Rick za sebou co nejtišeji zavřel dveře a rozešel se na chodbu. Spokojeně zjistil, že tu není sám a namířil si to ke známému zašlebenému obličeji, který byl tentokrát z půlky obvázáný již lehce zakrváceným obvazem.
,, Ahoj kyklope. "Beth se k němu rázně otočila a probodávala ho vražedným pohledem.
,, Ještě jednou mi takhle řekneš a zařídím aby ses při další operaci, už neprobudil." Rick jí odpověďel pobaveným úsměvem. Z kanceláře naproti nim se ozvaly zvuky klapajících podpatků a v malém okénku na dveřích se objevila ženská silueta. Opatrně cvakla klikou a vešla na chodbu. Muselo jí být okolo třiceti let. Blonďaté vlasy měla sepnuté velkou černou sponou. Přes bílí doktorský plášť, který měla po kolena bylo vidět, že má štíhlou postavu. Velké černé oči s nalepovacími řasy se sebevědomě rozhlíželi po místnosti a její velké usměvavé rty ozdobené, až moc výrazně červenou rtěnkou zářili snad na kilometry daleko. Beth si odfrkla a z její tváře šlo vyčíst to neuvěřitelné pohrdání co k této osobě cítila.
,, Slečno Beth!Mé jméno je Martha Hillsová. Je mi líto, ale váš psycholog pan Barker onemocněl, takže máte dneska terapii se mnou." Řekla tím nejsladším hlasem jaký kdy Rick slyšel a do široka se usmála. Beth si jen opět odfrkla a pomocí odstrkávání zajela do kanceláře. Martha jí podržela dveře dokud dívka nepřejela práh. Po té se na Ricka usmála a rychle mu zavřela dveře před nosem.
Kancelář byla nově vytapetovaná růžovými pruhy s fialovým pozadím. Když jste vešli do místnosti tak vás oslepilo světlo od slunce z velkého okna s šedivými závěsy před, kterým se nacházelo velké staromódní křeslo tmavě hnědé barvy. Před křeslem byl mohutný dřevěný stůl na, kterém ležela spousta nesrovnaných papírů a na jeho okraji hrálo straší rádio černé barvy. Podlahu zakrýval do půlky místnosti huňatý fialový koberec ve, kterém leželi chuchvalce prachu a celou místnost osvicoval jednoduchý šedý lustr s né příliš kvalitní žárovkou.Na postranních stěnách vysely v uhledných řadách diplomy, které doktor Barker za posledních deset let získal. Beth nikdy nepochopila co dělá tady když je očividně tak dobrý, ale podle drbů se prý několik pacientů podřezalo kvůli nesprávným radám při jeho sezeních. Přijde jí to jako hloupost, protože doktor Barker je velmi chápavý a je to snad jediný člověk na světě, kterému důvěřuje. Také je jediný komu řekla o zahradě....
,, Takže slečno Fuller. " Vytrhla jí z přemýšlení Martha, která se již stihla usadit do Barkrova křesla.
,, Slyšela jsem, že se vám zhoršilo oko." Řekla a kývla směrem k obvázáné půlce obličeje a škodolibě se na ní usmála. Beth se zahanbeně zadívala na své bosé nohy, které se opět začaly pohupovat do rytmu písně z rádia.
Martha naštvaně praštila do červeného tlačítka u rádia čímž ho okamžitě vypla nejspíš na dobro. Beth sebou vylekaně trhla a lehce cukla hlavou aby jí vlasy zakryli obvázánou půlku obličeje.,, Co po mě chcete?"Řekla dívka co nejvystrašeňeji uměla a zaryla nehty do opěradel u svého vozíku. Martha se uklidnila. Vstala z křesla a zadívala se z okna na západ slunce.,, Chci jen abyste mi zodpověďela pár otázek, protože mi o vás doktor Barker odmítal cokoli říct." Beth se chystala odpověďet nějakou kousavou poznámkou, ale její pozornost zaujala složka papírů. Pozorování / R. 21, / M. 12/ a B 19/. Nikdy takovéhle zkratky neviděla..
,, Tak se ptejte." Řekla a opatrně sáhla po složce. Martha byla očividně překvapená její odpověďí, ale i tak se dál bez sebemenšího pohybu dívala z okna a propletla si prsty za zády.
