TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Prolog Kapitola III. - Bestie

Uplynulo několik cyklů a Galvatronus stál stále uprostřed jeskyně, v místech, kde zanikl Megatronus a zrodil se on.

Jediným zdrojem světla teď byl pulzující krystal v jeho jiskře a cestičky na zemi, vedoucí od jeho nohou až do hlubin Unicronovy antijiskry, v nitru této planety.

Byla to poslední fáze jeho transformace.

Do jeho nitra se vlévala veškerá moc a vědění samotného Ničitele, které mohla jeho schránka pojmout.

Měl zavřené optické kryty a plně si užíval neomezenou, neuvěřitelnou sílu vycházející z jeho jiskry a pronikající až do nejmenších obvodů a procesorů v jeho těle.

Čáry na zemi pohasly. Galvatronus okamžitě otevřel optiky a vykročil do tmy.

Jeho kroky vedl Unicron. Pomalu procházel a bloudil tmavými chodbami, dokud nedošel do otevřené jeskyně s mohutným otvorem ve stropě, skrz který prosvítala nebeská klenba.

"Než opustíme tuto planetu, budeme muset ještě něco zařídit..." prolomil mlčení Unicronův hlas.

"Jaký je vlastně váš plán, můj pane?" zeptal se Galvatronus. Nevěděl, jak by mohl jenom on zahubit Cybertron.
"To brzy zjistíš, věř mi." zahřměl mu hluboký hlas v hlavě.
Unicron převzal plnou kontrolu nad tělem, zvedl mu hlavu tak, aby se díval přímo skrz průrvu ve stropě. Následně mu zvedl servo a ukazovákem a prostředním prstem se dotkl spánku.
Vypadalo to, že se spustí komunikátor, místo toho ale jeho optiky zalilo fialové světlo.

Jeho vědomí, jeho mysl a zrak jako by se oddělily od těla a přenesly se přes celou planetu, až do obří místnosti, jejíž stěny tvořil masivní led.
Galvatronusův zrak zůstal ve stacionární pozici u stropu tak, aby viděl vše uvnitř.

Uprostřed místnosti 'pracovalo' několik cybertroňanů.
Bylo na nich něco zvláštního, jejich pohyby byly pomalé a trhané, kolem nich byla jakási fialová aura a celé tělo měli pokryté zaschlým temným energonem. Drásali servy do zmrzlé půdy a vytrhávali z ní velké kusy, jakoby něco hledali.
Jeho zrak se přiblížil k místu, kde kopali.

Teprve teď, když je viděl zblízka, pochopil co jsou zač.
Prvnímu chybělo levé servo a přes hrudník se táhla dlouhá řezná rána, druhému chyběla polovina hlavy, a třetímu trčelo z hrudi dlouhé kopí.
"Nemrtví..." špitl Galvatron do ticha.
Unicron nereagoval, jen nasměroval zrak na otvor v zemi.
Ze zmrzlé půdy tam trčela mohutná, kovová hadovi podobná hlava s dlouhými ostrými denty, a čtyřmi optikami, které stále slabě zářily.
"Našli ho. Výborně." zasmál se Unicron.
Obraz ledové místnosti a tří nešťasných cybertroňanů zmizel a Galvatronus byl zase v jeskyni.
"Letíme!" poručil Unicron a okamžitě spustil transformaci.

Otvorem ve stopě vylétl fialovošedý letoun.

Letěl nízko nad zemí.
Pod ním pomalu ubíhaly zelené pláně, po kterých pobíhaly různé živočišné druhy.
"Primitivní organické formy života, červi parazitující na mém utrpení," okomentoval to Unicron "jenom díky mé síle v nitru této planety jsou naživu. To moje slabá a zchátralá tělesná schránka jim slouží jako domov. Nemají ponětí o tom, co se jim skrývá pod nohama. Nevědí nic o životě mimo tuto planetu. Pochybuji, že se z nich někdy něco vyvine." dokončil pohrdavě a opovrživě.

Pevninu vystřídala široká vodní plocha.
Na stříbrné hladině se odrážel trup letounu. Na obzoru se objevil ostrov pokrytý ledem. Létal nad velkou ledovou plochou dokud neobjevil vstup do jeskyně, před kterým stáli tři shrbené pochroumané siluety.