31.

61 1 0
                                    

,,Luci?" brečela jsem jí do telefonu.

,,Panebože Mery, co se děje?"

,,Můžeš přijít?"

,,Jasný, za chvíli jsem tam."

Nevím, jak to udělala, ale do pár minut se domem rozezněl zvonek. S malou v náručí jsem došla otevřít. ,,Aahoj Luci." opatrně jsem ji objala, abych neumáčkla Amy. ,,Co se stalo? Kde je David?" zeptala se hned Lucka. Ukázala jsem, ať si jde sednout. ,,Chceš něco k pití?" ,,Čaj kdyžtak." ,,Jojo, hned." dala jsem ji Amálku a šla dát vařit vodu. ,,Ddavid.." začala jsem brečet. Lucka na mě zděšeně koukala. ,,Stalo se mu něco?" zeptala se opatrně. ,,Nne, on.. on byl ten, kdo mě.. kdo mě zz..znásilnil." propadla jsem hysterickému pláči. Lucka Amálku položila do postýlky a vší silou mě objala. Nejspíš pochopila, že je to pro mě těžký, tak se na nic neptala. ,,Máš nás.. Amálku, mě, tvojí mamku, a další." hladila mě po vlasech. /Vážně, jsem za ní neskutečně moc vděčná, ona je poklad./ ,,Ale jak mohl žít s tím a zároveň se mnou? A teď už i s náma.." ukázala jsem na Amy, která už pravidelně oddechovala. Musela jsem se pousmát, je tak krásná. ,,Mám tu přespat?" zeptala jsem po chvíli Lucka, když si zalívala čaj. ,,Jestli budeš tak hodná." usmála jsem se. ,,To je samozřejmost, jen mi musíš půjčit nějaké pyžamo." začala se smát. ,,Jasná páka, kapitáne." udělala jsem gesto, které všichni znáte. Začaly jsme se smát. /Tohle mi chybělo. Sice už nejsme 2, ale 3, to vůbec nevadí./ Užily jsme si nádherný večer, plný smíchu a zábavy.

Ráno, kolem půl deváté, nás vzbudil zvonek. ,,Spite dál, jdu tam." zvedla jsem se z postele. ,,Co když to bude..?" chtěla se zeptat Lucka, ale nestihla to dopovědět. ,,No a co? Já to zvládnu." ujistila jsem ji, usmála jsem se a šla dolů. Odemkla jsem a otevřela. Stál tam pošťák. ,,Dobré ráno, mám tady pro vás balík, můžete mi to podepsat.. tady." ukázal na papír a podal mi propisku. Podepsala jsem to a vzala si balík. ,,Díky, nashle." otočil se. ,,Děkuju, nashledanou." zavřela jsem za sebou a podívala se na balík. 'Moje milovaná slečna Mery Černá..' stálo na adrese. Opět mi začaly téct slzy po tváři. Tohle bude ještě těžký..

teen. Where stories live. Discover now