𝗧𝗁𝖾 𝗗𝖺𝗋𝗄 𝗢𝖿 𝗛𝗈𝗉𝖾 [𝙷𝚠𝚊𝚗𝙷𝚎𝚎] 𝗕𝗢𝗢𝗞 𝟐

|𝝢.19|

Hwanwoong:
Hádejte co.

Gunmin:
Ne, hádat fakt nebudu
Protože stejně na konci zjistím, že je to debilovina světa

Dongju:
To je od tebe ošklivé hyung ><
Jakou novinku pro nás maš Hwanwoong-hyung? ^^

Gunmin:
Co je a není ošklivé rozhoduji já -.-

Hwanwoong:
Přehnul jsem Keonheeho

Gunmin:
Son Dongju!
→ 🙉🙈

Dongju:
Aha... 🙉🙈

Hwanwoong:
??

Gunmin:
Promiň, ale to opravdu nepatří na seznam věcí, které potřebujeme vědět 🤷‍♂️

Youngjo:
My jo.
Gratuluji😂

Gunhak:
Tak tys mu odpanil zadek jo?
Super😂

Hwanwoong:
Díky.
No nic musím.
Už se probouzí

➖

Chtěl jsem vstát. Opustit postel jako pokaždé, když jsem se vzbudil neboť převalování nebylo nic pro mě. Na místo toho jsem jen zaskučel bolestí a opět obličejem padl do polštáře. Uvědomění, co se vlastně stalo mě donutilo hlavu zavrtat ještě víc. Pro dnešek jsem pštros.

Smích po mém boku mě přesvědčil o tom, že někdo s toho má radost. Já tedy ne. Jedna věc byla být v tom aktu. Momentě prožití a užití. Výsledky pak stály jen má slova a uvědomění.

„Tohle bylo poprvé a naposledy, už nikdy víc!"

,,Tobě se to nelíbilo? Večer si říkal něco jiného. Byl jsem dokonalý a teď mi to vyčítáš?" zeptal jsem se a nafoukl tváře. ,,Chápeš, že to zní jako bys mi vyčítal to, že jsem tě zneužil?" dodal jsem a otočil se k němu zády.

Myslet si že tohle obejdem ze smíchem a tudíš mě Woongie pochopí bylo jen v mé hlavě. Více hrubé popíchnutí zcela obrátil proti sobě a náhle při stávání necítil žádnou bolest. Ani výčitky. S nepochopením jsem koukal jak uraženě kříží ruce na prsou, a pak si frustrovaně oddechl.

„Pardon, že ironie vám nic neříká a pokud nyní hodláte trucovat, tak děkuji pěkně dnes spím jinde," než stačil cokoli říct byl jsem na noháh. Moje chůze nebyla kde jak rychlá, ale podařilo se mi opustit pokoj, dostat se do pokoje pro hosty a zde opět jen obličejem hledět do polštáře. Na jakkékoli řeči jsem neměl náladu.

Hleděl jsem na otevřené dveře, a až teď si uvědomil svou chybu. Proto jsem ihned vstal a šel tam kam Keonhee. Do pokoje pro hosty. Ovšem nejdřív jsem na sebe natáhl boxerky. Když jsem pak došel ke dveřím od pokoje tak je pomalu otevřel.

,,Keonhee?" špitl jsem, ale nic. Spal. Nebo aspoň jsem si to myslel. Proto jsem hned dostal nápad jak svá slova odčinit. Rychlou chůzí jsem šel do koupelny, popadl krém a vrátil se. Potichu jsem k němu přešel, obkročmo se usadil na jeho zadku a otevřel krém.

,,Ber to jako omluvu a zároveň poděkování," řekl jsem i když to vypadalo, že spí na čtyři prsty jsem nanenesl krém a jemně mu ho rozetřel na zádech. Poté jsem ho oběma rukama začal masírovat.

,,Byl jsi krásně úzký. Chtěl bych do tebe znovu. Je tam moc hezky," pronesl jsem načež se on začal smát. ,,Hej ty nespíš. Jen si to hrál," nafoukl jsem tvářičky a pokračoval v masáži. Také jsem zrudl, neboť vše slyšel.