hledáním přeživších a nenašli by Neroyu.

Zahleděl se na zachráněnou Femme. Je to již dlouho, co našli někoho, komu nekapal z úst temný energon a nebavil se ohlodáváním mrtvol.

Byla statečná a silná. Takové potřebuje.
"Snad se bude chtít přidat k nám" zašeptal do ticha lodi.

Tito nebyl jeden z těch, co nutili přeživší doplnit řady Autobotů. Dával jim možnost volby, narozdíl od jiných důstojníků, spadajících pod generála Sentinela, co považovali každého vojáka za odepsatelnou položku na seznamu.

Transportér sebou prudce trhnul a probral všechny spáče.
"Jejda, to jsem nechtěl. Jste všichni v pořádku?" ozvalo se od kniplu.
Odpovědí byl šroubovák vržen Valkýrou.
"Beru to jako ano. No nic, jsme tu, šéfe." oznámil Wheeljack a pomalu přistával.

Titus se zvedl a chytl se jednoho z madel visících u stropu kabiny.
"Val, odvedeš našeho hosta na prohlídku k medikovi." řekl vstávající a bolestně se protahující femme, pak se otočil přímo k Neroye.
"Podívá se na tebe náš medik. Neboj, je nejlepší jakého máme. Musíme vědět, jestli na tebe ten temný energon nemá vedlejší účinky."
"Vedlejší účinky?" zeptala se ospale Neroya.
"Však víš..." odpověděla Val, pak komicky napodobila pohyby nemrtvého a zachrčela.

Letoun těžce dopadl na podvozek, rzí prožrané tlumiče zakňučely a umírající motory utichly.

"Měli by nám dát lepší lodě, s tímhle to dlouho nevydržíme, jednoho krásného dne se nám to rozpadne pod výfukem." konstatoval Bulk vycházející z kokpitu.
"Jackie se musí kouknout na řízení, něco se mu nelíbí..."