Your Smile✓ (#2)

-Charlie-

,,Charlie já tam nedokážu jít. Nemůžu vidět své dvojče, které je připojené na nejrůznějších hadičkách a nevědět jestli se probudí" Katie svůj obličej zabořila do mého ramene a já hodil prosebný pohled na Rose, která to nesla stejně špatně jako mi všichni.

,,Už tu sedíme skoro hodinu a vy dvě se pořád rozhodujete jestli chcete vidět toho nejbližšího člověka. Holky vím že vám to může ublížit, ale pořád je to kluk, kterého obě milujete" svými rty jsem se jemně otřel o její nádherné vlásky. Moc rád bych jí měl u sebe víc než bylo v tuhle chvíli zdrávo. Nedokážu už čekat ani chvilku, ale nemám na vybranou. Miluju tu dívku co mi leží na mých ramenou.

,,Je čas být statečná" Rose se zvedla ze svého malého sedátka a odhodlanými kroky se vydala k proskleným dveřím. Katie jí chvíli sledovala se strachem v očích, ale pak se hned také zvedla a postavila se po boku Rose. Nakonec jsem se odhodlal i já, vidět svého nejlepšího kamaráda ležet na tom bílé prostřeném lůžku. Do očí se mi pomalu hnalo pár ubohých slz.

,,Dobrý den, vy musíte být pana Hyda......" do Maxova pokoje vkročila postarší doktorka, které zřejmě nesla Maxovi papíry, které pojednávaly o jeho kritickém stavu.

,,Já jsem jeho přítelkyně" vychrlila Rose, kterou její slzy pokrývaly celou.

,,Tak to bohužel vám nemůžu nic říci" zamumlala a začala v ruce muchlat kus malého papírku. Slyšel jsem jak Rose začala zhluboka dýchat, aby se tu nezhroutila.

,,Promiňte já jsem jeho sestra a přeji si, abyste to pověděla nám všem" znovu jsem ucítil pevný stisk holky, která mě jen dotekem znervózňuje. Nahnul jsem se k její tváři a jemně se jí otřel svými rty o její dokonalou tvář. Svůj pohled zvedla ke mně a já se bál že poznala tu nejistotu, která mě obklopovala pokaždé, když jsem jí jen zahlédl.

,,Váš bratr, přítel a kamarád opravdu prožil vážnou nehodu. Můžete být rádi že to vůbec přežil a stále bojuje. Jeho autonehoda byla smrtící. Tyto nehody se moc nestávají, ale najel do něho kamion přesně na místo, kde vám nejvíce ublíží. Váš bratr měl štěstí že má tvrdší kosti než kde kdo. Je pořád ve vysokém ohrožení života a nemůžu zaručit že se vůbec někdy probere nebo že nebude do smrti na vozíku" z doktorčiných úst se dostala ven tato slova. Rose se už doopravdy zrychlil dech a pomalu se začala hroutit k zemi. Pustil jsem Katie a v rukou jsem podržel nemohoucí Rose. ,,Tato nehoda se tu moc nevyskytuje. V naší nemocnici se objevila naposledy před mnoha lety a myslím že se jednalo o už mrtví pár Lucasa a Emily Cox"

,,Babička z dědou" tiše vydechla Katie a já poznal že jí v očích štípou další slzy. ,,Lucas a Emily Cox byli můj děda a babička. Zemřeli než se stihla seznámit máma s tátou" Katie se začala kousat do rtu a já měl hroznou chuť se jí vrhnout na její hebké rty. No dobře jsem věděl proč to dělá. Přemýšlela a ne nad slunečným dnem. ,,Reen nechce ublížit nám, ale mámě s tátou"

---------------------

,,Děkuju za odvoz Charlie" zamumlala Rose, která se celou dobu ani o centimetr nepohnula. Byla zapřená o okénko auta a už se ani nemohla rozbrečet.

,,Až tam zase pojedeme Rose, tak se za tebou stavíme a vezmeme tě sebou" otočil jsem se k ní a ona jen slabě přikývla.

,,Jen mi před tím zavolej. Táta by zuřil" už neřekla ani ahoj a vyskočila rychle z auta. Určitě se jí znovu chtělo brečet a už nechtěla abychom jí viděli v slzách.