,, Jak dlouho tu jste?"
,, Tři měsíce. " Odpověďela bez jakéhokoliv náznaku emocí a dál si tiše pročítala složku.
,, Proč tu jste? " Beth chvíli mlčela a po té chladně prohlásila,, Kvůli požáru u nás doma. Poškodila jsem si při něm oko." Martha se na ní pomalu otočila a Beth si naštěstí stihla schovat složku pod košily. Doktorka na ní chvíli hleděla s nadzviženým obočím.
,, Vážně? Já jsem tedy slyšela něco úplně jiného." Beth přejel mráz po zádech. Nechtěla se o tom bavit s někým jako je Hillsová. Nechtěla se o tom bavit s nikým.....
,, Nelžete mi Fullerová já o vás vím všechno." Řekla a na tváři jí pohrával děsivý úsměv. Beth na sucho polkla a natočila si svůj vozík k východu.
Martha v tu chvíli přeběhla místnost a vozík si silou natočila tak aby jí dívka viděla do očí.,, Nejsi tu kvůli žádnému pitomému požáru..... Jsi cvok." Beth se těžce zvedla z vozíku.
,, A ty děvka." Martha se, už neudržela a vlepila dívce takovou facku, že si znovu sedla na vozík.
,, Nemůžete bít vlastní pacienty!"Rozkřikla se naštvaně, ale tím jen dosáhla toho, že doktorčin obličej ještě víc zbrunátňel.
,, Jsi cvok! Jsi jen blázen co si vyškrábal vlastní oko!Ani vlastní rodina tě doma nechce! Nevím jak je možné, že ještě nejsi v blázinci, ale já tě tam dostanu." Beth zbledla a ze zdravého oka jí po tváři pomalu stekla slza. Jak o tomhle může vědět?! Doktor jí přece slíbil, že to nikomu neřekne.,, A vrať mi tu složku co jsi vzala ze stolu." Beth zahanbeně sáhla pod košili a, až na jeden papír co si pod košilí nechala jí složku předala a zamyšleně se zadívala na své nohy. Martha si urovnala bílí plášť a vyjela s Bethiním vozíkem na chodbu jako by nic.
,, Johne! Odvezte prosím tady slečnu Fullerovou na její pokoj pro dnešek jsme skončili. "Zavolala na odbarveného blonďaka, který na konci chodby o něčem mluvil s tou dívkou ze zahrady. Vypadalo to, že pláče a John jí očividně utešoval. Svím typickým cupitavým krokem k nim doběhl a s Beth pomalu odjížděli k výtahu.,, Meghan nechcete jet s námi?"Zavolal na brunetu. Ta po chvíli zvedla své zarudlé oči a došla k nim. John nejdřív zajel do kabinky s vozíkem a po té udělal místo i pro hnědovlasou dívku. Když jeli tak nikdo nemluvil dokud ticho neprolomil blonďákův mobil, který začal zuřivě vybrovat v náprsní kapse u jeho pláště.,, Ano? Ahoj to jsi ty... Jak to , že ještě nedovezli prášky?! " Začal se dohadovat s neznámím mužským hlasem a otočil se k dívkám zády. Toho Beth využila a v rychlosti vytáhla papír a začala ho skládat do origami. John když jí vyděl tak se jen pousmál a dál si povídal s mužským hlasem v telefonu. Beth ji měla již složenou. Opatrně vzala Meghaninu ruku a na dlaň jí položila lehce zmuchlaného jestřába. Bruneta na ní nechápavě zírala.,, Děkuju. " Beth jí odpověďela kyvnutím a usmála se na ní. Najednou se před nimi otevřeli dveře a John ukončil svůj hovor se slovy, že je ve výtahu a já tu špatný signál. Jako první vystoupila Meghan aby udělala místo pro vozík. John se s brunetou rozloučil a odjel s Beth na druhý konec chodby.
Meghan si jestřába přitiskla k hrudi a ještě chvíli sledovala jak vozík s bezokou dívkou zajíždí za roh. Po té pomalu došla ke dveřím jejich pokoje a bezeslov vešla dovnitř.
Po té pomalu došla ke dveřím jejich pokoje a bezeslov vešla dovnitř.
