𝗧𝗁𝖾 𝗗𝖺𝗋𝗄 𝗢𝖿 𝗛𝗈𝗉𝖾 [𝙷𝚠𝚊𝚗𝙷𝚎𝚎] 𝗕𝗢𝗢𝗞 𝟐

|𝜨.15|

S pohledem zabodnutým do zdi jsem jen přemítal každou chybu, kterou jsem kdy udělal. Každé špatně formulované slůvko či čin, který jsem mohl udělat, ale nikdy neudělal. Vše jsem si dával za vinu, protože to byla moje vina. Poslat ho do dormu rovnou, tak se nikdy nic s toho nestane. Nikdy.

„Měl by si něco sníst, hyung," jako malé batole jsem denno denně byl hlídán a pokud neměl nikdo čas byla tu některá z mých sester. Dnes tu byl Dongju a Gunhak. Vztahy byly napnuté, a když jsem je poslal si užívat života tu zůstavali jako by to něčemu pomohlo. „Hyu-"

„Nemám hlad," zatím co já tu seděl on mohl být kdekoliv. Zatím co já jedl, on mohl hladovět. Policie v tomto směru byla neschopná a já musel jen sedět. Hledět do zdi a opět přemítat. Byla to moje chyba. Kdybych se choval jinak.

[Gunhak]

Bylo to stále stejné. Od doby co policie řekla, že už může být mrtvý a pátrání nic nepřináší, uběhl měsíc. Pro nás všechny to policie prostě vzdala a my byly naštvaní. Nejhůř to nesl Keonhee, neboť si to dával za vinu. Když jsme tu občas přespávali, tak vzlykal. Myslel si, že to nevíme, ale my to věděli. Slyšeli jsme to.

,,Keonhee, musíš něco sníst. Nejedl si celý den. Takhle to přeci nejde," řekl jsem mu, ale v momentě, kdy na mě jako vrah pohlédl jsem zalitoval.

Skutečně jsem netušil zda bylo horší to jak se mě snaží donutit k jídlu i přesto, že jsem neměl hlad. Nebo to, že Woongie třeba nejí vůbec. Ani v jednom z mých scénářů nebylo, že by se měl dobře, protože kdyby ano, tak ho nikdo neunese. Pohled jsem opět odvrátil, pokusil se vztát, ale v závěru si to rozmyslel.

„Nikdo se neprosil, aby jste tady byli," opakoval jsem to co hodinu neboť mě to štvalo. Tohle hlídání, buzerování i milá slova. Nic nebude jak bylo pokud se Woongie nenajde.

[Dongju]
Zatím co hyung seděl v křesle a daleko od nás, já a Gunhak jsme seděli stranou na pohovce. Vedle sebe s propletenými prsty. Cítil jsem bolest, ztrátu o slzy v očích. Nedalo se to však přirovnat k tomu, co musel cítit hyung. Pětinasobek toho, co já a Gunmin-hyung dohromady.

Dovolil jsem si polevit. Položit svou hlavu na Gunhakovo rameno. Chtěl jsem mu tím říct, že si toho vážím. Jeho opory, porozumnění i lásky. Nebýt tato sitauce, tak ho políbím, ale k hyungovy to nebylo slušné.

[Gunhak]

,,Hele Keonhee, pokud ti tu vadíme tak řekni a my půjdeme. Pochopíme, když budeš chtít být sám," řekl jsem mu a vstal. Čekal jsem na jeho odpověď, ale přitom jsem chtěl odejít. Tohle mlčení a výčitky nebyly dobré ani pro jednoho z nás.

„Nikdo tě tu nedrží, říkám to tu každý den, takže můžeš v klidu odejít a už se nevracet,"neměl jsem náladu na tyto kecy a už vůbec na hádky. Konkretně přehadování mezi Gunhakem a Dongju. Jeden tu chtěl zůstat a druhej pryč. Neměl jsem náladu ani na jednoho.

Jednoduše jsem proto vstal. Přemístil se do ložnice, kde nechal za sebou prásknout dveře a padl na postel. Jako každý den i dnes to na me zde padlo. A ja se rozbrečel.

