Meghan pomalu otevře oči a znovu vidí ten známí šedivý strop.Otočí se na bok a překvapeně zjistí, že je Rick pryč. Postaví se vezme si chleba se sýrem co má připravený na nočním stolku na typickém červeném tácku. A vyjde ven. Na chodbě si povídá John s jejím dokrorem. Meghan přebjehne chodbu a zastaví se před starým rozvrzaným výtahem. Moc mu, ale nedůvěřuje a tak radši sejde po schodech, které jsou jen pár kroků od něho.
Pomalu po schodech sestupuje a přejíždí rukou po špinavém zábradlí, které lemuje schody. Zastaví se, až v první patře a opatrně vyjde na chodbu. Nikdo tu není, až na jednu dívku, která znuděně sedí na vozíku a očividně čeká, až jí někdo odveze. Meghan se nejdřív rozhlídne jestli někdo po chodbě nejde a potom se k dívce rozběhne. Musí jí být tak 14 má tmavé vlasy odhrnuté přes půlku obličeje a světlou pleť.,, Ahoj nepotřebuješ někam odvézt? "Dívka se na ní otočí a ztuhne. Jasně černé panenky se jí v nebesky modrých očích zvětší a pomalu se opře do opěradel u vozíku. Meghan teprve teď dojde, že má jedno oko převázané obvazem. Ještě chvíli si ji zaujatě prohlíží, ale po chvíli se znovu pohodlně usadí a dělá jako by nic.
,, Ne děkuji. Čekám na svého doktora kvůli terapii."Řekla a kývla hlavou ke dveřím na proti ní s jménem očividně nějakého psychologa.
.,, Aha tak fajn.... Ne vidělas tu takového černovlasého kluka?Poměrně vysoký, bledá pleť, oči hnědé barv..."
,,Myslíš Ricka? Je na zahradě musíš jít těmi dveřmi s nápisem EXIT. " Řekla po krátké odmlce a nervózně přitom pohupovala nohama do rytmu písně co právě začala hrát z kanceláře na proti ní. Meghan šokovala informace, že tahle prdel světa má vlastní zahradu a pak ještě, že se ta dívka zná s Rickem. Místo poděkování na dívku lehce kývla a odešla ke dveřím s nápisem EXIT. Otevřela je a jako lavina se na ní vyvalila hromada světla a pach čerstvě posekané trávy. Když si její oči zvykly na světlo rozpoznala postavu sedící na zchátralé lavičce s jablkem v ruce.
Meghan se usmála a přisedla si k černovlasému chapci.,, Mělas to tu vidět před tím."Ozval se najednou Rick potom co si k němu dívka přisedla a zakousl se do jablka.,,Poprosil jsem je aby to tu posekali. Ze začátku nebyli moc nadšený, ale slíbil jsem, že budeme jíst obědy." Dokončil větu a bruneta mu odpověděla očima v sloup.,, Vážně ti to stojí za takovou oběť?"Rozesmála se a Rick jí odpověďel lehkým úšklebkem.,, Jak si mě našla?"
,, Potkala jsem jednu holku. Měla hnědý vlasy a něco s okem.Řekla mi, že budeš tady." Chlapec se usmál a sáhl po hromádce zářivě zelených jablek. Chystal se brunetě nabídnout když v tom se ozval z pravé strany plotu, který lemoval celou zahradu dívčí křik doprovázený několika nadávkami. Oba se pohotově zvedli. Pomalu došli ke stvoření s duhovými chapadli na hlavě, tmavou pletí a dlouhými gelovými nehty v reflexních barvách. Meghan chvíli trvalo než jí došlo odkud toho mimozemšťana zná.
,, Zoe?! " Dívka zvedla hlavu a vycenila své jasně bílé zuby. Tentokrát na sobě měla tričko s rukávem po lokty v zářivě žluté barvě polepené spoustou rudých flitrů. Černé tepláky měla již na několika místech potrhané a odflákle zášité.
,, Meghan! Víš jakou mi dalo práci se sem dostat? "Řekla a vyběhla ji obejmout jako by byli letité kamarádky. Rick jen stál a fascinovaně zíral na barevné dredy, které plandaly vzduchem při každém sebemenším pohybu co Zoe udělala.
,, Marc prej mluvil s doktorem a, už brzy budeš moct jít domů."Řekla dívka s trochou nervozitou v hlase, ale to Meghan neřešila. Na tváři se jí rozzářil úsměv a lehce se od Zoe odtáhla a podívala se jí do jasně černých očí. Bylo na nich něco zvláštního. Vypadali tak chytře a vznešeně zároveň. Meghan pohled odvrátila a všimla si, že tu Rick už není. No co potom ho najde....
,, Promiň, že jsem nepřišla dřív."Dodala a provinile sklopila pohled ke svým červeným sandálům, které dokonale podtrhovaly její outfit.
Meghan jí odpověďela úsměvem a znovu jí z nějakého důvodu obejmula. Zoe to nejspíš překvapilo, ale přesto si jí k sobě ještě víc přivinula. Meghan to potřebovla. Potřebovala vědět, že tu někdo pro ní je ovšem kromě jejího bratra. Někdo kdo je pro ní schopný přelést plot aby jí mohl obejmout. Nesnášela samotu užila si jí dost na své staré škole. Vždycky toužila po kamarádovi, který jí bude chápat a porozumí ji, ale nikdy nikoho takového nenašla. A navíc se toho poslední dobou stalo tolik , až z toho šla hlava kolem. Nejdřív autonehoda a pak ty, až moc realistické vidiny....Bylo toho moc.
Ještě tam stály v obětí nejméně pět minut obě ztracené ve svých vlastních myšlenkách. Meghan se, už chtěla odtáhnout když v tom si něčeho všimla. Zoe se lehce vyrhnul rukáv, který odhalil docela velkou bílou náplast na levém rameni.
,, Od čeho to máš? "Zoe ztuhla a vylekaně se od Meghan oddtáhla a rychle rukáv narovnala.
,, Byla... Jsem na očkování!" Vyhrkla naštvaně a vznešenost z jejích černých očí pomalu vyprchlala. Nahradil ji smutek a velmi znatelný strach ,který zvýraznili její silné obličejové rysy.
Dívka se k ní snažila přiblížit, ale čím blíž byla tím se Zoe jen víc oddalovala pomalím couváním.
,, Zoe co se stalo? Hele sice nevím co se děje, ale jistě se to dá nějak vyřešit... "
Zoe se zastavila a podívala se jí do očí. Chvíli na sebe jenom zírali dokud Zoe neprolomila ticho s lehkým povzdychnutím.
,,Tvůj brácha umírá Meghan.A včera jsem byla na testech kvůli transfuzy krve."
,,Tvůj brácha umírá Meghan... "
