Lehla jsem si do postele a zadívala se z okna. Můj život je momentálně kompletní. Amálka je vlastně takový poslední kousek skládačky. Cinkl mi mobil. Otevřela jsem zprávu od Davida. Poslal mi 2 fotky, na jedné je jen Amálka a na druhé jsme obě. Ani nevím, že mě fotil, ale ta fotka je dokonalá. Obě jsem přeposlala mámě a tu, na které jsme obě, jsem dala na instagram. S popiskem 'proud mom ♡'. Jen při psaní tohohle popisku jsem se rozbrečela. Jo, ty hormony. Pak se za mnou ještě na chvíli stavil David .
Následujících pár dnů to bylo podobné. Přišla se podívat už i mamka a samozřejmě David.
5. den od narození Amálky
,,Krásné, dobré ráno." vešel do pokoje doktor, který mě odrodil. ,,Dobré." zívla jsem si. ,,Jak se máte, všechno v pořádku?" zeptal se tím klasickým doktorským tónem. ,,Jojo, všechno dobrý. Proč nepřišla sestra jako každé ráno?" nedalo mi to, musela jsem se zeptat. Zvedl oči od papírů a upřeně se na mě podíval. Lekla jsem se, co se stalo. Kývl ke dveřím. Podívala jsem se a co nevidím. Sestra mi přivezla Amálku. V normální 'postýlce'. Slzy se mi draly na povrch. ,,Amália už má všechny míry v normě, není důvod ji dál držet v inkubátoru." usmál se na mě. Opatně jsem si ji vzala. ,,Tak ještě jednou vítej na světě, broučku." pohladila jsem ji. Zahlédla jsem, jak se doktor se sestřičkou usmívali. ,,Tak my vás tady necháme. Kdyby něco, zvonek máte za sebou." mrkl na mě a oba odešli. ,,Děkuju." řekla jsem, něž odešli, aby to slyšeli. Doktor se zastavil ve dveřích, kývl a ještě jednou se na mě usmál. Až teď jsem si všimla, jak je mladý. Řekla bych, že chvíli po škole (atestaci). Držela jsem Amálku a hladila ji střídavě po tvářičce a ručičce. Vzala jsem mobil a zavolala mamce.
,,Ahoj mamii." ukázala jsem jí Amálku.
,,Ahoj, Maruško. No je kouzelná." rozplývala se.
,,Už má prý všechno v normě, tak ji vyndali z inkubátoru." natočila jsem mobil na tu 'postýlku'.
,,Tak to je úžasný!"
Malá začala brečet.
,,Nejspíš má hlad, tak já ji jdu nakojit, zatim pa."
,,Papa, já stejnak musím jít. Pozdravuj ji ode mě, vnučku mojí." poslala pusu a típla to.
,,Babička tě pozdravuje, no a my se jdeme napapat, princezno." shrnula jsem si košili a dala malou k prsu. Ta se okamžitě přisála. ,,Máš pořádnej hladík teda." usmála jsem se. / Stejnak je divný říkat mámě "babičko" / Když měla dost, vzala jsem si plenku a nechala ji odříhnout. Pak jsem si ji vzala zpátky do náručí a Amálka ihned usnula. Vzala jsem mobil a vyfotila to. Jen malou, selfie, atd.. dnešní doba, znáte to :d, ale aspoň budeme mít spoustu vzpomínek. Opět dnešní doba, takže jedna z fotek putovala na instastory.
