Your Smile✓ (#2)

-Katie-

,,Nic se mu nestane slibuju" zamumlala těsně Rose než opustila s Maxem náš dočasný domov.

,,Neměj strach Katie všechno bude dobrý" na moje rameno Charlie položil ruku.

,,Bojím se o něj" jeho ruce se objevily na mém pasu a já se k němu co nejvíce natiskla.

,,Nic se mu nestane, a kdyby jo bude bojovat, aby se na nás mohl třeba jen naposledy podívat" políbil mě do vlasů a já se pro jednou zase cítila v bezpečí.

--------------------

,,Katie podej mi tu červenou krabici a ty Charlie byl by si tak hodnej a pomohl mi tady dole" zavolal táta a zajel pod auto. Abychom se s Charliem odreagovali, tak jsme tátovi šli pomoct s opravou auta.

,,Jistě Dylene" zamumlal Charlie a já se na něj ušklíbla. Nikdy mu nesedělo, když mému tátovi měl říkat křestním jménem.

,,Katie mohla by si přestat skenovat ten mobil a podat mi nářadí" zavolal na mě táta a já sebou rychle hnula. Nevím jak mě mohl vidět, ale docela mě to vyděsilo.

,,Jak mě můžeš vidět" zamumlala jsem a po zemi jsem jim poslala krabici.

,,Hádám to podle tvé chůze zlato, pořád se otáčíš k té dřevěné skříňce" jemně jsem přikývla a znovu se otočila k mému mobilu, kde nečekalo žádné nové upozornění.

,,Neboj Katie za chvilku se Max vrátí" Charlie vyjel a celou mě prošel pohledem. ,,Neboj se on se vrátí a ne v černé dodávce s křížem" vstal a ruce si otřel do svých oblíbených tepláků. Udělal pár kroků přímo ke mně a já už dále nemohla couvat do zadu, protože jsem narazila do skříňky s mobilem. Jeho ruce se dotkly mých zad a nechala jsem ho, aby se mě snažil uklidnit v jeho medvědím objetí. ,,Reen nám přece nedokáže ublížit" zamumlal do mého ucha a já slabě přikývla.

,,Bojím se že ho najde, že nás najde" zamumlala jsem do jeho svalnatých ramenou a on mi dal pusu na čelo.

--------------------

Konečně se na mém mobilu objevilo upozornění. Nečekala jsem ani minutu a hned si zobrazila zprávu, která nebyla určitě od Maxe.

Ahoj Katie,
Rozhodl jsem se, možná předčasně, ale kolo štěstí rozhodl, kdo vyhraje prémiovou cenu.
Máš 31 dní princezno, za pár dní jsem tu zas.

Tvůj nejmilejší Reen🤤😍

Dech se mi úplně zatajil. Mobil jsem odhodila na skříňku a rozeběhla se pryč z garáže rovnou k Melody do pokoje.

,,Katie kam běžíš??" ozvalo se za mými zády a proto jsem zrychlila. Vtrhla jsem do jejího pokoje a moje mamka se na mě divně podívala.

,,Kde je Melody?" fňukla jsem a Melody na mě z rohu místnosti zavolala. Rozeběhla jsem se za ní a stizkla jí v dlouhém objetí. ,,Děkuji bože že jsi v pořádku" vtiskla jsem jí pusu do vlasů.

,,Proč bych neměla být v pořádku??" nechápavě nakrčila obočí.

,,Co nebudeš vědět to ti neublíží" vedle mého těla se objevil táta s Charliem.

,,Je všechno v pořádku??" táta mi pomohl na nohy a já se na něho přívětivě usmála.

,,V napro......" tiše jsem zamumlala. Před mým zrakem se objevila scéna z autonehody, která mi trhala srdce na miliony kousíčku. Leželo tam jedno tělo, které vypadalo skoro mrtvě. Nebyl to ale leckdo, byl to můj starší bráška. Trhaně jsem začala dýchat a pomalu jsem se začala hroutit k zemi. Kolem mé hlavy zněly hlasy jakoby z dálky.