𝗧𝗁𝖾 𝗗𝖺𝗋𝗄 𝗢𝖿 𝗛𝗈𝗉𝖾 [𝙷𝚠𝚊𝚗𝙷𝚎𝚎] 𝗕𝗢𝗢𝗞 𝟐

|𝝢.20|

Trvalo ještě dvě hodiny než jsem uznal za vhodné, že by bylo dobré vstát. Z postele jsem doslova vyskočil a rychle šel do ložnice kde jsem se oblékl. V bříšku mi pak začalo kručet, neboť jsem byl hladový. Zamířil jsem proto do studovny kde byl Keonhee a s úsměvem jsem na něj pohlédl.

,,Mám hlad lásko. Dáš mi prosím najíst?"

Upřímně jsem se musel jen za smát. Nad větou v lednici je jídlo a máš ruce se však zamračil. Holt pohodlí bylo něco čeho se nikdo nechtěl vzdát a ani Woongie. Proto jsem vstal, těsně kolem něj prošel, a pak došel do kuchyně, abych zjistil, co dobrého se zde dá uchutit.

„Moc na výběr nemáš, ale i tak to bude vysoké kvality," rýže, maso a zelenina. Vše ovšem zehřáté a ani jsem neměl páru, kdy to bylo koupeno. Možná včera, mazlivka, sex a dnešní ráno. Přestával jsem mít přehled, co je vůbec za den. „Dobrou chuť."

,,Děkuji," usmál jsem se, usadil a pustil se do jídla. Bylo to jako vždy výborné a já chtěl vědět, proč tak skvěle vaří. Když jsem pak vše snědl, tak jsem odnesl talíř do myčky a poté přešel k němu abych ho mohl obejmout kolem krku.

,,Bylo to výborné. Co dnes podnikneme?" zeptal jsem se ho s úsměvem a čekal.

„Myslím, že něco jako my nebude. Můžeš zavolat Gunminovy a Dongju, udělat si společný den. Mám ještě dost práce, kterou musím co nejdřív odeslat," pravda byla v tom, že jsem to měl odeslat už včera. Já ale na to zapomněl a k tomu Woongie... Nechtěl jsem aby věděl, že lehce to celé kvůli němu zanedbávám.

Následně jsem se odtáhl, věnoval mu polibek na líc, a pak přešel do své studovny. Papíry a vše kolem se nehezky kopilo a já co jediné najendou chtěl byl čaj na uklidnění.

Yeo Hwanwoong:
Chceš jít na to kafe?

K.Y.M:
Dnes?
Není to na tebe příliš rychlé? 😇

Yeo Hwanwoong:
Ne.
Prakticky nemám co na práci.

K.Y.M:
Dobře
Tak tedy za hodinu v kavárně v tvé ulici
Ty víš kterou myslím
Chodíte tam často

Yeo Hwanwoong:
Stalkere.

K.Y.M:
To že bydlím blízko a občas tě zahlédnu ze mě nedělá stalkera
Neboj, soukromí z mé strany máš

Yeo Hwanwoong:
Aspoň teda vím, že únosu se bát nemusím😂😂.
Ne to byl joke.
Vyzvedneš mě?

K.Y.M:
Dobře ^^
Budu tam coby dum
Zatím se můžeš připravit a svému říct buď pravdu nebo co chceš 😏

Yeo Hwanwoong:
Učí se.
Takže si asi ani nevšimne.

K.Y.M:
Super
Cc deset minit a jsem před domem
Půjdeš mi na proti?

Yeo Hwanwoong:
Proč nezazvoníš?

K.Y.M:
Bojím se tvého přítele?
😂😂
Polez

➖

Your prince:
Jdu na kafe miláčku.

Don't say Daddy:
Tak si to s těmi dvěmi uží
Já budu tady xD

Your prince:
Emm...
No víš...
Ale nic.

