,,Marie!" Trhla jsem sebou. Ten hlas je mi tak povědomý. ,,Co tady chceš!?" vyštěkla jsem po něm. ,,Koukám, že sis už za mě našla náhradu." založil si ruce na hrudníku. ,,To už jako do smrti nikomu nemůžu mít, protože jsem chodila s tebou?" ,,To neříkám, ale.. ale takhle brzo?" ušklíbl se. ,,Brzo? Vždyť už jsme od sebe přes rok. A navíc.. kolik si jich měl ty? 5? 10? Ještě víc?" taky jsem si založila ruce na prsou. ,,To je jedno." ,,Ještě si mi neodpověděl.. co tady chceš?!" začala jsem podupávat nohou. ,,Popovídat si. O nás, takže ty.. no prostě ty," ukázal na Davida, ,,vypal." ,,Nikam nejdu." řekl rozhodně David. ,,David nikam nepůjde, to ty vypadni!" odstrčila jsem ho od sebe. ,,Ale, kočičko, nezlob." přisunul se zpátky ke mně. David už to nevydržel. Sebral ho za triko a jednu mu vrazil. ,,Ještě jednou jí tohle řekni, nebo se k ní nějak přibliž, a dostaneš mnohem víc!" pohrozil mu. Aleš se spakoval a odešel. ,,Ještě o mně uslyšíš!" sykl jedovatě a pak se nám ztratil z dohledu. ,,Davide.." rozbrečela jsem se. David mě objal. ,,Já se bojím o malou, co když nám něco udělá?" objala jsem ho nazpět. ,,Nic vám neudělá, ochráním vás." zvedl mi bradu a políbil mě. Bylo mu jedno, že mám rty umáčené a slané od slz. Nebyl to ledajaký polibek. Byl plný emocí, lásky, chtíče po tom druhém. ,,Miluju tě, Mery." šeptl mi do ucha. ,,Já tebe." přivinula jsem se k němu ještě víc. Zatím to ještě jde, nemám břicho jako balon.
Už je to pár týdnů, co spolu jsou. Malá se vyvíjí tak, jak má, jen je hodně drobná. Mery stále nemá moc velké bříško, ale už to všem oznámila. Rodině, v divadle, na natáčení..
,,Jak se vůbec bude jmenovat? Už máš něco vymyšlené?" zeptal se mě David, když jsme leželi u mě na posteli a on měl ruku na břiše. ,,Párkrát jsem přemýšlela, ale nic moc jsem nevymyslela."
