Ester je obyčejná holka s obyčejným životem. Chodí do školy, snaží se studovat a tráví hodně času se svými nejlepšími kamarádkami Ninou a Katherine.
Když Ester oslaví své osmnácté narozeniny, tak se jim úplně změní životy. Jsou vytrženy z jejich dop...
Pohled Ester Když jsem se vzbudila, posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji, nikde nikdo nebyl. Všimla jsem si lístečku na stolku. Poznala jsem písmo Katherine. Na lístečku stálo : Šla jsem s Ninou na snídani. Sedla jsem si na vozíček, vyndala si z kufru veškerou hygienu a rozjela se do koupelny. Namalovala jsem se a učesala, poté jsem si uklidila veškerou kosmetiku do komody a nechala si pouze kartáček s pastou na umyvadlem. Když jsem přijela do pokoje, že se převléknu a půjdu za holkama na snídani, tak se otevřely dveře a do pokoje vešly holky. Hned se jim na tváři rozlil úsměv a obě mě pozdravily : ,,Dobré ráno, Šípková Růženko." Nad tím oslovením jsme se rozesmály a já jim pozdrav oplatila. Nato mi Nina podala jogurt a já jí byla vděčná, že teda na snídani nemusím dolů a můžu se najíst v pohodlí pokoje. Holky si sedly na postele a začaly si něco dělat na telefonech. Přejela jsem ke svému kufru s oblečením a vyndala si černé roztrhané džíny, šedou mikinu a obyčejné tmavě modré tílko. Nina mi pomohla se do toho obléct a potom už jsem si v klidu mohla sníst svou snídani. Když jsem dojedla, začala jsem se nudit. ,,Nepůjdeme se porozhlédnout po škole?" Obě dvě souhlasily, a tak jsme se vypravily to tu prozkoumat. Bylo teprve devět a já měla sraz s Charlesem až ve tři hodiny odpoledne, takže času jsme měly více než dost. Nejprve jsme si prohlídly nějaké učebny, jako třeba biologie, chemie, zeměpisu a fyziky. Hned jak jsme vkročily do učebny fyziky, tak jsme se oklepaly, nad vzpomínkami z gymplu. Fyzika patřila k předmětům, které nás zrovna dvakrát nebavily a rozhodně jsme v nich neexcelovaly. I když jsme z ní na vysvědčení měly jedničku, tak to bylo jen proto, že vždy se našlo jedno téma, které bylo alespoň o něco málo zajímavější než ostatních deset, takže vždy když jsme pak známku měly na hraně, nechaly jsme se přezkoušet na to jediné, které jsme ovládaly a voilá na vysvědčení je to jednička. Poté jsme zamířily do učebny umění, tady se pro změnu líbilo, jak Nině tak mně. Katherine zrovna umění nemusí, proto to pro ní bylo utrpení tam s námi být a 20 minut si prohlížet plátna, barvy a výtvory od ostatních studentů. Další učebna, kterou jsme navštívily byla hudebna. Tu si Katherine s Ninou zamilovaly na první pohled. Byly zde snad všechny nástroje, které existují, i když hudbu mám taky moc ráda, hudebka mě nijak zvlášť nebaví. V životě jsem na žádný nástroj nehrála déle než hodinu. Holky absolvovaly obě z flétny a uměly hrát i na další nástroje, proto je pohled na hudebnu tolik nadchl. Poté co jsme v hudebně strávily bez malá 45 minut a holky si zahrály snad na polovinu nástrojů co tam byly, tak jsme se rozhodly jít na oběd. Přišly jsme tam mezi posledními, proto byla jídelna už skoro vylidněná. Jen pár studentů tam sedělo a propalovalo nás pohledem. My si toho ale nevšímaly a sedly si ke stolu. Nina mi musela odsunout židli na stranu, abych tam mohla zajet vozíčkem. Potom nám všem přinesla oběd a my jí poděkovaly. Po obědě jsme se šly podívat před školu do parku. Tam už jsme strávily zbytek našeho volného času. Seděly jsme pod stromy a povídaly si o totálních blbostech, jako třeba kam si myslíme, že letí letadlo co nám právě letělo nad hlavama. Smály jsme se na celé kolo a když už bylo třičtvrtě na tři, tak jsem musela odejít, abych to stihla k Charlesovi přesně včas. Holky řekly, že ještě zůstanou venku a potom se vrátí na pokoj. Před Charlesovu kancelář jsem přišla přesně na třetí a pomocí myšlenek jsem mu dala na vědomí, že už jsem tady. Otevřela jsem dveře a viděla jsem Charlese, jak sedí za stolem zahrabaný v kupě papírů. Lehce jsem pozvedla obočí, ale nijak jsem to nekomentovala. ,,Ahoj, Charlesi." Když mě uviděl, hned se mu rozzářil úsměv o 100%. Mně taky, ale nechtěla jsem si připustit, že jeden chlap se mnou dělá tolik věcí. ,,Ahoj, moc rád tě vidím." ,,To já tebe taky." Přejel ke gauči a naznačil mi, abych udělala totéž. Když jsme si oba sedli na gauč, tak mohla začít naše výuka. ,,Dnes tě naučím, jak si vybudovat vlastní duchovní štít, aby se ti nikdo nemohl dostat k myšlenkám. Můžeme