ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)

Narozeniny

Dneska máme s Harrym narozeniny. Už nám je čtrnáct let. Ale pro Dursleye je to úplně další normální den jako každý jiný. My s Harrym jsme měli ale na dnešek plány.
Skoro jako vždy vstanu první. Potichu přejdu pokoj a sednu si na jeho postel. Přijde mi hrozně roztomilý když spí. Pohladím ho po tváři a řeknu "Vstavej, bratříčku." Chci ho vzbudit já a ne aby ho vzbudila teta nebo strýc s tím, že chtějí udělat snídani. Poslední dobou má Harry hrozně tvrdý spánek. Takže vím, že ho jen pohlazení neprobudí. Napadlo mě, že ho poliju studenou vodou ale byl by tu pak hrozný nepořádek. Kdyby jsme byli v Bradavicích tak na něho použiju nějaké kouzlo. Místo toho abych ztrácela čas přemýšlením co bych udělala v Bradavicích jsem ho začala lechtat. "An....přestaň...jsem vzhůru...dobrý jsem..vzhůru." snažil se mluvit přes smích. Začal hrozně kopat a škubat se sebou. Po chvilce přestanu. "Všechno nejlepší!!" Oba dva naráz zakřičíme. "Vstávat!! Ať jste dole! Oba dva!" Zakřičel na nás strýc Vernon.

"Pojedeme dnes do Londýna. Vy dva samozřejmě zůstáváte doma." Řekl najednou u snídaně strýc. "A kdy tak asi přijedete?" Zeptám se jich. "Co tě to zajímá?!" Vyštěkl na mně strýc. "Já jen jestli máme dělat s Harrym oběd i pro vás?" "Aha. Ne nečekejte nás tak brzy. Přijedeme až večer. A už se nevyptávej!" Odpověděl strýc. Jen kývnu na souhlas. Naš plán nám vyjde.

Po snídani jsme šli do svého pokoje a čekali až Dursleyovi odjedou. Zatím nám chodili přání k narozeninám s dárky. Přiletěla soba od Rona, Hermiony, Hagrida, dvojčat, Ginny a Siriuse. Sirius je naše jediná rodina. Kdyby to šlo tak u něho bydlíme ale nejde to. V Ronovím dopisu bylo, že pan Weasley dostal lístky na mistrovství ve famfrpálu a, že jestli chceme má lístky i pro nás. I když mě famfrpál moc nebaví i tak chci jet. Hlavně protože uvidím po dlouhé době Ginny, Miu, Rona, George a hlavně Freda.

Flashback

Byl obyčejný podzimní den. Teda zatím obyčejný. Byla jsem ve třetím ročníku. Od rána se dvojčata chavala jinak. Celý den se mi vyhýbali. Nevěděla jsem proč.
Ten den utekl docela rychle no a já měla hlavu plnou myšlenek. Nakonec jsem se rozhodla, že si půjdu sednou ven na lavičku a provětrat si hlavu. Seděla jsem tam už docela dlouho. Slunce začalo zapadat. Začala jsem tedy sledovat západ slunce. Najednou si za mnou někdo odkašlal. "Mužů si sednou?" Zeptal se. "Proč se vůbec ptáš to je jasný. No a nebo bys mi mohl prvně vysvětlit proč se mi oba vyhybáte." Zadívám se mu do očí. Vážně mě to mrzelo. "Teď mě musíš nechat mluvit a nepřerušovat mě ano?" Řekne. Jen kývnu na souhlas. "Dneska jsme se s tebou nebavili kvůli mě. George se mě snažil dokopat k tomuhle. No a jak vidíš taky se mu to povedlo protože tady sedím. Celý prázdniny na tebe myslím a taky docela často jsem o tobě mluvil. George už to začalo štvát. No ale jeho do toho tahat nebudu. Už od prvního dne co jsem tě poznal jsem věděl, že budeš jiná, vyjimečná. Každý den strávený s tebou byl dokonalý. No...a já se do tebe pomálu zamiloval. A pochopím když to tak ty necítíš. Jen se tě chci zeptat...nechtěla bys se mnou chodit?" Na chvíli zaváhal. Nedivím se mu já bych toto asi nikdy nezvládla. "Víš, Frede. Poslední dobou tě vnímám jinak. A to bude tím, že už tě nechci brát jako kamaráda, chtěla bych něco víc. Takže jo, chci s tebou chodit."  Usměji se na něho a on mi úsměv oplatí. On se pomalu nahne ke mě blíž a já pochopím co chce udělat. Ale nechám ho ať to udělá sám. Začalo mě hrozně být srdce a cítila jsem motýlky v podbříšku. Byl to krásný pocit. Nakonec spojil naše rty. A já se propadla do ráje.

End flashback

"...An, slyšíš?" Mávne mi rukou před obličejem. "Promiň. Cože jsi říkal?" "No až oni odjedou tak bysme mohli vyrazit do toho obchodu. Stejnak už žádnou sovu nedostaneme." Řekl Harry. Já ale ještě jednu sovu čekala. To se Harry ale nesmí dozvědět. Jen kývnu na souhlas a přejdou ke stolku. Všechny přání si založím do knížky. Nechci aby je Dudley našel. Dárky si schovám do skříně.