[Dongju]
„Nemůžeme odejít, co kdyby si něco udělal?" rozmlouval jsem Gunhakovy a doufal, že mě pochopí. Představa, že by si něco udělal mě činila vinným. Dvojnásobně k obrazu obou hyungů. „Co budeme dělat doma? Koukat do zdi? To můžeme i tady."

[Gunhak]

,,Zlato, on je teď potřebuje být sám a ty se musíš pořádně vyspat. Potřebuješ to stejně jako on potřebuje klid. Woonie nechtěl, abychom všichni vynechávali důležité věci. Hele až se vyspínkáš tak sem přijdeme ano?" řekl jsem mu. Po chvíli přikývl a společně jsme odešli.

➖

Raven:
Jsi spokojený?
Doufám, že se utrápíš k smrti.
Bože kdyby tě nepoznal, tak by nebyl tak blbej a zaslepenej a šel by rovnou do dormu.
Všechno je tvoje chyba.
Btw to ti vzkazuje Gunmin.
Napsal by ti to sám, ale má vybitej mobil.

kill_me_please:
Díky
Upřímně díky
Takže má vina...
Něco bych napsal
Ale Gunmin má pravdu
S jedným ALE
Za naš vztah můžeš ty a Gunhak

Raven:
Tak moment.
Dobře dali jsme vás dohromady.
Jenže ty si snad šťastný ne?
Miloval si ho přeci.
Tedy miluješ.

kill_me_please:
Ano, miluji ho
Ale to nemá nic společnýho s tím, že jste náhle všichni proti mě
A pro Gunminovu klidnou duši
Mám jít skočit nebo se podřezat?
Žiletky jsou tupé, tak to asi vezmu sekáčekem na maso...
Ušetřete té vidiny Dongja...
Ten aspoň je neztranej
A říkejte si co chcete, ale můžeme za to všichni
Děkuji za vyslechnutí
Jdu se nějak dostat do kuchyně

Raven:
Hej!
Nech toho!
Zbláznil ses?
Myslíš, že by tohle Woongie chtěl?
Koukat se na to jak se ničíš?
Aspoň kvůli němu toho nech.
Keonhee prosím😢
Ztráta jednoho stačila tak toho prosím nech😢😢

kill_me_please:
Ten
Co vymyslel tento dům
Byl magor
Protože kuchyň je moc daleko -.-
A když poletím z okna, tak je mi to k ničemu
Tak mi teda pověz, co mám dělat?
Na jednu stranu mi to vyčítáte a na druhou nemám dělat nic?

Raven:
Hledej ho.
Už čtyři měsíce jsi nevyšel z domu.
Tak ho hledej.
Neztrácej naději, i když my už jí moc nemáme.
Teď když váš právník přišel s jistou věcí.

kill_me_please:
Super nápad...
A kde mám začít?
No jasně
Kdekoliv

Raven:
Být tebou tak hledám.
My taky hledáme.
A navíc.
Dongju nic neřekl?

kill_me_please:
NIKDY NIKDO NIC NEŘEKNE
VY UŽ SE KURVA BOJITE SE MNOU MLUVIT
jen píšete -.-

Raven:
Právník říkal, že pokud ho policie tento měsíc nenajde, tak ho prohlásí za mrtvého a ukončí pátrání.
Už dokonce začal zařizovat pohřeb.

kill_me_please:
Kdo?
Právník? Nemá nic na práci?
Všichni se starají, když nemají a když ano, tak po nich neštěkne ani pes

S touto zprávou jsem mrštil svým ovladačem, který mi byl na blízku o zeď. Hned mi bylo jasné, že je s něho šrot na součástky. Nikým už nevyužitý a s vinou na sobě. Měl jsme chuť udělat to samé. Hodit sebou a ukončit bolest ve své hrudi. Nemohl jsem. Kvůli Hwanwoongovy ne. Musel jsem jít dál. Bojovat a hledat. Nedopustit to co si mysleli. Že je Yeo Hwanwoong mrtev.