ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)

Obr ze snů

A takhle to pokračovalo celý týden. Chodilo víc a víc dopisu každý den. Každý den nám je zebrali. Proč nechtěli aby jsme si to přečetli. To bylo vážně tak hrozny? Co tam asi mohlo být?? To se asi já ani Harry nedozvíme..

Dneska byla neděle a já a Harry jsme museli sedět s něma v obýváku a poslouchat jak si povídají. "Neděle, nejradši z celého týdne mám neděli a víš proč Dudley??" "Protože nechodí dopisy??" "Správně Harry" jen jsem protočila očima. Strýc si vezme sušenku a chce si do ní kousnout ale najednou mu kolem obličeje proletí dopis. Ten jeho pohled. Musela jsem se zasmát. A najednou z komínů vyletělo hromadu dopisů. Já a Harry se snažíme něco chytnout a podařilo se nám to. Běžíme do pokoje ale něco nás stáhne na zem. To něco je strýc Vernon. Začneme sebou házet a snažit se utéct ale jeho sevření bylo až moc silné. "Mám toho dost odjíždíme....hned!", Zakřičel strýc Vernon.

Celý týden jsme strávili v autě a teď bydlíme v nějakém domě na malém ostrůvku v moři. Nic jsme celý den nejedli a ani nic tu nemáme. Strýc s tetou spí nad námi v posteli. Dudley spí na gauči a já s Harrym ležíme na zemi a klepeme se zimou. Vzpomněla jsem si, že zítra máme narozeniny, že nám už bude 11. Na zemi je hodně prachu tak mě napadlo, že bych mohla namalovat dort, když stejnak žádnej nedostaneme. "Co to děláš?" Zeptal se mě Harry. "Uvidíš." Pousměji se.  Dopíšu slovo Narozeniny a kouknu se na Dudleyho hodinky ještě minuta do půlnoci. Harry seděl v rohu a když viděl, že to mám už hotoví tak si vzal deku a přišel ke mě. "No nejsem žádnej umělec ale myslím, že nám to stačí." Usmívám se na Harryho jak jen to jde. "Jo stačí, děkuju." Poděkuje mi. "Ale Harry za nic. Hele koukej ještě 10 sekund." vypísknu radostí. Narozeniny mám hrozně ráda i když jsem nikdy neměla oslavu a nebo jsem nedostala skoro žádnej dárek jen od Harryho a že jsem nemohla narozeniny travit se svými rodiči a nebo s kamarady. No vlastně já kamarady neměla ani Harry je neměl. Ale byl to prostě náš den. Můj a Harryho. A vždy si ho užiju. "3..2..1.. Všechno nejlepší!" Řekněme potichu naráz. Zase mluvíme jako jeden. Jak já to miluju. "Něco si přej Harry." Řeknu mu "Něco si přej Annie." Zopakuje po mě Harry a oba se nadechneme a foukneme do prachu. "Přeji si aby tenhle den byl nezapomenutelný!" Řeknu si v hlavě. Nadechnu se a chci se Harryho zeptat co si přál ale to se nestalo. Místo toho abych se ho zeptala jsme uslyšeli ránu do dveří. A druhou při této se vzbudil i Dudley. Třetí. Vidím jak jde teta Petunie za strýcem Vernon ze schodů a strýc drží v ruce pušku. Při čtvrté spadli dveře a v nich stál obr s dlouhými vousy. Hrozně se leknu a rychle se postavím za Harryho. Vím jsem srab ale to jsem prostě já. Obr vstoupí do domu. Chytnu Harryho za ruku a málem mu jí rozdrtím. "Ahoj Harry a Annie!" Řekne milím hlasem obr. "Jak nás může znát?" Pošeptám Harrymu do ucha. Ten jen pokrčí ranemy. "Už je to dlouho co jsme se naposledy viděli oba jste byli takhle malinky." Zasměje se obr. Až teď mi to dojde on byl v mým snu. To je on ten velkej obr. "Pane laskavě odejděte z našeho domu!" Vyděšeným hlasem mluví strýc Vernon. "Mohl byste mi udělat čaj vona ta cesta nebyla zas tak klidna. Venku je hrozný počasí s tou létající motorkou to nebylo lehky. Děkuju." Řekl obr. Seberu všechnu odvahu co mám v sobě a zeptám se obra, " Promiňte..pane ale mi nevíme kdo jste." "Oh, jsem Rubius Hagrid Bradavický šafář a klíčník. Určitě jste už vo Bradavicích slyšeli." Odpověděl Hagrid. "Ne pane, neslyšeli." Řekli jsme zase naráz a já se pousmála. "Vy jste vážně nikdy neslyšeli vo Bradavicích?" Zeptal se trochu naštvaně  a vražedné se koukl na strýce Vernona. "A kde myslíte, že se to všechno vaši rodiče naučili?" Už se Hagrid díval na nás. "Naši rodiče chodili do Bradavic a co uměli?" Zeptal se Harry. "Vy vážně nic nevíte...." koukl se zase na strýce Vernona a kdyby mohl zabijet očima tak už je dávno strýc mrtvý. "Tak vám to řeknu aspoň já když vám to tenhle mudla neřekl.." "Mudla!??" Skočili jsme mu do řeči. "...někdo kdo neumí čarovat.." vysvětlil nám Hagrid. "Čarovat??" Zase skončíme Hagridovi do řeči. "Jo čarovat... Annie a ty Harry jste čarodějové." "Čaro... co??" Zeptám se. "Jo čarodějové, a budete v tom hodně dobří až se v tom kapánek procvičíte...." a nic víc jsem pak neslyšela protože jsem omdlela.
Před očima vidím vážně nadhernej hrad. Jsem v loďce a jedu blíž k tomu Hradu. A pak už jen vidím tmu. No to jsem přesně já v té nejméně vhodné situace omdlím nebo se začnu smát. Pomalu se probouzím a ležím na gauči. Vím, že jsem spadla na zem tak jak? No asi Harry nebo možná i Hagrid. Nevím. "...a já pak věděla, že budete úplně stejní jako oni takový...divní." slyším jak teta Petunie něco říká ale nějak jsem nereagovala asi jsem na chvíli přestala vnímat ale pak slyším strýce Vernona jak mluví "... Nedovolím aby nějakej starej dědek učil..." "Už NIKDY předemnou nemluv o Albusovi Brumbálovi takhle." Skočil mu do řeči Hagrid. A já si začala pomalu sedat. "No konečně Annie!" Koukne na mě Hagrid a v očích mu vidím malé jiskřičky. "Tady máš, Harry svůj už dostal." A podal mi dopis, na kterém bylo napsáno "slečna Annie Potterová.." to je ten dopis co před náma Dursleyovi schovávali. Pořádně si přečtu vše co v dopise je. Takže vypadnu od Dursleyovích. Super! "No tak vše vo co mě Brumbál požádal jsem splnil takže odcházím. A jestli chcete radši zůstat tady s těma mudlama tak vám branit nebudu ale jestli chcete radši jít se mnou můžete." Nabídl nám Hagrid. My jen s Harrym přikyvli a šli s Hagridem k jeho motorce. Ta cesta byla divná. No ještě nikdy jsem neletěla motorkou v boří ale asi v půli cesty jsem usnula. A probudím se až v Londýně.

-----------------------------------------------------------

Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé..!

Další kapitola je tady!!!

Líbila?? Doufám, že ano. 😃

Pro dnešek...

NEPLECHA UKONČENA!

Vaše Any.