ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)

Příčná ulice

Dneska jsem hodně šťastná takže jdu rychleji jak Harry a Hagrid. No teda já nejdu já poskakuji. Moc neslyším co si povídají ale je mi to jedno. Přemýšlím jak asi Bradavice vypadají. Bude se mi tam líbit nebo ne? Už se nemůžu dočkat. "An, tudy." Zakřičí na mě Harry a s Hagridem na mě čekají u černých dveří vlastně celá budova je černá. Asi to bude hospoda. A měla jsem pravdu je to hospoda. Pomalu jdeme kolem všech lidi v habitech. "Hagride jako vždy?" Zakřičí na Hagrida hospodský. "Ne dneska ne. Zařizuju něco pro Bradavice a ještě musím pomoct tady Annie a Harrymu nakoupit." Jak to Hagrid dořekl nastalo hrobové ticho. Přišel ke mě nějaký pán a podal mi ruku. "Rád vás poznávám slečno Potterová." Řekl. Potřasli jsme si rukama a on odešel. A takhle se to opakovalo hodněkrát. Vůbec to nechápu. Co se tu teď děje. Myslím kdyby mi mohli vypadnout oči tak už je mám davno na zemi. A Harry taky k němu přišla nějaká paní. Hagrid se rozešel a my s ním. "Je dobrý den pane profesore." Pozdravil Hagrid nějakého pána s turbanem na hlavě. "D-d-dobrý den H-h-hagride." Pozdravil profesor. Podal nám ruku. A já pak přestala vnímat musím se koukat na ty lidi co tu jsou. Pořád nás pozorují to jsme tak výjimečný? Nebo jsme něco provedli? Vůbec nic z toho nechapu. Co se tu teď děje? Hagrid s Harrym se rozešli a já o chvíli dýl také. Vyjdeme z hospody a před náma je velka cihlová zeď. Hagrid na pár z cihly poklepe svým deštníkem a oni se začnou hýbat. Najednou před náma stojí vchod do nějaké ulice. Kde se to hemží dětmi s rodiči. Všude bylo hromadu obchodu. Jako první jsme zašli ke Gringottům. Ty skřeti jsou divny. Jde z nich strach. Nemůžu uvěřit, že máme tolik peněz teda pardon Galeonu. A pak už to šlo samo. Habit, učebnice, cínoví kotlík a hůlka. U Ollivandera jsme se zdrželi asi nejvíc. Žádná hůlka nám neseděla až na konec Harryho si vybrala hůlka, která ma dvojče a vlastní jí sám Volde... Vy-víte-kdo a mě zase hůlka z tisového dřeva a jádra ze žíně jednorožce. Líbí se mi a dobře se drží. No a jako dárek k narozeninám od Hagrid jsme dostali sovu. Harry dostal sněžnou sovu, kterou pojmenoval Hadvika a já malou tawny sovu, kterou jsem pojmenovala Orion.

"Mám docela hlad co vy? Nezajdeme na jídlo?" Zeptal se Hagrid. "No proč ne." Řeknu a Harry nen kývne na souhlas.

Celou dobu co jsme jedli naší polévku mě na jazyku svěděla jedna otázka. "Hele Hagride..." řekli jsme zborově s Harrym. Jen se na něho usměju. "Ty první." Řekne zase naráz. Začneme se všichni smát. "Tak začni ty, Annie." Řekne Hagrid. "Fajn, Proč nás všichni znají? A kdo je Ty-víš-kdo?" Zeptám se. "Na to jsem se chtěl taky zeptat." Řekne Harry. "No nevím jestli jsem ta správná vosoba na to vám to říct." Řekl Hagrid. "Prosím" Řekneme s Harrym. "Tak dobře..." A začal vyprávět o našich rodičích a o tom, že je zabil Voldemort. Prý jsme přežili smrtící kledbu. "...no a od toho máte tu jizvu na čele." Dořekl svůj dlouhý příběh a my s Harrym si sáhneme na naší jizvu. Radši se už o tom nemluvilo.

Po všech nákupech jsme se museli vratit k naší milované rodince. Dudley na nás vůbec nemluvil a radši se nám celé prazdniny vyhýbal. Teta se strýcem si nás nevšímal. Celé prázdniny jsme byli pro ně jen duchové. Prostě neviditelný. Ale nám to nevadilo užívali jsme si společné chvíle a bavili jsme hodně o Bradavicích.
Celé prazdniny utekli docela rychle.

Zítra odjíždíme do Bradavic. Nemůžu se dočkat. Harry se šel strýce Vernona zeptat jestli by nás zítra zavezl na nádraží King's Cross. Já si zatím hraju s Orion. Poslední dobou si s Orion docela často hraji nebo jí jen tak pustím s Hadvikou se proletět. "Tak co?" Zeptám se Harryho hned jak vejde do vnitř. "Tak nás tam zavezou. Stejnak kolem nádraží jedou tak nám tam zastaví. " " To je super. Už jsem se bála,že půjdeme pěšky." Trochu se usmívám. "To já taky." Pomálu si Harry lehá do postele. "Harry, taky se tak těšiš?" Zeptám se ho. "No myslím, že možná i víc." "To už víc nejde." Odpovím mu s úsměvem. "No tak si nech o Bradavicích zdát dobrou." "Dobrou, Harry. Ty taky" a pomalu usínám.

-----------------------------------------------------------

Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti...!

Tak co líbila se vám tahle kapitola?

Vim, zatím nic moc zajímavého se tu neděje ale to za chvíli přijde, nebojte.

Pro zatím...

NEPLECHA UKONČENA!

Vaše Any.