Kontrakce byla tady, takže přišel čas. Zatlačila jsem. ,,Už vidím hlavičku, vedete si úžasně!" pochválil mě doktor. David stal vedle mě a já mu drtila ruku. Chudák, vážně. Znova jsem zatlačila, bolest jsem už ani nevnímala. ,,Ještě jednou, pojďte, jste úžasná!" Opět, snad naposledy, jsem se pořádně nadechla a zatlačila. Boxem se rozezněl dětský pláč. ,,Gratuluji maminko, zvládla jste to bravurně." ,,Chcete přestřihnout pupeční šňůru?" zeptal se Davida. ,,Jo, určitě." odpověděl jako omámený. Položili mi malinkou na hruď. Po tváři mi stékala jedna slza za druhou. Malá začala brečet. ,,Zkuste ji dát k prsu." řekl mi doktor. Odhnula jsem košili a Amálka se okamžitě přisála. Dokonalý pocit. Nemohla jsem se na ni vynadívat, byla tak malinká a tak krásná. Po chvíli si sestra malou vzala, aby udělala vše potřebné. Podívala jsem se na Davida, který taky brečel. Nikdy bych to do něj neřekla. Když si vzpomenu, jak jsme se poprvé bavili v šatně a teď byl se mnou u porodu. Strašně zvláštní, že za ani ne rok se stane tolik věcí. ,,Čas narození 10:20, váží 2 326 gramů a měří 44,5 centimetrů." přišla nám oznámit sestřička. ,,Tak my teď počkáme na placentu a pak vás převezeme na pokoj. Tady pán může jít za malou." začal doktor. ,,Zůstanu tady ještě chvíli s Mery." ozval se okamžitě ubrečený David. ,,Jen běž, já to tady zvládnu." pohladila jsem ho po ruce. Dal mi pusu a odešel. ,,Můžu otázku?" zeptal se doktor. ,,Teď budeme mít docela dost času, placenta si většinou dává načas." zasmál se. ,,Ptejte se." ,,Promiňte mi to, ale on není otec, že?" zadíval se mi do očí. ,,Proč si to myslíte?" ,,Nemá skoro žádné jeho rysy, jen takové náznaky, řekl bych." Nadechla jsem se a povzdechla si. ,,Jestli je to tajné, neřeknu mu to, nebojte." ujistil mně. ,,Ne, není. Já.. já jsem byla znásilněná." do očí se mi vlily slzy. ,,Tak to promiňte, moc se omlouvám. Tady máte kapesník, nate." podal mi ho. Vzala jsem si ho a pokusila se usmát.