Don't say Daddy:
Tak běž
Já to tu bez tebe přežiju 😘
A kdyby něco zavolám
Zatím ❤️

➖

Mobil jsem schoval do kapsy a šel se obout. Následně jsem opustil dům a usadil se venku na schodech, kde jsem čekal na neznámého kluka. Měl jsem divný pocit. Celé tohle bylo divné. Nikdy bych si nepomyslel, že půjdu s někým koho neznám na kafe. Dokonce jsem měl i strach.

[K.Y.M]
Již z dálky jsem viděl jak sedí na schodech, kouká do země a určite na mě čeká. Ta představa se mi líbila neboť i byla pravdivá. Tiše jsem proto kráčel, až k němu, kde se zastavil a chvíli ho jen pozoroval.

„Ahoj," trhl sebou. Stoupl a nasledně na mě pohlédl. Byl mnohem krásnější než jsem si myslel. Nebo viděl z dálky. Tak moc jsem mu to chtěl říct, ale věděl jsem, že by to nedopadlo dobře. „Jdeme?"

,,Ano," odpověděl jsem a spolu se rozešli ke kavárně, která se nachází v této ulici. Za celou cestu ani jeden z nás nepromluvil a mě to ani moc nevadilo. Nechtěl jsem, aby mě jakkoliv balil, ale na druhou stranu mohu být milý. Nemusel být děsivý.

,,Jak se jmenuješ?" prolomil jsem ticho svou otázkou a pohlédl na něj.

[K.Y.M]
„Kim Yoomi, těší mě," svou ruku jsem k němu natáhl jen ze slušnosti. Když na ni jenom pohlédl zasmál jsem se. Zatím to šlo nestraně a možná jsem byl rád. Vyděsit ho na začátku nebylo vhodné a tak jsem ho do kavárny pustil jako prvního. Následně jsme usedli ke stolu, objednali si a pak bylo opět ticho.

Neměl jsem to nijak promyšlené. Byl jsem hlavně rád, že ho vidím a tento čas je jen a jenom se mnou. Ze svého batohu jsem v závěru vytáhl plakát, centropen a poprosil. Přeci jen to byla jedna z věcí proč tu jsme.

S uchechtnutím jsem převzal plakát, centropen a podepsal mu ho. Následně jsem mu ho s úsměvem vrátil a následně začal konverzaci. Nakonec to nebylo tak špatné, jak jsem čekal.

Čas utíkal jako voda a naše káva pryč. Upřímně můj strach zmizel a já byl najednou rád za to, že jsem souhlasil. Ovšem potom se stalo něco co se stát rozhodně nemělo. Něco co mě donutilo se s nim už nikdy nevidět a dát mu to jasně najevo.

[Kim Yoomi]
Toto odpoledne jsem si jiste chtěl zaškrknout ve svém kalendáři jako první rande. Určitě neboť jsme si rozumněli a ja si byl jist, že brzy by se to změnilo. Chtělo to jen více schůzek, ukázat že jsem lepší a později by byl Woongie jen můj. Pokud už ne teď. Opovážil jsem se natáhnout dlaň. Dotknout se tak jeho při čem ucukl. Chtěl ji stáhnout k sobě, což jsem mu nedovolil.

„Rád bych se s tebou scházel častěji a příště ti i donesl květiny. Postupem by se s této schůzky mohlo stát i rande, co na to říkaš?" můj úsměv zmizel. S jeho pohledu bylo jasné, že se mu můj návrh nelíbí, a když se mu podařilo dostat z mého sevření vstal. Nenávistně na mě pohlížel a já jen v hlavě hledal moment, kdy jsem to zkazil.

Nic neřekl. I když jistě měl na jazyku plno nehezkých slov. Jen se vytočil na patě, opustil místnost a já sledoval mizící siuletu. I když mohlo být ve Woongieho hlavě, že mě už nikdy nechce vidět. Já mu mohl slíbit, že toto rozhodně nebylo napoledy co jsme se viděli a příště, už bude jenom můj.