Astronomická věž

439 18 7
                                    

"Ron je příšerný!", řekne zlostně Harry. "Nic mu nemůžu vysvětlit. Pořád si myslí svoje a mě vůbec neposlouchá. Je to padlé na hlavu! Vždy byl můj nejlepší kamarád a teď spolu neprohodíme ani jedno pitomé slovo." Nevím, co mu na to odpovědět. Ron se choval vážně jako pitomec. Zkoušela jsem ho i nějak přesvědčit. "Neotravuj mě! Myslím, že by sis měla jít zvedat slávu za svým bratrem." Nic jiného mi neřekl. Po tomhle odešel a nechal mě tam stát. Mám ho ráda, i když je to pitomec, ale tohle mu nikdy v životě neodpustím. Je toho na mě moc. Mám strach o Harryho, Ron se s námi přestal bavit, Fred s Georgem tráví více času spolu a na mě si pomalu ani nevzpomenou, Mia pořád mluví o Krumovi. Poslední dobou se svěřuju jenom Dracovi. Kolik minut, dlouhých minut, jsem před  ním probrečela. "Harry, až si to uvědomí vrátí se a bude jen na tobě jestli ho znovu přijmeš." usměji se na něho. I kdy se mi úsměv neodráží v očích Harrymu to stačí. Oba se koukneme na Nevilla jak zkoumá vodu v jezeře. Vypadá jako by ho voda zajímala víc než cokoliv jiného na světě. Poslední dobou s Nevillem trávíme mnohem více času než před tím. "Páni!" řekne nepřítomně Neville. "Neville?" vyslovíme jeho jméno jednohlasně. "Zase se ztrácíš." Dořekne Harry. "Oh, pardon lidi." omluvně se na nás koukne. Jen se nad tím pousměji. Úsměv mi ale zmizí ze tváře, když uvidím přicházet Rona, Miu a Ginny. Ron s Miou se o něčem baví a Mia nevypadá tak, že by se jí tato konverzace líbila. S Harrym si stoupneme a čekáme, co se bude dít. Neville začal znovu zkoumat vodu v jezeře. " Ron říkal, že se Parvati dozvěděla od Dean, že mu Seamus říkal, že tě hledá Hagrid." řekla trochu zmateně Mia. "Tak mu vyřiď...cože?" řekl Harry. Hermiona se otočila a šla za Ronem se zeptat, jak to vlastně bylo. Ron jí něco pošeptá a ona se vrácí, " Parvati se dozvěděla od... nenuť mě to znovu opakovat. Hledá tě Hagrid, Harry." řekla a otočí se. "Tak Ronovi vyřiď..." Harry nestihl doříct větu a Hermiona se na něho utrhla "Já nejsem sova!". Kdy odcházela donutila Gin, aby šla s ní. Ginny se na mě povzbudivě usmála a odešla. Ron se na mě a Harryho nenávistně koukl a také odešel. Harry vzdychl a posadil se na své místo. "Doufám, že to tu zvládnete, už budu muset jít." Řeknu a kouknu se na Nevilla. On jen kývne a vrátí se v hledání něčeho v jezeře. "Kam?" Zeptal se Harry. "Fred si chce o něčem promluvit a pak jetě půjdu do knihovny. Musíme zjistit, co by tak mohl být první úkol." Harry jen kývne. "Tak teda zatím." Řeknu a odejdu.

