X Men, What's Gonna Be Now

Změna

Pohled Ester
Po chvilce normálního povídání jsem měla hroznou chuť se ho zeptat na jednu otázku, která mě zajímala snad nejvíce ze všech, a tak už jsem dále neotálela.
,,Co se vám stalo, že jste na vozíčku?" Zeptala jsem se, ale hned jsem toho začala litovat, protože jeho výraz se změnil na posmutnělý. Už jsem chtěla říct, že mi nemusí odpovídat, ale v tom spustil.
,,Před pár lety jsme měli s Erikem takovou menší hádku a nedopadlo to zrovna dobře pro ani jednoho z nás.
On sice odešel bez povrchového zranění, ale uvnitř byl úplně zlomený.
Tenkrát jsme byli ještě mladí a lehkovážní."
Lehce se usmál a já věděla, že za tím úsměvem se skrývá spousta bolesti. Dále jsem to už nechtěla rozebírat a on taky ne, tak jsem se zeptala na jinou otázku.
,,A kolik vám vlastně je?" Vypadal pobaveně, že se na takovou otázku ptám až teď, ale mě jeho odpověď opravdu zajímala.
,,Je mi 32." Odpověděl a já se v duchu poplácala po rameni, protože můj odhad byl správný.
Víš, že můžu slyšet tvé myšlenky. A opravdu bych ocenil kdyby jsi mi začala tykat. Jsem Charles. Ve škole tě budu většinou učit pouze já, protože telepatie je opravdu těžká na ovládání a abys to dokázala tak budeme muset pracovat skoro každý den. Můžeme začít už teď, jestli chceš?
Pouze jsem kývla na souhlas, protože jsem se styděla, za to co jsem předtím řekla.
,,Dobře, řekni mi jak se cítíš?"
Najednou moje nálada klesla pod bod mrazu. Jak se mám sakra cítit, když vím, že už nikdy nebudu chodit, anebo když mi hlava doslova třeští z hlasů, které patří lidem, které jsem třeba nikdy v životě ani neviděla.
Zase jsem zapomněla, že mi může číst myšlenky, a tak mě jeho soucitný výraz ani nepřekvapil.
Věděla jsem, že si prožil přesně to co já, ale i tak jsem o soucit nestála, chtěla jsem se jenom naučit, jak ty hlasy vytěsnit, abych se z toho nezbláznila.
Charles mi začal popisovat, jak funguje to spojení mezi mnou a těmi hlasy a poté mi i řekl něco málo o cerebru, takové divné helmě, která mu umožňuje navázat spojení se všemi lidmi na zemi, včetně mutantů.
Neuměla jsem si představit, jak musí být hrozné slyšet všechny hlasy a snažit se v nich najít třeba jen jeden jediný.
Poté Charles řekl, že je lepší se učit názorně, a tak jsme se oba pohodlně usadili na mé posteli a zavřeli oči. Začala jsem se soustředit pouze na ty hlasy a snažila se najít hlasy svých kamarádek.
Po nějaké době jsem konečně zaslechla myšlenky Niny. Přemýšlela o tom, jak měkké a sametové rty má jeden stříbrovlasý exemplář. Než jsem si uvědomila o čem to vlastně přemýšlí, tak jsem s ní ztratila spojení.
Ale hned na to jsem uslyšela myšlenky Katherine, ty už mě tolik nepřekvapily. Přemýšlela o tom jak zabít Magneta. Pousmála jsem se nad tou představou. I když je Katherine celkem vysoká a má větší sílu než já, tak ale stejně nepřepere ani Ninu, jak by asi chtěla přeprat chlapa, který má svaly snad všude?
Ještě chvilku poté jsem poslouchala různé myšlenky personálu v nemocnici, ale už jsem nic zajímavého nezaslechla.

Pohled Niny
Když jsem otevřela dveře do pokoje, tak jsem málem vyletěla z kůže z toho co jsem tam viděla.

Spatřila jsem Ester a profesora, jak sedí oba na posteli, mají zavřené oči a zdá se, že absolutně nevnímají okolní svět. Opatrně jsem přešla pokoj až k Ester a lehce s ní zatřásla. Nic se nestalo, tak jsem jí nechala být a pozvala Pietra dovnitř. Oba dva jsme si také sedli ke mně na postel a začali si spolu povídat, ale opravdu potichu, abychom ty dva nevyrušili.
Zjistila jsem, že Pietro má malou sestřičku a že jeho táta je Magneto. Když jsem se dozvěděla tuhle zprávu, tak jsem byla hodně v šoku. Řekla bych, že si nejsou absolutně vůbec podobní.
Po přibližně 10-ti minutách vešla do místnosti Katherine s Magnetem v patách. Měla jsem hroznou chuť to peprně okomentovat, ale poté jsem si uvědomila, že mám kolem krku řetízek z merche od mé nejoblíbenější hudební kapely Rammstein. Proto jsem se raději k této zajímavé skutečnosti nijak nevyjadřovala. Katherine pomalu přešla ke své posteli a posadila se. Vyndala si z nočního stolku telefon a začala projíždět sociální sítě. Magneto přešel ke křeslu, které máme v pokoji a sedl si. Podívala jsem se na Pietra s nechápavým výrazem v očích. On na to pouze pokrčil rameny. Chvilku jsem těkala pohledem mezi Katherine a Magnetem, ale když ani jeden nevěnoval tomu druhému nějakou pozornost, tak jsem se rozhodla opět naplno věnovat Pietrovi.
Ani ne za minutku mi zapípal telefon s tím, že mi přišla zpráva na Messenger.
Když jsem to rozklikla a zobrazilo se kdo mi píše, tak jsem se s úsměvem otočila na Katherine, ale ta stále koukala do telefonu a snažila se zakrýt pobavení. Nevěděla jsem co tím sleduje, proto jsem to nechala být a přečetla si zprávu.
K.:Nevíš co je sakra s Ester?