Trvalo mi asi půl hodiny, než jsem se oblékla. Šíleně se mi klepaly ruce, skoro jsem nedokázala udržet jeden kus oblečení. Když jsem chtěla vyjít schody, ještě jsem několikrát upadla, jak se mi klepaly i nohy. Nakonec se mi podařilo dostat se na zahradu. Snažila jsem se ji co nejrychleji přejít. 'Doběhla' jsem k zadním dveřím a po 10 minutách se mi podařilo odemknout. Sedla jsem si do křesla, schoulila se do klubíčka a znova začala brečet. Ani nevím, kdy jsem usnula. Pamatuju si, jak se mnou cloumala máma. ,,Mery?" zhrozila se, když spatřila můj krk. Chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem začala opět brečet. Sedla si a objala mě. ,,Někdo tě napadl?" Jen jsem přikývla. ,,Už je to dobrý." hladila mě po vlasech. ,,Pojď si lehnout." pomohla mi na nohy a šla se mnou do pokoje. ,,Jdu si vyčistit zuby a hned přijdu." odešla do koupelny. Usnula jsem. - Dal mi ruku přes pusu a popadl za ruku. Táhl mě směrem na zahradu. ,,Drž hubu!" - probudila jsem se a vystřelila do vzduchu. Začala jsem zhluboka dýchat. Mamka přiběhla. ,,Stalo se něco?" sedla si hned ke mně. ,,Zzdállo se mi tto." řekla jsem rozklepaně. Lehly jsme si a já se k mámě přitulila. Dodávalo mi to aspoň trochu pocit bezpečí.
||
Ráno jsem se probudila v posteli sama. Zvedla jsem se a chystala se jít dolů do kuchyně. Zastavilo mě zrcadlo. Cucfleky na krku, na prsou, a bůhví, kde ještě. Rychle jsem pokračovala v cestě. ,,Dobré ráno." pozdravila mě mamka, která vařila snídani. ,,Dobré?" zvedla jsem k ní oči. ,,Měly bysme to nahlásit." sedla si naproti a podala mi talíř. Chvíli jsem jen mlčela a přemýšlela. ,,To asi jjo, ale mám podmínku." nípala jsem se v jídle. ,,Jakou?" ,,Nebudou to říkat v televizi, nikde. Prostě to bude jen v soukromí." ,,Řekneme jim to." ujistila mě.
Oblékla jsem si džíny a tričko s výstřihem, abych jim to mohla ukázat. Přes triko jsem hodila mikinu, která je až ke krku, takže s ní nebylo nic poznat. ,,Můžeme jet?" uzvala se máma zezdola. ,,Jo, užž jdu." vyšla jsem z pokoje a zamířila na schody. - Táhl mě po schodech dolů. Pak mě hodil na zeď. - Rychle jsem se chytla zábradlí, abych nespadla. ,,Stalo se něco?" přiběhla hned. ,,Ne, ne.." sešla jsem zbylé schody a vydala se do chodby. Vyšla jsem z baráku a instinktivně jsem se začala rozhlížet. ,,Nikdo tady není" položila mi ruku na rameno. Trhla jsem sebou. ,,Promiň." zašeptala a šla k autu. Pomalým krokem jsem ji následovala.
||
,,Dobrá den, slečno Černá, tak povídejte, ať to sepíšeme." sedl si ke mně nějaký policista. / Byl docela pohledný, to se musí nechat. / Snažila jsem se nekoktat, takže jsem mluvila dost pomalu. ,,Ještě, než to začnete sepisovat, chci vás o něco poprosit." zvedla jsem k němu oči. ,,Povídejte." usmál se na mě. ,,Na rovinu.. jsem už nějkým způsobem známá a nemám na to řešit bulváry. Bylo by možné, aby se to nehlásilo nikde v televizi a tak, ale zůstalo to jen takhle v soukromí. Prostě, aby se to nedostalo na veřejnost. Slibte mi to prosím." koukla jsem na něj prosebně. ,,Slibuju." dal mi ruku na rameno. Opět jsem sebou trhla a v obličeji se mi přetvořil na vyděšený. ,,Buďte v klidu, omlouvám se." ,,V pořádku." ,,Tak už povídejte." Všechno jsem mu řekla a poté i ukázala. ,,Tak jsem sepsal protokol a zahájíme pátrání. Jen to bude těžší, když jste neviděla obličej. Na prohlídku tedy nemusíte, ale kdyby cokoliv, zajděte si k doktoru." opět se na mě usmál. ,,Dobře, děkuju." oblékla jsem si mikinu a už jsem byla na odchodu. ,,Ještě je tady jedna věc.. hodně by nám pomohla při vyšetřování." Otočila jsem se. ,,Jaká?" ,,Kdybyste zašla na gynekologii a přinesla nám stěry. DNA pachatele by se hodilo." prohrábl si vlasy. ,,Jo, jasně." tentokrát už jsem došla i ke dveřím. ,,Jo a kdyby něco, zajděte i k psychologovi." naposledy jsem spatřila jeho úsměv, než jsem zmizela v chodbě.
