TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola XV. - Spalující pravda

Nad vyprahlými, válkou zjizvenými a ohněm spálenými městy, prolétával majestátný, fialově žhnoucí predacon.

Svižnými pohyby křídel se udržoval vysoko nad povrchem, odkud měl dokonalý výhled na veškeré dění pod ním.

Krátery po bombách se z výšky zdály jen jako flíčky, kazy na laku, nedokonalosti na šedé pleti planety.
Zákopy připomínaly drobné žilky, protínající ocelový povrch zleva doprava.

Plíživé stíny, Unicronovy potomky, splozence samotné temnoty, nešlo rozeznat.

Bestie byla na lovu.
Číhala na svoji další kořist.
Zářivými optikami hledala svůj cíl.
Narozdíl od jiných dnů, kdy zabíjel pro potěšení a zábavu, nyní měl úkol.

Ve vzduchu několikrát obkroužil mrtvé pláně a zastavil se.
Dlouhými, pomalými mávnutími se držel na místě a číhal.

Po dlouhé chvíli zaznamenal pohyb.
Nad šedou plošinou se maskovaně plížila stará stíhačka, jejíž zašlá sláva již dávno vyprchala, potupně přestavěná na transportér.

Prozrazovalo jí jen skuhravé kňučení a zářivě modré plameny tryskající z motorů.

To byl jeho cíl.
AirCage spokojeně zavrčel, naposled máchl křídly, pak je stáhl k tělu a prudce se vrhl střemhlav dolů.

Těžký, energonem mrtvých nasycený, vzduch hladil při volném pádu jeho šupiny.
Rychlost, kterou letěl kolmo k transportéru se prudce zvyšovala.

Několil metrů nad letounem roztáhl letky a prudce tím zabrzdil. Ve stejný okamžik vypálil ohnivou střelu, ale přepočítal se.

Rychlost a síla žhnoucího projektilu byly až moc velké.
Ohnivá koule dopadla na střechu letounu a lehce prolétla skrz. Prokousala se podvozkem a letěla bez exploze dál kolmo k zemi.

Obstarožní motory ožily nevídanou energií a pilot prudce vyrazil kupředu.
AirCage mu však byl za ocasem.

Sledoval maskovaný letoun, cítil přítomnost čtyř členů posádky a toužil uhasit jejich jiskry.
Slastný pocit utrpení, jenž může osádce slabě opevněné stíhačky způsobit naplňoval jeho zvrácenou mysl.

Transportér zakličkoval, ale predacon ho rychle dohnal.
Zařadil se vedle něj.
Když letěli bok po boku, na straně letounu se otevřela úzká škvíra.

Za tenkou mezerou mezi plechy spatřil modré optiky.
Pod průzorem střelce se rozevřel čtvercový otvor a vykoukla dvojitá hlaveň projektilového kulometu.

Ústí zbraně střídavě vyšlehávalo žluté plaménky.
Rachot přehlušil mrtvolné ticho okolí.

Ocelové mušky vysokou rychlostí bubnovaly do šupin okřídleného monstra.
Malou dírou pod hlavněmi vypadávaly prázdné nábojnice a pršely na nemrtvé, tupě sledující dění na obloze.

AirCage vypálil podruhé, ohnivý dech vyžral do boku letounu dlouhou rýhu a prokousal se kovem až do kokpitu.

Pilot stíhače zmizel ve fialových plamenech.

Transportér nekontrolovatelně zatočil doleva.
Hlavně nepřestávaly chrlit dávky žhavého kovu.

Predacon vypálil potřetí, střela zasáhla motor a ten explodoval v zářivě modrých plamenech.

Stroj započal nezvladatelný výkrut. Z pochroumaných plechů stoupal černý kouř.

Stíhač sebou zaškubl v poslední snaze zachránit situaci. Bylo však již pozdě.
Kovová rakev dopadla těžce na povrch.
Zbylý motor pomalu nadzvedl zdeformovaný vrak a otočil s ním ve vzduchu
Několikrát se převrátil a zapíchl se do průčelí rozbořených budov.
Stále běžící motor nadzvedl zadní polovinu letounu, pak ale vynechal a stroj se těžce zhroutil do prachu ruin.
.
.
.
AirCage přelétl nad sutinami a nevšiml si menšího zástupce vlastní rasy, krčícího se v rozvalinách.