New Life |Pozastaveno|

2.Cesta k nádraží

Před domem stála Valerie v podobnym oblečení jako já.Jakmile mě uviděla, zazubila se a objala mě.Usmála jsem se a pozdravila jí.

,, Tak jo.Máš všechno? ''

,, Jasně.Stalo se snad někdy abych na něco zapomněla?''

Řekla jsem se smíchem.

,, Spíš si nepamatuju že by to někdy bylo jinak.''

Zašklebila se Valerie.

,, Vali?"

,, He?"

,, Tohle se mě vysoce dotklo."

,, To mě mrzí zlato."

,, Promiň ženo moje...Už nejsem tvoje zlato."

Naoko jsem se urazila a založila ruce na prsou.

Ano jsme trochu praštěný.

,, Ale muži můj!"

Zvolala Valerie a klekla si na zem.Ruce sepjala v prosebném gestu.

,, Twe zas neblbni."

Zasmála jsem se.

Valerie vstala a oklepala si legíny od štěrku.

Vydaly jsme se na cestu pryč.Už jsem se zpátky naohlížela.Vlastně chci co nejrychleji vypadnout.

Cesta k nádraží obvykle trvala pěšky tak dvacet minut, ale jelikož my s Vali jsme naprosto atletický mistrině tak nám to zabralo aspoň půl hodiny.

Takže když jsme došly k velkému areálu plnému lidí a grafitů na zdích (jeden jsme kdysi nasprejovaly my...Byl to nápis EMO a nějakej smajlík), bylo už devět a začínala být tma.No vlastně už byla tma a to dost.

Vešly jsme dovnitř.

,, Kate já koupim lístky sedni si tady."

Ukázala Valerie na přeplněnou lavičku.

,, Ehm postojim díky."

Uchechtla jsem se a opřela se o zeď.

,, Fajn."

Usmála se Val a odešla k pokladně, nebo jak se tomu říká.

Celou dobu se mi na ní zdálo něco jinak...Jako by věděla něco co já nevim.No vlastně říkala něco o překvapení...Jop, po cestě se mi zdálo že už byla párkrát v pokušení všechno mi říct, ale pokaždý jí něco zarazilo.

Stála jsem tam opřená o zeď, v ruce velká cestovní taška, a přemýšlela (jojo umim) o svojí posraný minulosti a budoucnosti...Která snad bude lepší.

Všimla jsem si že po mě lidi divně koukaj.Snad nikdy neviděli EMO? Ale tak co, byla jsem zvyklá ze školy.Ve škole ale nešlo jenom o divné pohledy, tam to zacházelo až k šikaně.

,, Kate?"

Zamávala mi před očima Valerie rukou.

Pokusila jsem se o úsměv, ale agent Valerie vždycky pozná když něco nemyslim upřímně.

,, Co se stalo?"

Smutně naklonila hlavu.

,, Nezapomeň že teď už se rozmyslet nemůžeš."

Řekla vážně, ale zároveň s úsměvem.

,, Ne ani nechci.Jenom...Víš co minulost."

Povzdechla jsem si.

,, Sakra nemůžete uhnout?"

Zaskřehotala nějaká stará "dáma" a strčila do mě důchodcovskou holí.

,, Pardon."

Procedila Valerie mezi zuby.

,, Ta mládež...Namalovaný jak smrtky ale aby uhly..."

Mrmlala bába.

Dostaly jsme záchvat smíchu.

A co že na nás koukali jak na debily.

Bylo mi všechno upřímně jedno.

,, Hele Kate pojď ať stihnem vlak."

Upozornila Val a podívala se na velké svítící hodiny nad dveřmi.

21:16.

,, No...A ve dvacet jede vlak.Shit!"

Popadla tašku a rozeběhla se ke dveřím.Já za ní.

Nástupiště B2 jsme naštěstí našly celkem rychle.Vlak zrovna přijížděl.

Valerie (stále o krok napřed) zabrala volné kupé a sedly jsme si naproti sobě.

Až do teď jsem byla naprosto odhodlaná že chci pryč.Teď mnou ale proběhl zvláštní pocit nejistoty...Ale co.Čeká mě nový začátek.

Podívala jsem se ma Valerii, zrovna vyndavala z tašky housku.

Zasmála jsem se a otevřela svojí tašku.

Vlak se rozjel.

Jeee dokopala jsem se k další části :D Je trochu delší než minule, což jsem ráda :D děkuju za 2 vote u minulý kapitoly (aspoň to někdo čte :) :*) .Tak si užijte další kapitolu a zanechte like nebo koment!:)*