začít?" Na to jsem mu pouze kývla a začala jsem se učit. Tohle nebylo, až tak těžké, ale musela jsem se opravdu hodně soustředit, abych štít udržela silný, mezitím, co se mi Charles snažil dostat do hlavy. Když už jsme to zkoušeli asi po padesáté, tak už se mi to povedlo tak dobře, že jsem dokázala proklouznout do Charlesových myšlenek. Měl v nich takový zmatek, že se nešlo soustředit pouze na jednu. Rychle jsem zase z jeho hlavy vypadla a byla jsem tak zadýchaná, že jsem si musela dát na chvilku pauzu. Charles se mě ale hned zeptal : ,,Co si tam slyšela?" Věnoval mi lehce vyčítavý, ale hlavně zvědavý pohled. ,,Absolutně nic, v hlavě máš takový bordel, že ničemu z toho nešlo vůbec rozumnět." Zasmál se tomu co jsem řekla a já s ním. I když asi není úplně dobré říkat profesorovi, že má v hlavě úplný holubník, s Charlesem jsem měla takový volný vztah, takže jsem si to mohla dovolit. Když jsme se oba dosmáli, tak jsme zjistili, že už je čas večeře, proto jsme oba jeli do jídelny. Tam už jsme se rozdělili a já šla za holkama a on k ostatním profesorům. Večeře probíhala stejně jako oběd, ale vyprávěla jsem holkám o tom co jsem dělala celé odpoledne. Ony mi na oplátku řekly, že mezitím co jsem byla u Charlese, se u nás na pokoji zastavil Pietro a řekl Nině, aby se sešli před naším pokojem v devět hodin. Všechny jsme z toho byly nadšené, protože Pietro se zdál celkem milý a Nině jsme to samozřejmě přály z celého srdce. Když jsme dovečeřely, tak už bylo půl osmé a my jsme se vrátily na pokoj. Poté co jsme přišly tak hned Nina vylítla ke skříni a snažila se najít nějaký perfektní outfit na večer. Nakonec se rozhodla, s naší pomocí, pro černé džíny s vysokým pasem, šedivý crop top, černočervenou kostkovanou košilomikinu a černé conversky.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Moc jí to slušelo a když už bylo přesně devět tak na dveře někdo zaťukal. Všem nám bylo jasné, že je to Pietro.
Pohled Niny Absolutně jsem netušila co mám od Pietra očekávat, ale když jsem otevřela dveře a on tam stál v jeho typických džínách, černém tričku a stříbrné bundě, tak ze mě má nervozita trochu opadla. Když mě uviděl, tak mu spadla brada, až někam na zem. Zíral na mě dobrou minutu a mě už to začínalo být lehce nepříjemné. ,,Pietro, jsi v pořádku?" ,,Jo...jo jasně...že jo...ale páni... vypadáš skvěle." ,,Děkuji. Můžeme jít?" ,,Samozřejmě." Už jsem se jenom otočila na holky a lehce jim zamávala, poté jsem zavřela dveře a šla za Pietrem. Podle toho, kam směřoval jsme šli ven na zahradu. Chvilku na mě počkal, abych ho mohla dojít a potom mi nabídl ruku. Já ji s úsměvem přijala a dál jsme kráčeli ruku v ruce. V zahradě, už na nás čekala deka rozprostřená na zemi, nějaké zapálené svíčky, šampaňské a jahody. Byla jsem tak v šoku, že jsem se zmohla jen na : ,,Páni. Já netušila, že jsi takový romantik." Na to se pouze dětinsky uculil a oba jsem se posadili na tu deku. Chvilku jsme si povídali snad o všem možném i nemožném, popíjeli jsme víno s jedli jahody. Potom jsme spolu sledovali noční oblohu. Hledali jsme různá souhvězdí a pozorovali padající hvězdy. Když se na mě Pietro podíval, tak se mi v břiše rozletělo snad tisíc motýlů. Naklonil se ke mně a spojil naše rty. Ten polibek byl jemný a romantický. Když se odtáhl, tak jsem mu položila ruku ze zadu na krk a tentokrát jsem to byla já kdo spojil naše rty. Po chvíli naše polibky nabraly na intenzitě a on se přesunul na můj krk a začal mi tam vytvářet nejednu modřinku. Kdyžtak si pak půjčím od jedné z holek korektor a nějak to zamaskuji. Trochu jsem zavzdychala, ale hned mě umlčel polibkem. Museli jsme trochu zpomalit, protože moje ruka ještě nebyla připravená na takovou zátěž, jako například jak si to spolu rozdáváme na té dece. Proto jsem se odtáhla a zadívala se mu do očí, on věděl co jsem myslela tím, že jsem se odtáhla, proto mi odpověděl na nevyřčenou otázku. ,,Neboj, nevadí mi čekat." Na to jsem se usmála a opět ho políbila. Ještě chvilku jsme tam seděli a potom, už začínalo být pozdě, a tak jsme se vrátili do školy. Pietro mě jako správný džentlmen doprovodil až ke dveřím mého pokoje, tak jsem mu věnovala ještě jeden letmý polibek a poté jsem zalezla do pokoje. Už bylo zhasnuto a z toho jsem usoudila, že holky spí, proto jsem si rychle udělala hygienu, převlékla se a šla spát. Usínala jsem se vzpomínkou na Pietrovo měkké rty.
