-Katie-

314 24 1
                                    

,,Katie?!" zaječel mi do ucha Charlie a já zatřepala hlavou, abych ho zase vnímala.

,,Ano Charlie??" protřelá jsem si své unavené oči.

,,Hele to co včera řekla Hope je trošku možná pravda, ale nemám ti to za zlé jasný" chytl mojí ruku a já svůj pohled přemístila na Maxe, který po včerejším večeru usnul na gauči.

Flashback-Klub Star 23:34

,,Charlie zástav, už ho vidím" poklepala jsem Charliemu na rameno a on poslušně zastavil. Urychleně jsme oba vystoupili a on se rozeběhl k sedícímu Maxovi, který pomalu vypadal polomrtví. Doběhla jsem k nim, ale Max se asi nehodlal pohnout ani o centimetr.

,,Maxi??" promluvil tiše Charlie.

,,Maxi co se stalo?? Kde je vůbec Hope??" pohladila jsem ho po rameni a on ucukl.

,,O Hope mi ani nemluv" její jméno zavrčel a já nechápavě naklonila hlavu. ,,Teď mě kvůli ní nenávidí Rose. A ještě k tomu si myslí že jí miluju. Bože já k Hope nic necítím a ani jsem necítil. Tehdy to byla chyba, bylo mi jí líto" prohrábl si svoje vlasy a já ho stiskla v objetí. ,,A ještě jsem si v klubu nechal peněženku, ale nemůžu tam jít, protože tam jsou obě"

,,Já tam zajdu Maxi" oprášila jsem si oblečení a naštvaným krokem šla do klubu. Vstoupila jsem dovnitř a rozhlížela se po peněžence mého bratra. Klapot mých bot upoutal pozornost a většina lidí se na mě otočila. Ale jedna osoba upoutala mojí pozornost a to ta blbka Hope. Moc dobře jsem věděla že ta peněženka bude u ní, takže jiná možnost nebyla. ,,Ahoj Hope" nasadila jsem svůj sladký hlásek.

,,Ahoj Katie" protočila oči a jí měla chuť jednu ubalit.

,,Víš Hope, bráška si tu někde zapomněl peněženku. Tak mě napadlo jestli není náhodou u tebe" natáhla jsem svojí ruku a žádala jí aby mi tu jeho peněženku navalila.

,,Co po mně chceš??" stoupla si, aby se mi mohla koukat přímo do očí.

,,No bráchovu peněženku a pak jednu malou věc. Nech ho navždy být!! On tě nemiluje. Miluje Rose" věděla jsem že na té peněžence seděla, a tak jsem si jí vzala zpátky a v klidu odkráčela pryč.

,,Mám ho nechat být stejně jako ty si nechala Charlieho Wiliamse??" její smích se odrazil od stěn a tak nás zase všichni sledovali.

,,Jak to myslíš??"

,,Moc dobře víš jak to myslím. Charlie tě pořád miluje a ty mu dáváš beznadějné naděje, stejně jako mně Max" vyštěkla a namachrovaně si zkousla ret. ,,Už mě to unavovalo Katie. Já nechtěla být pořád jen jeho nejlepší kamarádka, chtěla jsem být už konečně něco víc. Katie vy jste s Maxem úplně stejní. Jen rozbíjíte srdce a pak se ho snažíte slepit, jenže to slepit nejde Katie. Doufám že se už neuvidíme a přeji ti ať chcípneš a Max taky" vyštěkla a já se začínala cítit provinile, ale Max nic takového neudělal.

,,Hope, přiznávám tohle jsem udělala já, ale Maxe přestaň vinit. On nic takové neudělal. Před lety se s tebou rozešel z jediného, ale podstatného důvodu. Nikdy tě nemiloval. Hele Max byl dřív totální děvkař a teď byl konečně šťastnej. Všichni ho považovali za černou ovci naší rodiny, ale to jsem tak možná já. Dobře přiznávám s Charlieho srdcem jsem si hrála jako s nějakým míčkem. Potom jsem ten míček zničila, a tak jsem zničila i sebe. Byla to chyba Hope, ale já o ní aspoň vím a snažím se jí slepit" hrdě jsem tam stála a v Hopiných očí se leskly slzy. ,,Měj se Hope a teď mluvím k tobě Rose. Zamysli se nad tím co pro tebe Max znamená" otočila jsem se na patě a snažila se bez slz odejít.

,,Hej ty!! Ty myslím že se jmenuješ Katie!! Ty znáš Charlieho......já sním potřebuju mluvit je to můj bratr.." ječel někdo za mnou a já se nervózně otočila. Nikdo tam ale nestál.

,,Katie pojď musíme jet, Max už tu opravdu být nemůže" zatřepal se mnou Charlie a já hipnoticky přikývla.

End Flashback

,,Charlie možná jsem slyšela něco v klubu, ale možná to taky byl přelud" nervózně jsem mu stiskla ruku.

,,Katie ty jsi mi něco neřekla??" málem mě probodl svým pohledem a já sklopila pohled dolů k zemi.

,,Včera jak jsem odcházela, na mě nějaká holka zakřičela jestli tě znám, protože si její bratr. Ale netuším kdo to byl" vychrlila jsem a Charlie odstrčil mojí ruku.

,,Moje sestra?? Katie já přece sestru nemám. Jsem adoptovanej a můj otec je Chris a Denny" zasmál se a zřejmě se o tom už nechtěl bavit.

,,Charlie moc dobře víš jak to myslíš, tebe nezajímá kdo to byl?? Konečně by si mohl najít svojí pravou rodinu" pohladila jsem ho po tváři.

,,Katie moje pravá rodina je táta s tátou a samozřejmě ty a Max. Já nepotřebuju svoje pokrevní rodiče. Mně stačíte vy a navíc bych vás za nic nevyměnil" objal mě a já jeho na zpátek.

,,Ale pokuď budeš mít někdy zvědavou, tak zajedeme do Sprienfieldu a půjdeme to všechno zjistit" takhle v objetí jsme tam seděli pěkně dlouhou chvíli.

---------------------

,,No dobré ráno Maxi" ozvalo se z obýváku a já si úlevně oddychla, ptotože můj milovanej bratr nebyl mrtvej.

,,No ahoj Charlie" vešla jsem do obýváku, kde můj bratříček seděl celej zlomenej.

,,Ahoj maxi" usmála jsem se a on se mi aspoň trochu snažil úsměv vrátit.

,,Vyspal se aspoň trochu" znova sem přišel Charlie, ale tentokrát se snídaní pro Maxe. Kruci jak jí mohl stihnout.

,,Ne, moje sny běhaly jen kolem Rose a toho večera" nohy si přirazil k tělu a do očí mu nahrnuly slzy.

,,Maxi všechno bude v pořádku" ruku jsem mu dala okolo ramen, ale najednou se ozval zvonek. ,,Dojdu tam" vstala jsem a pomalu jsem šla otevřít. ,,Co potřebujete?" Urychleně jsem otevřela dveře a pak tu stála jen s otevřenou pusou.

,,Ahoj Katie"

,,Rose??" vyhrkla jsem a dál už se na nic nezmohla.


Ahoj Lidičky,
Takže další díl je zde, snad se vám aspoň trochu líbí. Co si myslíte teď o Hope a Rose?? A co vůbec dělá Rose u Maxe doma?? Jestli máte nápad napište ho do kom.
Samozřejmě budu ráda za každé přečtení, hvězdičky a komenty ..

Vaše Terka477♥️♥️

Your Smile✓ (#2)Where stories live. Discover now