Temnotu má v krvi (FF - HP, CZ)

prolog

Každý příběh má svůj vlastní začátek. Okamžik kdy to všechno začalo, základ, na kterém se staví celý zbytek té dlouhé historky. Možná si někdy říkáme, jestli by to nedopadlo jinak, kdyby se to událo jen trochu odlišně. Je možné, že kdyby tenkrát Meropa Gauntová nezamířila do sirotčince aby tam porodila svou první a jedinou dceru, nemusela by zemřít. Možná by se tak Tom Riddle, budoucí Pán zla, naučil co to znamená milovat, a příběh o Chlapci který přežil by nikdy nemusel vzniknout. Nebo možná taky ne. Možná by tam to zlo bylo tak či onak. Jenže to se my nikdy nedozvíme, a tak nám zbývá si pouze klást otázku Co kdyby? Jenže na tuto otázku nikdo nedokážeme odpovědět, takže se raději zaměříme na to, jak začíná tenhle příběh.

Tím okamžikem bych nazvala úplný začátek, tedy sedmnáctý březen, roku 1928.

Meropa Gauntová se zastavila před vysokou, nehezky vypadající budovou a vyčerpaně zaklepala na dveře. Po chvíli je otevřela mladá žena a se zájmem si ji prohlížela.

,, Pojďte dál" řekla a mile se na příchozí usmála.

Obě ženy zamířili do malé místnosti. Teprve tam si mohla tu vyčerpanou ženu pořádně prohlédnout. Pod prostými šaty se jí rýsovalo těhotenské bříško a v náruči držela malé, asi tak roční dítě. Dítě, které se jednoho dne mělo stát Pánem všeho zla.

---

O pár hodin později se pokojem rozlehl dětský pláč. Drobná holčička byla zabalená v modré dečce a plakala, možná tušila že to je naposledy co vidí svoji maminku.

Novopečená maminka se vyčerpaně dívala na novorozenou holčičku a její hlava pomalu klesla na polštář se zavřenýma očima. Někdo by si možná mohl myslet že jenom usnula, ale pod bledou kůží jí přestalo už bít srdce.

Zbývající žena se smutně podívala na dvě děti a vzala je do náruče. Pod tenkou dečkou, v níž byl zabalený dvouletý chlapeček, našla dopis. Překvapeně dopis otevřela a četla:

,, Prosím, abyste tento dopis předala mému synovi, Tomu Marvolu Rieddlovi."

Na dopise už nic nebylo, přesto dopis uložila do zásuvky stolu.

Smutně se usmála na dvě děti, které neměli tušení že jejich matka právě odešla na onen svět.

,,Líbí se ti jméno Emma?" zeptala se malého novorozeněte, které zatím nemělo jméno. Dívenka přestala plakat a zkoumavě si ženu prohlížela. ,,Tak tedy Emma."

Takhle začíná příběh, který je o nenávisti a zlu, ale taky o síle lásky a pravého přátelství.

Ahoj! Začala jsem přepisovat publikované části a zároveň jsem se vrhla na dopisování tohohle příběhu, který jsem dost zanedbávala. Doufám že jste na můj příběh úplně nezapomněli, protože plánuju začít pravidelně vydávat až budu mít napsanou většinu knihy - což může samozřejmě zabrat dost času, ale snažím se co to jde :)

Taky děkuju za tolik přečtení, znamená to pro mě strašně moc ♥