Chladná Duše ✔️

1. Soud

Nádech... Výdech... Vejdu do dveří.

,,A tady je slečna Dere Edrncová," řekl hlavní soudce. Kývla jsem. ,,Paní, bereme vás jako svědka nikoli vyníka," Jo, jasný. Úplně jim věřím. Kývnu. ,,Co jste dělala včera v noci?" správná otázka pro "svědka".

,,Spala jako každý normální člověk,"

,,Může to někdo dosvědčit?"

,,Bydlím s mojí skupinou," v tu dobu jsem už spala, dodám v duchu.

,,Znala jste Jacka Petra?" jméno oběti.

,,Ne, nikdy jsem ho neviděla,"

,,Dobře, to by bylo vše," usmál se. ,,Děkujeme že jste smrt nahlásila," Ano a já toho teď hodně lituji.

Vyšla jsem ze soudní síně a namířila jsem si to rovnou do lesa. Potřebuji se proběhnout.

Vběhnu do lesa. Když zjistím že mě nikdo nepronásleduje tak se proměním a běžím co nejdál od města. K mému domu.

Sice bydlím se smečkou ale i tak ráda zaspomínám na staré časy a vzpomenu si na svoji rodinu která zemřela. Jediný bratr mi zůstal. Ten taky žije se mnou a se smečkou.

Brzy zastavím před opuštěným menším domkem na kraji lesa. Přeměním se zpět do své lidské podoby a vytáhnu klíčky z kapky u kalhot. Chvilku trvalo než jsem do zámku strčila ty pravé ale kdo by se v těch klíčích vyznal?

Vešla jsem do domu. Nadechla jsem se známého vzduchu a sedla si na zaprášený gauč. Domov. Ten pocit když jsi konečně doma nic nenahradí.

Nevím jak dlouho jsem tam seděla ale ze zakoukání mě dostal až vyzváněcí mobil. Hned jsem si ho vyndala z kapsy a koukla kdo volá. Kuba. Jak jinak. Brácha mi nikdy nedá pokoj. Pokud se do dvou hodin neozvu tak si o mě dělá strašný starosti.

Chvílí počkám a pak mobil zvednu. ,,Ahoj bráško," a teď to přijde.

,,Kde jsi? Už jsi měla být dávno doma!"

,,Jsem doma a byla jsem u soudu tak na mne neřvi," zavrčela jsem.

,,Co? Co jsi dělala u soudu?! Já ti říkal že nemáš chodit okolo té skládky! Jsou tam samé opilci-" dobře dál jsem to už neposlouchala a upřela pohled na prsten který byl položený na krbu. Ten jsem tu nikdy neviděla.

,,Hele nic jsem neprovedla. Jdu už domů, zachvilku přijdu," bez jakékoliv odpovědi jsem hovor ukončila. Vstala a koukla na prsten. Měl v sobě Ametyst.

Ametyst. Kámen míru a síly. Tedy podle našeho učitele biologie.

Nechala jsem prsten prstenem a vyšla z domu. Zamkla a vyběhla ke smečkovému domu. Samozřejmě ve vlčí podobě.

× × × × × × × × × ×

Podlaha pod moji váhou křupala. Dobrý způsob jak zjistit že někdo nejde hlavním chodem. Otevřela jsem dveře a chtěla rychle vlétnout do svého pokoje.

,,Čekám vysvětlení," zavrčel můj bratr čekající u mého pokoje. ,,Můžeš prosím tě mi říct co jsi dělala u soudu?"

,,To že jsi starší neznamená že musíš vědět každý můj krok," zavrčím nazpět.

,,Mám ale právo vědět co jsi dělala u soudu. Nebo to řeknu Alfovy a ten nebude hodný tak jako já,"

,,Nahlásila jsem mrtvolu," řeknu jednoduše a odstrčím ho od dveří. Chci do pokoje.

,,Kde? Co se jí stalo? Ale to by jsi neměla jít k soudu," Pravda.

,,V Nesově ulici. Oběť byla bez krve což bylo divné protože nikde žádná nebyla - necítila jsem žádnou. Vzali mě k soudu protože mi to bylo u prdele že někdo umřel," přivřela jsem dveře a strčila tam hlavu. ,,Ještě něco?" Kuba si naštvaně odfrkl a já mu zavřela před nosem.

Vydechla jsem a spadla do postele. Zítra je úterý. Ach jo! Máme tělocvik! Ne že by mi nešel ale nemůžu se plně předvést. Dějepis s češtinou jsou v pohodě a němčinu s ajinou přežiju. Přece jen o ajině budeme dělat nějaké prezentace a němčina je zábavná ale musíš se učit což u mě je za dveřmi.

Brzy mě jen takové válení přestalo bavit a vzala si do ruky knížku s názvem Zavržený. Skvělá knížka. Začala jsem si číst.

Četla bych si až do rána ale bratr si potrpí abych byla na večeři a snídani jelikož mám občas tendenci nejíst. Ano přiznám, já o tom vím. Ale dělám to naschvál víte? Když jsem se nudila tak jsem jedla. Brzy by ze mě byla tlustá baba a to tedy nechci.

_________
Cover by: BekiCZ