Při cestě do hradu jsem si broukala nějakou melodii. Zrovna jdu kolem křoví s nějakými stromy. V tom ucítím prudké zatahnuji za ruku. Můj únosce mě zatáhne k sobě mezi stíny stromů. Leknutím vykřiknu. Někdo mně zacpe pusu. "Nekřič tolik ještě sem někdo přiběhne a bude si myslet, že tě chci znásilnit." zašeptá mi až příliš blízko mého ucha. Když jsem ucítila jeho dech na mém uchu, musela jsem se narovnat. Pomalu mi oddělal ruku z mým úst. Otočím se k němu, " Ty jsi vážně příšerný Weasley!". "Ale i přes to mě miluje." řekne s úsměvem a nakloní se ke mně, ale já se dostanu z jeho náruče a uhnu mu. On je nadzvedne obočí a upře na mě jeho nechápavý pohled. "Skoro vůbec si mě nevšímáš a čekáš, že tady budu hrát s tebou nějakou hru." řeknu. Ani nevím proč ale jedna neposlušná slza mi stekla po tváři. "An... já.. chápu, byl jsem teď víc s Georgem a Leem ale jen proto, že jsme něco vymýšleli a teď už to máme. Už jsem jen tvůj." řekne a přijde pomalu ke mně. "A můžu se zeptat, co jste vymýšleli?", zeptám se ho naštvaně. Setře mi slzu z tváře a řekne "To je taky jeden z důvodů, proč jsme se sešli. Dozvíš se to co nejdřív. Vážně se omlouvám.", a lehce mě políbí. "Šťastné roční výročí, princezno." usměje se na mě. "Šťastné výročí, Frede." řeknu a políbím ho. On náš polibek prohloubí. Odtrhneme se od sebe až nám dojde vzduch. "Nepůjdeme někam jinam? Nelíbí se mi tu a to křoví škrábe." řeknu a usměji se na něho. On jen kývne na souhlas, propleteme si prsty a vyjdeme ven. On se vydá směrem k hradu. "Kam to jdeme?" zeptám se ho. "Uvidíš.", řekne a šibalsky se na mě usměje.

"Proč jdeme na astronomickou věz?" zeptám se ho. "Už jsem říkal, uvidíš." Slunce pomalu zapadalo. Když jsme došli na astronomickou věž čekala tam na nás deka. Kolem deky byly zapálené svíčky a byl tam i košík."To je důvod proč jsem byl s něma a ne s tebou. Chtěl jsem abys na tento den nikdy nezapomněla a taky, abysis ho co nejvíce užila." Stála jsem vedle Freda, koukala se na tu krásu přede mnou a nedokázala jsem na to nic říct. Bála jsem se toho co může být v tom košíku, ale i přes to jsem byla straně moc překvapená. "Země volá Annie." řekne a zamává mi rukou před obličejem. "Já.. nevím co na to říct. Děkuju?! Je to nádhera." Otočím se k němu. "Nic říkat ani děkovat nemusíš."

Seděli jsme na dece a jedli jídlo z košíku až do té doby než zapadlo slunce a vystřídal ho měsíc. "Už bysme měli jít, je pozdě a já nechci mít problém," řekla jsem rázně. "Ale to bys přišla o to nejlepší," pousmál se a ukázal na oblohu. Zničeho nic se na obloze objevili dvě košťata a začali se přibližovat. Až bylo poznat, kdo na těch košťatech sedí zastavili se. Byl to George s Leem a začali něco vytahovat z batohů, které měli na zádech. "Víš, Frede, celkem se bojím, co mají v plánu," zašeptala jsem. On mě jen chytil za ruku a vtiskl mi pusu do vlasů. Najednou začali, George s Leem vyhazovat rachejtle do vzduchu, některé vypadali jako srdíčka, některé se jim podobala jen zdaleka, i přes to, to bylo úžasné. "An, chtěl bych ti něco říct," začal Fred, "nikdy jsem nepotkal nikoho jako jsi ty, hned, co jsem tě poprvé uviděl jsem se do tebe zamiloval, i když dřív jsem na to nějaký důraz nedával, jsi ta nejbáječnější osoba v mém životě, celý rok s tebou byl nezapomenutelný. Chci ti říct jenom to, že ani slova nedokážou popsat to, co k tobě cítím." Dořekl svůj monolog a já na něho koukala se slzami v očích. Políbila jsem ho, Fred si mě vysadil na břicho a opřel o stěnu. Lepší výročí jsem si už nedokázala ani představit.


-------------------------------------------------------
Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti....

Moc se omlouvám, že nevyšla hrozně moc dlouho žádná kapitola.... :(
Nechci se tu vymlouvat aleeee prostě nebylo moc času.
Doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Vaše Any <333

NEPLECHA UKONČENA!

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 03, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat