X Men, What's Gonna Be Now

NOVÝ ROK

Pohled Katherine
Vzbudila jsem se s ostrou bolestí hlavy a není čemu se divit. Včera jsem do sebe na baru klopila jednoho panáka za druhým. Z večera si pamatuji jenom nějaké ty střípky, ale abych něco rozumného poskládala dohromady, tak by se mi musela přestat točit hlava a obsah žaludku by musel zůstat na svém místě.
Ovšem to se nestalo a já vletěla do koupelny se sbližovat s naší záchodovou mísou.
Po vyprázdnění svého žaludku jsem si pořádně vyčistila zuby a sjela se pohledem v zrcadle.
Vypadala jsem přímo otřesně.
Měla jsem pořád na sobě šaty ze včerejšího večera, vlasy jsem měla rozcuchané a makeup snad všude. Ihned jsem si šla dát vanu. Po asi hodině jsem konečně vypadla z koupelny a šla do pokoje.
Nikdo tam nebyl. To bylo divné, protože jsem čekala minimálně Esteřinu společnost, ale její postel zůstala stejně ustlaná, jako byla včera. Nina tu taky nebyla, ale potom co jsem jí včera viděla, jak kontroluje Pietrovi mandle, tak jsem ani nečekala, že by vůbec spala ve své posteli.
Už jsem si vzpomněla na to jak mě Stefan vzal na parket tančit a Ester odešla někam od baru. To bylo naposled co jsem ji včera viděla.
Převlékla jsem se do černých džínů s čtyřmi zipy, černého trička s nápisem PSYCHO a černých tenisek.

Seběhla jsem do jídelny a tam jsem u stolu viděla ty nové holky. Vzala jsem si snídani a šla si k nim přisednout.
,,Jak ses vyspala?" Zeptala se mě Kačka a já na ní vrhla pohled, který říkal že ještě pár hodin budu mít kocovinu, ze které se jen tak nedostanu.
Věnovala mi soucitný pohled, ale potom se jí zablýsklo v očích.
,,Proč si nám neřekla co se včera stalo?"
,,Co se včera stalo?" Zeptala jsem se nechápavě a usilovně přemýšlela o včerejším večeru.
Od zvědavých pohledů mě zachránila Ester, která k nám už přijela na vozíku se svou snídaní v ruce.
,,Tak copak řešíte?" Koukla na nás se skenujícím pohledem a potom se zeptala znovu : ,,Kde je Nina?"
Opětovala jsem jí pohled se zvednutým obočím a ona jenom zaartikulova :aha.
Sedla si vedle Kačky a ta jí věnovala ten nejvíc přeslazený úsměv co dokázala. Došlo mi, žese spolu baví pomocí myšlenek, proto jsem se po chvíli zeptala : ,,Tak řekne mi už někdo, co jsem včera provedla."
Ester se na mě podívala vševědoucím pohledem a řekla : ,,Radši ti to ukážu."
V mysli se mi promítl pohled na mě a Stefana, jak tancujeme a skvěle se bavíme.
,,Takže máš staršího bratra?" Zeptám se ho a debilně se při tom usmívám.
,,Jo, ale moc si nerozumíme, protože je o sedm let starší."
,,A kolik že ti vůbec je?"
,,Sedmnáct. A tobě?"
,,Taky."
,,Už jsem tě párkrát sledoval v tělocvičně."
Zatvářila jsem se pobaveně.
,,To zní hodně špatně, když nad tím tak přemýšlím."
,,Jo trochu jo." Řeknu se smíchem v hlase.
,,Máš skvělý schopnosti. Musí být super ovládat živly. "
,,Jde to. Jaká je tvoje schopnost?"
,,Můžu se přeměnit v jakékoliv zvíře. Je to skvělé, ale hodně vyčerpávající."
,,Co rád děláš, když se zrovna neučíme, nebo netrénujeme?"
,,Mám rád americký fotbal, knížky a historii. Tvoje záliby?"
