TRANSFORMERS: Temnota z hlubin

Kapitola XIX. - Tohle je Konec

"Budíček!" projelo malým, provizorním táborem autobotí rozvědky zvolání.
"Blastere, neblbni. Včera jsme měli dlouhou akci. Nech nás odpočívat!" odvětil mu nevrle podřimující IronHide, mohutný, černě zbarvený Autobot se dvěma strach budícími kanóny na servech.
Plechy na boku měl provizorně spojeny a svařeny plátem plechu.

"To vyřiď té hordě zrezlých, co se blíží!" nedal se odbýt velitel menší skupiny, šedo-červený Mech s žlutým krytem kazetového prostoru a zřetelnými reproduktory na nohou, a doprovodil svá slova slabým kopnutím do zbrojmistrova stehna.

"A nějaká hudba by nebyla?" Podotkl žertovně Jazz, mladý bílý voják s modrými pruhy a digibrýlemi na optikách.

Dobíral jsi tím Blasterovu transformaci do kazetového přehrávače, ačkoliv byl jedním z mála,co dokázali T-Cogem ovládat velikost buněčné stavby a tím se měnit i na drobné předměty.

Vzájemné vražedné pohledy obou Autobotů přerušilo hlasité vrčení blížících se motorů.

Spoza nedalekých zřícenin vyjela dvojice sportovních vozů.
Rychlejší modré vozidlo několikrát zakličkovalo před vínově červeným autem s žlutými pruhy.

"Mládež přijela." uchechtl se IronHide, když se odhodlal vstát.

"Dědečku, copak? Závidíš, že už nemáš takovýhle pohyby?" rýpnul si mladý Jazz.

Veterán s černým lakem jen zamručel a čekal, až přijedou oba mladíci a podají hlášení.
Modrý sporťák zakončil jízdu smykem těsně před ním, čímž zvířil prach.
Z nitra se ozýval veselý smích.
"VyhrálJsem. JáTiŘíkalŽeNaBlurraNemáš!" vychrlil mladý hlas vysokou kadencí slov.

Vínově zbarvený vůz zastavil v klidu za ním.
"Kdybys mě v předposlední zatáčce nevytlačil ze silnice, vyhrál bych já," odpověděl mu.

Autobot, který se nazval Blurrem, se transformoval do vysokého štíhlého mecha, s koly na pedálech a ramenou a plechy helmy mírně protaženými dozadu.
"AleNotakXale.SnadSeNezlobíšKvůli
TomuZákroku,KterýByNaOkruhu
Platil?"

Druhý sportovní vůz se rovněž transformoval.
Rudo-žlutý Cybertronian s pevnými ramennými pláty a žlutým znakem autobotů na levém z nich, stejné výšky, jako Blurr, jen nevrle zamručel.
"Tady ovšem nejsme na okruhu." podotkl a pak zasalutoval IronHidovi a Blasterovi.
"Pane."

"JenNeumíšPřiznatPorážku." zasmál se než si uvědomil přítomnosti vyšších důstojníků.

"Tak příště." odbyl ho s úsměvem.

"Xaludone, podej hlášení. Co jste zjistily?" optal se okamžitě Blaster, zároveň se mu rozzářil malý projektor na zápěstí.
Na zemi se objevila dvourozměrná mapa okolí, na které byl zcela zřetelný jejich tábor i cíl cesty.

"Ano, pane," Ohlášený Autobot poklekl k mapě.
"Ze severu se k nám blíží velké množství nemrtvých. Víc, než bychom mohli zvládnout. Ten včerejší výbuch energonu je nalákal jak scraplety syrový kov."

Po těchto slovech se Blaster káravě podíval na IronHida.
"No co? V tu chvíli to bylo jediné řešení." hájil se.

"Je tu ale jedna cesta." ukáže na mapě dlouhou čáru od jejich pozice k cíly.
"Skrz město?" zhrozil se Jazz.
"JedináMožnost" potvrdil Blurr.

"Mezi budovami budeme mít větší šanci, než na otevřeném prostranství?" namítal dál Jazz.

"Když projdeme tady zbrojírnami, dostaneme se na výpadovku, co nás dovede až k cíli" podotkl Blaster, zkoumajíce mapu.