12~At the tomb

137 19 1
                                    

Černo... 

ON... 

Procházíme se ruku v ruce s propletenými prsty. Zapadající slunce jsme společně viděli už tolikrát. V parku jsme sedávali za svítání v obětí toho druhého. Už tomu tak není. Jen černo a prázdno v mé duši. Chci snad být jako dřív? Chybíš mi.

Zavítal jsem na tvůj hrob. Má kolena se podlomila, slzy dopadaly na okraj římsy.

„Jak se ti tu vede? Máš se líp? Tvůj Yoongi splnil i nesplnitelné. Jsi na mě pyšný?" pohladím fotku v rámečku.

„Je to jen pro tebe, pomstím tě. Tvá smrt bude spasena. Odpočívej v pokoji, lásko," položil jsem obrázek na své místo.

„Zase si povídáš s obrázky?" kde se vzal, tu se vzal, malý hnědý králíček.

„U Lucifera, děláš si prdel, ne? Kterej kretén tě sem poslal?" vysloveně mi skřípaly zuby.

„Já přišel sám. Nezapomeň, že patřil mě a tys byl ten druhý," řekne zajda, skočí mi na klín a začne se vrtět.

„Kookie, přestaň aspoň na hřbitově. Nemám na tebe náladu," shodil jsem ho ze sebe.

„Aaale, já slyšel celou tu věc s Hobim... nechceš pomoct rozptýlit?" olízne si rty.

„Doma když už," odfrkl jsem si a vstal.

Noc bude dlouhá...

Losing the WorldWhere stories live. Discover now