,,Taky mám ráda knížky, ale i seriály a filmy a samozřejmě hudbu."
,,Ty a tvoje kamarádky jste rozhodně zabodovaly s tím dnešním příchodem. Doslova všem spadla brada až ke kolenům."
Oba jsme se zasmáli a povídali jsme si dokud neskončila písnička. Potom jsem se omluvila a šla jsem si na bar dát panáka. Ovšem to nezůstalo pouze u jednoho a za chvíli už jsem do sebe lila šestého.
Vedle mě se někdo posadil. Absolutně mě to nezajímalo, ale ten dotyčný na mě začal mluvit.
,,Copak že už netančíš?"
,,Potřebovala jsem panáka."
Podívala jsem se na tu osobu. Byl to Erik.
Opětoval mi svůj pohled a dodal : ,,Vždyť ti ještě nebylo osmnáct, tak jak to, že ti nalil?"
,,Když dost dlouho flirtuješ, tak zákony jdou stranou."
Přistál přede mnou další panák a já už se ho chystala vypít, když v tom mi ho někdo sebral.
,,Hej, co si myslíš že děláš?" Otočila jsem se na Erika.
,,Hlídám tě, abys dodržovala zákony."
Zvedla jsem se z barové židle a dodala : ,,Není s tebou vůbec žádná sranda."
Chystala jsem se odejít, ale chytil mě za ruku.
,,Tak hele, se mnou sranda je."
Povytáhla jsem obočí a on si povzdechl.
Zvedl se taky a vedl mě na taneční parket.
,,Myslíš, že s tebou budu tancovat?"
,,Ne. Já to vím."
Pobaveně jsem si odfrkla, ale protože alkohol začínal silně působit, tak jsem se nijak víc nebránila.
Stoupla jsem si k němu blíž a on mi dal ruce na pas. Svoje ruce jsem umístila zezadu na jeho krk.
,,A co teď?" Odpovědi se mi nedostalo a místo toho se se mnou zatočil. Poprvé, podruhé a potřetí. Potom už jsme začali normálně tančit, ale já měla pocit, že letíme.
V polovině písničky mě zaklonil a přiblížil svůj obličej k tomu mému, že nás dělilo asi jen pět centimetrů. Jeho ruka mi jezdila po celých zádech a moje ruce jsem mu přesunula na paže. Měl je opravdu sakra svalnaté a i když bych se měla cítit divně, nepříjemně a další jiné negativní pocity, tak jsem se cítila neskutečně moc normálně a dobře až mě to děsilo.
Když mě normálně postavil, tak jsem si uvědomila jak moc blízko jsme k sobě.
Zaslechla jsem rány a viděla překrásné třpytivé obrazce na nebi. Rychle jsem se Erikovi vykroutila a běžela do mého pokoje, jak jen to šlo nejrychleji. Ovšem v přiopitém stavu a na podpatcích, to stejně nějaká bůhví jaká rychlost nebyla. Doběhla jsem do pokoje, svalila se na postel a v mžiku usnula.
Obraz mi zmizel a já se obrátila na Kačku : ,,Kdes to sebrala?"
,,Byla to moje vize, sama se objevila, když ses k nám posadila. Občas se mi to stává, ale nijak zvlášť často."
,,To nemůže být pravda. Ani opilá bych netancovala s Erikem! Ne, prostě ne." Spíš jsem to říkala sama sobě, ale někde hluboko uvnitř jsem věděla, že to co mi teď Ester ukázala pravda byla. Doufala jsem, že z toho Erik nebude dělat vědu, ale na druhou stranu, včera na parketu jsem nebyla pouze já a Erik a nevěděla jsem kolik lidí to vidělo a co si z toho vyvodili.
,,Na snídani teď nemám chuť, jdu do haly, budu tam až do oběda." Řekla jsem jim ani jsem nečekala na odpověď a zvedla se. Zamířila jsem si to na pokoj a převlíkla jsem se do sportovního.
