X Men, What's Gonna Be Now

První Den Na Nové Škole

Pohled Katherine
Když jsem se probudila, myslela jsem, že stále spím, protože jsem nepoznávala tapety, postel, nábytek, vůbec nic. Pak jsem si, ale vzpomněla na včerejšek a hned mi to došlo. Dnes je náš první den na nové škole, i když se dnes ještě neučíme.
Posadila jsem se na postel a chtěla se projít po škole. Když jsem se zvedala, tak jsem zapomněla na to, že abych se postavila, potřebuji berle. Jenže když jsem šla spát, tak jsem na tuto skutečnost nepomyslela. Moje berle byly opřené o protější zeď, která se ode mě nacházela přibližně deset metrů. V duchu jsem se velice pochválila a sama pro sebe si zaklela. I když jsem nechtěla probudit holky, které stále spokojeně oddychovaly na svých postelí, tak mi uniklo nejedno sprosté slovo. S holkama to ale stejně ani nehlo. Opatrně jsem vyndala svůj telefon ze zásuvky v nočním stolku.
Když jsem ho zapnula, tak jsem zjistila, že je teprve půl sedmé ráno.
Pohodlně jsem se usadila na posteli a začala projíždět sociální sítě. Narazila jsem na fotku mě a holek, ten večer v klubu, už na ní bylo něco přes 400 srdíček, ale mé oči upoutal komentář od sestry Ester : Holky, přeji vám co nejrychlejší uzdravení.
Nechápavé komentáře převážně od našich spolužáků, byly až komické.
Většinou to bylo něco jako, co jste zase provedly, nebo to si děláte srandu vy jste ulejvačky, zase nejste ve škole.
Nad tím posledním jsem se zarazila a měla chuť dotyčnému napsat, že my ve škole jsme, ale poté jsem si to rozmyslela a nechala tuhle starost rodičům, kteří měli zařídit vše ohledně našeho odchodu z gymplu.
Ano, i když jsme nevypadaly, jako někdo, kdo je schopný studovat osmileté gymnázium, tak už jsme byly v sedmém ročníku a s celkem slušným prospěchem. Náš prospěch by byl výborný, kdyby nebylo našeho druhého jazyka, což byla francouzština. Francouzsky jsme uměly maximálně pozdravit a říct nějaké základní informace o sobě.
Naše ostatní jazyky, rušťina, němčina a latina, byly na velmi dobré úrovni. Já s Ester jsme se ještě, jako bonus, učily japonsky, ale to bylo spíše proto, že já chtěla získat v budoucnu dobře placenou práci a ona se mi tím pouze snažila uděla radost.
Když jsem skončila se sociálními sítěmi, tak jsem si vyndala sluchátka a začala poslouchat svůj nejoblíbenějších playlist.
Celou dobu jsem přemýšlela nad včerejší konverzací s Erikem. Tenhle týpek mi přijde strašně divný. Absolutně jsem nepochopila, proč mě už dvakrát nesl, i když jsem to mohla zvládnout sama, sice by to trvalo 200 let a bylo bolestivý, ale stejně proč?
Včera celou cestu v autě, ani jeden z nás nepromluvil. Celou cestu jsem zírala z okna a snažila se ignorovat jeho pohled, který na mě upíral snad každých pět minut. Asi dvakrát za tu cestu otevřel pusu, že by mi něco řekl, ale pokaždé si to rozmyslel. Byla jsem celkem zvědavá, co mi chtěl, ale nedala jsem to znát.
Když začala hrát smutná písnička, tak jsem se přistihla, že nepřítomně koukám z okna, které mám hned vedle postele.
Náš pokoj má tak 12×30 metrů a kromě tří postelí a nočních stolků, se tu samozřejmě nachází i velká šatní skříň, tři psací stoly s kancelářskými židlemi a malá knihovnička. Koupelna, která byla opravdu překrásná, obsahovala obrovskou vanu se sedátkem pro Ester, ale my ho využívaly taky, dále umyvadlo s velkým zrcadlem, záchod a komodu, kterou jsme se rozhodly použít na různé hygienické potřeby, jako třeba ručníky nebo naší kosmetiku.
