New Life |Pozastaveno|

22.Zprávy

Musela jsem vypadat opravdu strašně, když jsem společně s Andym vycházela schody až do čtrnáctého patra, protože výtah se zcvokl a nešel přivolat.Od pláče jsem musela mít naprosto černé tváře od řasenky, vlasy do všech stran, zkrátka pohled na mě nemohl být nic moc.

V šestém patře jsem se na chvíli zastavila a opřela o zeď.

,, Ještě víc než polovina,'' zasmál se Andy, i když byl udýchaný stejně jako já.A to ještě ke všemu táhl mojí obří cestovní tašku ze všema věcma.

,, Fakt si to klidně vezmu..." Nabídla jsem se.Andy se pobaveně pousmál a pustil tašku na zem. ,, Si nějak věříš.Tak to zkus." Zatvářila jsem se stylem challenge accepted a popadla tašku za poutka.Musela jsem vynaložit celou svojí sílu, abych s tim obřim závažim vyšla aspoň tři schody.

,, Dobře, vzdávam to."

,, Co v tom prosimtě taháš?" , zakroutil Andy hlavou, převzal odemně cestovku a pokračoval v cestě.Další zastávka byla v devátym patře.Připadali jsme si jako nějací stokiloví důchodci, co vycházejí schody tři hodiny.Nám to zatim zabralo asi deset minut.

,, Už jenom dvacet schodů!" Zvolala jsem ve třináctém patře.

,, Tobě se to říká, ty totiž..." Andy zavřel oči a vynesl tašku o čtyři schody výš. ,, ...Ty totiž neneseš břemeno jak prase." Pokrčila jsem rameny.

,, Jenom se tě snažim motivovat."

,, Děkuju.", procedil mezi zuby ale následně jsme se oba zasmáli.

Už jenom pět schodů.

,, Yeeeey!" Zakřičela jsem u dveří a praštila zády o zeď.Andy hodil tašku na zem a otřel si čelo. ,, Nikdy víc."

Odemkl dveře a zul si černé conversky.Ještě chvilku jsem oddychovala přede dveřmi, a najednou jsem uslyšela zaskřípění kovu a spuštění mechanismu...Výtahu.

,, Uhm...Andy? Ten výtah funguje."

Zavolala jsem otevřenými dveřmi do bytu a odpovědí mi bylo jen zoufalé zaskučení z obýváku.Zasmála jsem se a zamkla za sebou dveře.

To dokáže naštvat.

O nějakou dobu později jsem seděla na gauči v obýváku a čekala na Andyho, který se rozhodl udělat něco k jídlu.Popravdě jsem po celém dni měla dost velký hlad.Teď bylo něco okolo deváté večer.Měla jsem na sobě teplákové shortky a pruhované tílko.Pažemi jsem objímala kolena a civěla někam do prázdna. Myšlenkama jsem byla ještě v obchoďáku.

Usoudila jsem, že to možná neni jenom moje chyba.Přece jenom, nebylo by zrovna vhodný najednou tam vtrhnout a ptát se po Valerii. Samozřejmě si to dávam za vinu, ale cítím se už trochu líp.Je to zvláštní, ale v Andyho přítomnosti je mi vždycky o něco bezpečněji a příjemněji.

,, Nesu to!" Zvolal Andy a vytrhl mě z myšlenek.Sedla jsem si normálně a věnovala Andymu (a hlavně jídlu, co nesl) zářivý úsměv.Andy položil talíře na stolek před gaučem a zkoumavě se na mě podíval.

,, Když se směješ, sluší ti to víc."

Sedl si vedle mě a podal mi talíř.

,, Mozzarela s rajčatama! Miluju!"

Vykřikla jsem a popadla vidličku.

,, Když jsi tolik na to evropský jídlo.." pokrčil Andy rameny a já se na něj nechápavě podívala.

,, Mno, ta česká verze coly, ne?"

,, Aha, kofola."

,, Přesně to."

Andy zapl televizi a naladil nějakou stanici se zprávama.

Skončila reportáž o čerstvě narozených pandách v jakési Zoo, a na obrazovce se objevila moje fotka.Sousto, co jsem zrovna měla v puse, mi zaskočilo do krku a rozkašlala jsem se.

,, Vpoho?" Zeptal se Andy.Rychle jsem přikývla a poslouchala reportáž.

,,-Valerie Sann však stále nechce nic prozradit, tudíž pátrání po její kamarádce Kate Matthew stále pokračuje.Policie Valerii podrobí ještě několika výslechům, načež bude umístěna buď do nápravného ústavu pro mládež, nebo k některému z příbuzných, poněvadž její rodina se jí po tomto incidentu zřekla.To stejné však neplatí u Kate.Její matka prohlásila, že pokud se její dcera vrátí, zůstane u ní a prý se těší, až budou opět šťastná rodina."

Vyměnili jsme si s Andym pohledy.
Šťastná rodina? Opět...?

Pak v reportáži ukázaly nějaké policejní záběry.Byla tam Valerie, kterou odváděla policie.Otáčela hlavou od kamery, ale nijak se nebránila.Už rezignovala...

Do očí mi už zase nabíhaly slzy, takže jsem si radši nacpala pusu rajčaty a podívala se jinam.

Andy mě objal kolem ramen a přivinul k sobě.

,, Nějak to dopadne, neboj se."

Přikývla jsem a otřela si slzy.

,, To mi připomíná...Budu muset koupit novou simku.Podle týhle by mě mohli nějak najít nebo tak.Naštěstí sem tady ten mobil ještě nezapla."

,, To je pravda.Zajdem nějakou koupit zejtra."

,, Dobře.Mimochodem děkuju moc za jídlo." Zazubila jsem se.

Andy si uhladil imaginární francouzský knírek a zamrkal.

,, Mozzarela s rajčaty je spíš Italský než Francouzský jídlo." Zasmála jsem se a Andy mávl rukou.

,, Evropskej stát jako evropskej stát.Je to to samý."

Pak odnesl talíře do kuchyně a já jsem schovala hlavu do dlaní.

Nikdy by mě nenapadlo, že to může dopadnout takhle.Aspoň mam Andyho...Je to úžasnej kamarád.

Wohou ^^ :D trochu kratší část, ale aspoň něco :D :3 děkuju za skoro 7K reads :O dáme 10K? :D trošku moc fantastický přání ale snad jednou...:DD tak zatim pá :33

KaciiiBVB