Když jsem vyšla před pokoj, tak jsem narazila do Niny. Vypadala strašně. Šaty co měla včera, nesla v ruce, na sobě měla velké černé tričko a makeup a vlasy měla doslova všude.
Přeměřila jsem si jí pohledem, který říkal, že mi bylo jasné kde strávila noc a jaké činnosti se věnovala.
,,Dobré ráno." Řekla lehce vyděšeně.
,,Dobré. Ester je na snídani."
S tím jsem jí opustila a vyrazila k výtahu.
Hala byla prázdná, za což jsem byla neskutečně vděčná. Opět jsem zapojila mobil do reproduktorů a pustila si random playlist.
Dala jsem si 10 koleček okolo haly a potom se protáhla.
Vyndala jsem si figurínu a začala si na ní vylévat svůj vztek, který jsem v sobě zadržovala a ani jsem nevěděla proč. Vůči Nině a Ester které mě včera nechaly samotnou, vůči Kačce která mi ukázala co se stalo a vůči Erikovi který se mnou tančil, i když věděl, že za střízliva bych na to nikdy nekývla.
Byla jsem do úderů tak zabraná, že jsem si ani nevšimla postavy, která si stoupla za mě a chytila mi obě ruce, které následně přitáhla k mému tělu. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla kdo to je. Na škole byl pouze jediný člověk, který chodil pravidelně ráno do haly.
Zhluboka jsem dýchala a začínala jsem pociťovat bolest v kloubech. Přesto jsem se otočila s pohlédla Erikovi do očí. Zračila se v nich obava. Zvednul mé ruce a podíval se na ně. Udělala jsem totéž. Moje klouby byly celé rudé a sem tam na nich byl i nějaký krvavý šrám. Pokusila jsem se mu je vytrhnout, ale on je pouze stiskl pevněji.
,,Kolik moc si toho pamatuješ ze včerejšího večera?" Zeptal se mě po chvíli.
,,Nic." Odmlčela jsem se a vypadal trochu zklamaně. ,,Ale holky mi všechno řekly." Dodala jsem a on se zatvářil trochu nechápavě. Jenom jsem nad tím pokrčila rameny.
,,Ty si pamatuješ všechno, že jo?"
,,Opilý jako ty jsem nebyl, takže jo."
Povzdechla jsem si a snažila se vyhnout jeho pohledu.
,,Lituješ toho?" Zeptal se mě po chvíli.
,,A ty ne?" Rozkřikla jsem se na něj.
,,Záleží ti na tom co si myslí ostatní."
,,A komu ne? Nechci chodit po chodbách a koukat na výrazy lidí, kteří si budou šuškat co se včera stalo! Věřím, že ani ty ne, takže už o tom nebudeme mluvit."
,,Nepopřeš to jak ses včera cítila."
,,Nevím o čem to mluvíš."
,,Moc dobře víš o čem mluvím. Cítil jsem to taky."
,,Jestli si cítil odpor a nenávist, tak jsme na tom stejně."
,,Cítila jsi i jiné pocity a ty to víš, takové které jen tak nezmizí."
,,Přestaň! Přestaň nech toho!" To už jsem byla tak naštvaná, že ty ruce jsem mu vytrhla.
V hale se zvedl vítr a Erika to odhodilo na druhou stranu ode mě. Podíval se na mě nechápavým pohledem.
,,Já.....já...já, moc mě to mrzí." Vysoukala jsem ze sebe a rychle utekla z haly. Že jsem tam nechala mobil mi bylo úplně jedno.
Když jsem dorazila na pokoj, tak jsem konečně dovolila slzám volný průchod. Nechtěla jsem mu ublížit.
Dveře od pokoje se otevřely a objevily se v nich holky. Když mě uviděly jak pláču, tak si ke mně sedly a začaly se mě ptát co se stalo. Nevěděla jsem co jim říct, proto jsem jenom zašeptala : ,,On."
Vyměnily si chápavé pohledy a začaly mě utěšovat.
Takhle jsme tam seděly několik minut a já začínala být konečně alespoň trochu klidná.