Prosklená stěna s dveřmi, která byla vedle mé postele, vedla na balkón. Já tu stěnu ale brala jako velké okno.
Text té písničky se mi dostal pod kůži. V ten moment jsem si přišla absolutně prázdná. Nic jsem necítila, ale to nic se po chvíli změnilo na bolest. Bolest z toho, že moje kamarádka, už nikdy nebude chodit a taky bolest kolene, která byla tak ostrá, že jsem si musela vzít prášek.
Po asi hodince dalšího nic nedělání, se už konečně probudila Nina a já se neudržela a řekla : ,,No sláva, konečně!" Nina se na mě podívala naprosto netušícím výrazem a já ukázala na berle, které pořád stály opřené o zeď. Nina se jenom potutelně usmála a věnovala mi lehce naštvaný výraz, že hned po ránu po ní chci něco tak namáhavého, jako dojít pro berle, které se nachází 1 metr od její hlavy a přinést mi je k posteli.
Usmála jsem se na ní vítězně a ona potichu zaskučela do polštáře. Nakonec se ale přeci jen zvedla a přinesla mi berle k posteli.
Poděkovala jsem jí a konečně se zvedla. Okamžitě jsem zamířila do koupelny a začala se zkulturňovat.
Veškerou hygienu jsem si přenesla do koupelny už včera, takže jsem během své rutiny nemusela opouštět koupelnu.
Když už jsem byla ready, tak jsem se šla do pokoje převlíct. Ester pořád spala, a tak jsem jí nechtěla budit, Nina už byla převlečená a odešla z pokoje s tím, že se jde nasnídat. Nijak jsem to nekomentovala a dala se do vybírání oblečení.
Nakonec jsem se rozhodla pro tylovou černou sukni, končící mi někde nad koleny a světle modrou košili.
Rychle jsem přešla ke stolu a naškrábala Ester krátký vzkaz, že jsme šly na snídani. Dala jsem jí ho na noční stolek, aby ho snáze našla a už jsem se chystala opustit pokoj.
Opatrně jsem otevřela dveře, ale když jsem odcházela, tak jsem do někoho narazila.
Zvedla jsem hlavu, abych se na toho dotyčného podívala, ale když jsem zjistila kdo to je, najednou mě přešla moje dobrá ranní nálada.
Samozřejmě, že to byl Erik, ale snažila jsem se alespoň o trochu milého chování, proto jsem se alespoň omluvila : ,,Pardon."
Už jsem se chystala odejít, ale zastavily mě jeho slova.
,,Teprve teď se chystáš na snídani?"
Na to sem mu odpověděla souhlasým hmm, ale jemu očividně tento náš krátký pokec nestačil, proto se opět zeptal. ,,To jste vstaly celkem pozdě, i když se dnes ještě neučíte, tak jste vstaly až když už jsou ostatní ve třídách? "
Na to jsem se na něj otočila a podívala jsem se mu do tváře. Nevyčetla jsem z ní žádný náznak jakékoliv emoce.
,,Už jsem vzhůru od půl sedmé, ale ostatní spaly, takže se nenašel nikdo, kdo by mi podal berle, abych se mohla zvednout z postele."
Když jsem to dořekla jeho výraz se změnil na omluvný. Nechtěla jsem být podrobená jeho dalšímu výslechu, proto jsem se otočila a odešla do jídelny se nasnídat.
V jídelně seděla jenom Nina. Snídaně byla formou švédských stolů, proto jsem si vzala jogurt a přisedla si k Nině. Když jsme se obě nasnídaly a Ester pořád nepřišla, tak jsme se rozhodly ji vzít jogurt, že se nasnídá na pokoji.