Losing the World

33~Mort

Yoongi

Pokoj po mém odchodu utichl. Ze zvědavosti se podívám do kukátka. Po tom, co uvidím v kukátku -  jejich těla se po sobě plazit - jsem s úsměvem odběhl. Nebudu přeci moje děti rušit ve hrátkách...

Moje tělo zastaví až zoufalý pláč. Otočím se a napravo uvidím slečnu s obarvenými zrzavými vlasy. Její ruce jsou od krve, ale ona sama nekrvácí.
Teď se nabízí jen jedna velice zajímavá možnost. Moje tělo automaticky začalo odebírat z jejího těla energii. Problém byl, že v ní žádná nezbyla... a sákryš!
To dokáží jen nováčci. Vyspělý Under toto nikdy neprovede.

„Slečno!" zavolám na ni, „co se vám stalo tak hrozného? A co ta krev?" dělal jsem udiveného.

Sdělila mi jméno, Hyuna. Vyprávěla, jak měla krásný den, do jejího holičství přišel nějaký úchyl, který po ní chtěl věci, jež odmítla. V rámci obrany ho bodla břitvou do hrudi.

„A potom jsem cítila strach. Nejspíš to vycítil i někdo jiný, protože hned po tom, co se to semlelo, se cítím hůř než kdy předtím," povzdechla si.

„A nevšimla jste si někoho podezřelého?" vyzvídal jsem a bedlivě poslouchal každé písmeno její mluvy.

„Víte, že ani ne? Je to přece jen problémová část města. Jsem na to zvyklá. I když..." zamyslela se, ?"celý den se tu potuloval někdo nový. Nevidět tělo, dle obličeje bych řekla, že se jednalo o koně s lidskými rysy. Omlouvám se za moje hanlivé přirovnání, ale... snad chápete. A vlastně celou dobu hypnotizoval můj krámek. Byl opravdu zvláštní."

„Hoseok."